Nechci ho nechat obřezat! PDF Tisk Email
Napsal uživatel Soňa Šímová   
Pondělí, 14 Duben 2008 18:06

Mají obřezaní nějakou výhodu? Netuším, nejsem židovka, ale můj muž je žid. Věděla jsem to, když jsem si ho brala, a věděla jsem to ještě dřív, když jsem s ním spala… Penis s holým žaludem se mi zamlouval. Neměla jsem sice mnoho partnerů, ale byla to taková zajímavá změna. Jakoby nic neskrýval nejen ten jeho úd, ale ani on sám. Je to pochopitelně nesmysl, ale říkám jen jak mi to tenkrát připadalo.

Štefan ho bral jako absolutní samozřejmost a mně připadalo poměrně intimní se s ním bavit na toto téma. Až za měsíc náruživého seznamování jsem jednou po milování jen tak nadhodila: „Líbí se mi tvůj penis.“ Zarazilo ho to, ale konečně se rozmluvil. Zjistila jsem, že je věřící a že je tento akt považován za křest. Bůh dal Židům zaslíbení a novorozený chlapec se očistou zařazoval do Božího lidu. Po pravdě, bylo mi to dost jedno, v té chvíli jsem ještě totiž nevěděla, že se do Štefana s obřízkou bláznivě zamiluju, ale že si ho i vezmu a budu s ním čekat syna!

Teď jsem v osmém měsíci a už dvanáct týdnů probíráme téma penis. Mému muži připadalo zcela automatické, že přijmu-li jeho víru, přijmu i vše, co s k ní patří, a já to tak také cítila, opravdu, než jsem zjistila, že moje dítě bude kluk a že mu budou s droboučkým pinďou dělat psí kusy. „Já se bojím, aby mu ho třeba neuřízli, je tak maličký-“ „To neřeš, to je jako píchání dírek pro náušnice,“ uklidňovala mne švagrová. Se Štefanovou sestrou jsme se spřátelily. Nejsem židovka a Štefan si mne musel obhájit před celou rodinou, ne tak před Sárou. Kdykoli cítí, že je tlak na moji osobu skutečně nesnesitelný, zasáhne. Ví, že mou jedinou vírou je láska k jejímu bratrovi, ale skutečně je nutné brát ho se vším všudy? Je normální milovat muže s jehož názory bytostně nesouhlasím?

„Zkus se na to dívat z jiné stránky…“, nabízí mi Sára pohled kamarádky. Jejímu synkovi, museli odstranit předkožku ve škole. Byla přirostlá k žaludu a způsobovala zánět. „Když nebudeš koukat na tu posedlost náboženstvím, můžeš ho lecčemus nepříjemnému v dětství ušetřit,“ promlouvala ke mně rozumně a pak se zamyslela „No a až vyroste… vlastně má takový úkon i estetický dojem.“ Přestože nejsem těhotná panna Maria, začervenala jsem se, Sára jasně naznačila, že se patrně také stýká s židy, či muži dole bez. A tak jsem znovu uvažovala. Slyšela jsem, že je obřezání vhodné i z hygienických důvodů, také mne napadlo, zda bude Štefan vůbec umět stahovat chlapci předkožku, aby nepřirostla a když nebude ochotný, budu ho to schopná naučit i já? Určitě, je přeci spousta svobodných matek. Stále mne však nemůžu vyhnat tu vtíravou domněnku, že svému synovi nedám vůbec šanci se rozhodnout, automaticky ho zaškatulkuji. Postavím ho obřízkou před hotovou věc? „Chci ho vychovávat jako žida,“ slyším Štefana „Bude ho zajímat, proč ho má jiného než já.“ „To mu vysvětlíme, až povyroste, bude mít rozum, nakonec většina mužů žije s předkožkou.“ „I bez ní!“ rozčílil se Štefan, kterého se evidentně dotkla zmínka o rozumu. I malý se ozval, patrně jsem potřebovala pořádně nakopnout…

Bylo mi jasné, že si na sebe možná šiju bič, že to malému bude patrně jedno, nejspíš bude chtít být především stejný jako je táta a jako miminko ještě nebude úpravu pindíka vnímat. Ale kruci, vždyť i psiskům už se přestaly kupírovat uši, tak proč si nechat ořezávat přirození? „Kdyby bůh chtěl, abys neměl předkožku, nenarostla by ti,“ vyrukovala jsem věcně, ale prý tomu nerozumím. „Podívej já obřízku přežil, nechápu, proč by ji nepřežil náš syn.“ Nechala jsem vše chvíli uležet, ale pak se mi začaly zdát děsivé sny, ve kterých jsem viděla skalpely, Štefanova otce i děda s lékařskými rouškami přes obličej. Čekali, až ze mne dítě vytáhnou, aby ho oni sami obřezali a já nemohla zasáhnout. Probouzel mne dětský pláč.

A probudil mne i k činnosti, pochopila jsem, že nestačí-li má slova, musí pomoci svaté písmo. Dokonce jsem si našla i evangelium, kde hlásá apoštol Pavel Římanům, že jen ten je pravým židem, kdo nosí obřízku v srdci, tedy nejen zevní. Štefana má snaha o znalost litery dojala. Vzal mne kolem ramen a já najednou znovu cítila, jak je tlačený dvěma mlýnskými kameny. Rodinnou tradicí a ženou, kterou miluje. Nemohla jsem mu ten emoční nápor ulehčit, jelikož se nabízel čas té nahodilé situace využít. Strašně jsem si přála, aby pochopil, že svolit nemusí. „Miláčku Bůh přeci drží slovo, bude našeho syna chránit a milovat, i když nebude obřezaný a nakonec bude-li chtít, může ten akt uskutečnit kdykoli.“ Ať si Štefánek rozhodne sám, zda chce být žid v pravém slova smyslu.