Ocejchujte si ženu a dítě... PDF Tisk Email
Napsal uživatel Soňa Šímová   
Pondělí, 14 Duben 2008 17:59

... ať Vám je nevymění!

Je to zdá se jediný způsob, jak si být takřka jistí, že si odvezete z porodnice tu samou ženu a ten pravý uzlíček, který jste sem před několika dny přivezli. Chybovat je lidské, odpouštět pak božské. Řada lékařů má svůj božský syndrom, který se v nemocnici roznáší stejně rychle jako vir chřipky, nakazit se je velmi snadné, ostatně selže přeci vždy lidský, nikoli božský faktor. Proč? Byl unavený po prodloužené službě? Byla lehkovážná a strašně se těšila až si dá kouřovou u kafe? Jak jinak lze zaměnit dvě docela odlišné děti? Jiné fenotypy, jiná váhová kategorie, jiná matka a jiná dcera. Deset měsíců, které nemohly strávit spolu a celý život, který budou muset být od sebe. Zvyknou si na vlastní krev?

„Co tím chceš říct, že můj tata, nebyl muj tata…?!“

Když jsem rodila, střídaly se služby. Ono, když rodíte tolik hodin, je jasné, že s vámi žádný nezaplacený porodník nezůstane od začátku až do konce. I v tom deliriu jsem byla zmatená, stále novými tvářemi. Tu nejdůležitější tvář však viděl jako první můj muž. Táta. Nedalo se zpochybnit, že je syn jeho, jelikož byl otci tak podobný, že matka byla nejistá. Kdybych ale rodila dneska, patrně by můj muž vytáhnul odněkud speciální nesmazatelný centrofix a drze by si nás oba označkoval. Pro jistotu. Pro jistotu tak budou patrně činit i mnohé další páry, protože těhotenských bříšek stále přibývá a po zkušenostech se záměnami dětí, jež se dějí nejen na Vysočině, ale i na Slovensku (a jistě po celém světě), nám přibývá i těhotenských starostí. Nevymění nám naše miminko? Jak tomu zabránit? Dokonce i maminka jedné z holčiček, které před deseti měsíci v Třebíči zaměnili novorozeňátko si brzy projde křest ohněm. Vzhledem k tomu, že bude za necelý půl rok opět rodit, předpokládám, že v docela jiné porodnici, znovu se vystaví stresu, zda dítě, o které pečuje, je skutečně její. A záleží na tom?

Adoptujeme své geny…

Dítě nelze milovat jinak než opravdově. To jistě potvrdí všichni, kteří prošli adopcí. Pro rodiče, jež nyní projdou etapou výměny, lze také hovořit o adopci, ovšem oni si adoptují, svoje vlastní geny. Oni zhruba tuší, „co z jejich dítěte vyroste, co od něj mohou očekávat,“ ale prvních deset měsíců jejich života je pro ně nenávratně ztraceno. Zaplní tu prázdnou díru fotografie, videa, nekonečná vyprávění o smluvených víkendových schůzkách? A bylo to místo vůbec prázdné? Celila ho hřejivá dětská dušička, jež musíme vrátit, abychom mohli získat originální dceru. Předat „své“ dítě do rukou jeho právoplatných rodičů a vzít si k sobě své vlastní, je oříšek i pro psychology. Kdyby se výměna prodloužila o rok, již by ji prý ani nedoporučovali, ovšem nyní se ještě jeví aklimatizace v pravé rodině příhodná. Co bude dál?

Komu budou říkat mámo?

Cvrčkové jsou pochopitelně na rodiče velmi fixovaní. Maminky nebyly spojené s miminky pupečními šňůrami, jejich prsy však kojily cizí dcerky. Však co z toho, vždy fungovaly kojné. Vstávaly k nim ve dne v noci, přebalovaly je, mazlily, konejšily, foukaly bolístky, chladily první horečky a první zoubky, prožily společně první krůčky i první slovíčka… chlubily se s nimi a děti zkrátka měly stejný servis, jako by snad byly doma. Jenže nebyly. V podstatě byly na návštěvě a co je to „doma“ poznají až na Vánoce. Jak proboha přežijí to stýskání a zvykání na tetu, která teď stojí nad postýlkou? Chce mámu! A kde je táta, co ji vyhazoval do vzduchu a četl pohádky? Tenhle strejda má přeci docela jiný hlas a teta vůbec neví, že ona mlíčko nerada. Proč je najednou jinde, proč ti cizí lidé šeptají? Co provedla, že ji sem odložili? Kdy už si pro ni příjdou? Vždyť už vážně nebude zlobit…

To nejlepší pro děti, nebo pro rodiče?

Stačila chvilka, aby se kola osudu dala do pohybu. Kdo kolesa rozpohybovat je v současné chvíli docela jedno, týmy porodníků budou patrně chvíli obezřetnější… A proč se měly rodiny potkat nám nikdo nepoví. Ale přece jen je tu jedna pozitivní věc. Totiž skutečnost, že obě holčičky vyrůstaly v lásce, jsou zdravé a jsou ještě poměrně malé. Pokud budou jejich společní rodiče ochotni udržovat vzájemný vztah, je poměrně jisté, že si na mezi sebou utvoří takřka sesterské pouto a brzy jim přibude i další sourozenec…

Aktualizováno Pondělí, 14 Duben 2008 18:03