Energie nejen pro děti

Chystáte se na výlet s dětmi? Nezapomeňte do batůžku přibalit PIKNIK nebo PIKAO. Zahuštěným slazeným mlékem zajistíte doplnění energie, zaženete hlad a jeho chuť vás zaručeně nezklame.

 

Celý článek...

Aktuální číslo

2018_duben

ke stažení v pdf

Spletité cesty osudu PDF Tisk Email
Napsal uživatel Kessy   
Sobota, 12 Březen 2011 20:56

Prožívala jsem svůj život zlehka a bez problémů, vzala jsem si svou první lásku, čekali jsme první dítě a pak se to všechno zvrtlo. Toho nejlepšího chlapa jsem našla až po letech.

 

Bylo mi 22, když jsem se vdávala za svou první lásku, Radka. Byli jsme spolu 7 let, pro někoho tahle doma znamená krizi, pro nás to byl šťastný rok. Hned po svatbě jsme se rozhodli pokusit se o miminko. Vyšlo to hned třetí měsíc a my dva byli nejšťastnější na světě. Všechny testy vycházely v pořádku, já jsem chodila stále do práce a cpala se hruškami, na které jsem měla celé těhotenství obrovskou chuť.

 

V sedmém měsíci mi začalo tvrdnout bříško, ale moje lékařka to neshledala jako závažný problém, vypsala mi neschopenku a od té doby jsem pobírala nemocenskou. Vlastně jsem byla ráda, konečně jsem se zastavila a začala nakupovat výbavičku. Čekala jsem holčičku a oba jsme se na ni moc těšili. V osmém měsíci mě doktorka poslala na velký ultrazvuk do nemocnice, vzala jsem Radka s sebou a oba jsme se nemohli dočkat, až uvidíme naše miminko. Nikdy nezapomenu na výraz doktora. Hned si přizval kolegu a za chvíli už jsme mířila na sál. Aniž bych si toho všimla, odtékala mii pomalu plodová voda a nová se netvořila. Miminko tak živořilo a kdybych nešla na ultrazvuk, během pár hodin, možná dní, by zemřelo.

 

Verunka se narodila těžce postižená. Vlivem nedostatku plodové vody jí nefunguje nic, co souvisí s tekutinami, nepolyká, neslzí... Už když jsme byli v porodnici řekli mi, že pravděpodobně došlo k pochybení mé lékařky, která si minimálně před měsícem měla všimnout, že voda ubývá, ale ať nepočítám s nějakými žalobami, že doktory budeme hodně potřebovat. Radek se zachoval jako zbabělec, přišel za mnou s tím, že malou dáme do ústavu. Ale já nechtěla, byla jsem rozhodnutá se o ni postarat za každou cenu. Po roce, který jsem trávila střídavě po nemocnicích a doma, se Radek sbalil a odešel. Kromě svých věcí ještě vybral společný účet a odnesl si většinu vybavení bytu. Zůstala mi jen Verunka a stará válenda, na které jsem spala vedle její postýlky. Péče o ni byla náročná, neměla jsem tedy ani čas smutnit. Půl roku vypadala, že její vývoj bude jen opožděný, ale pak dostala epileptický záchvat a od té doby to bylo špatné. Po dvou letech se nám povedlo epileptické záchvaty kompenzovat a začala světlejší kapitola života. Měla jsem po rozvodu, s Verunkou mi občas pomohla máma i bývalá tchyně a já se smířila se životem s postiženým dítětem. Verunka komunikuje jen skřeky, ale umí vyloudit ten nejkrásnější úsměv. Také hodně vycítí, takže jsem se snažila být veselá, nechtěla jsem vidět její smutné oči...

 

Krátce po Verunčiných 7. narozeninách, jsem potkala Pavla, kamaráda mého kamaráda. Dali jsme se do řeči, obdivoval mě, že se dokážu postarat o postižené dítě, a že jsem se ho nevzdala. Sám byl v rozvodovém řízení s manželkou alkoholičkou, která měla co dělat, aby se postarala sama o sebe. Když měl po rozvodu a jeho dcerka mu byla svěřena do péče, pozval mě na oslavu vítězství do Zoo. Na procházce se mi svěřil, že shání podnájem, protože musí prodat byt, aby se vypořádal s manželkou. A tak jsme mu nabídla místo u nás. Já spala v pokoji s Verunkou, tak byla jedna místnost volná. Pavel nabídku odmítl, ale po dvou měsících marného hledání nakonec kývl.

 

A tak začala nová kapitola našeho života. Pavel s pětiletou Barunkou byli velkým oživením i finanční, psychickou i kutilskou pomocí. Pavel opravil všechno, co jsem roky odkládala, měla jsem si s kým popovídat, pomáhal mi s Verunkou a já jemu s Barunkou. Pavel bral podnájem u nás jako dočasný, ale po roce jsme spolu začali chodit. Zpočátku jsem byla hodně opatrná, nechtěla jsem ho zatěžovat životem s postiženou dcerkou a od vztahu jsem moc nečekala, ale po dalších třech letech jsme se vzali. Před rokem se nám narodil zdravý syn Pavlík a naše štěstí je teď opravdu dokonalé. Život s postiženým dítětem není jednoduchý, tak nějak se předpokládá, že máma se vždycky postará, ale ne každý chlap se dokáže se situací smířit a jak jsem se přesvědčila ve stacionáři, hodně mužů prchá a zakládá si nové rodiny se zdravými dětmi. Přitom si ani nepřipustí, že život s postiženým dítětem je sice náročný, ale naplněný spoustou nepopsatelných radostí. Jsem ráda, že Pavel vzal Verunku za svou, stejně jako já Barunku. A já mám konečně partnera, o kterého se můžu opřít.

 
 
Stavění puzzle pomáhá rozvíjet mnohé dovednosti nejen u dětí

01Pro starší generace přináší puzzle možnost podpořit mozkovou aktivitu, postará se ale také o zábavu. Puzzle pomáhají nejen hravě a zábavně rozvíjet tvořivé dovednosti a jemnou motoriku, ale podněcují také zvídavost, touhu po dosažení cíle i radost z dokončeného díla.

 

Celý článek...

Kam s dětmi

Divadla
Kina
Města
Zoo