Prostě kouří, mám si zvyknout! PDF Tisk Email
Napsal uživatel Soňa Šímová   
Pondělí, 14 Duben 2008 17:48

Když ho miluješ není prý co řešit, jenže žít se partnerem, který je pro svůj zlozvyk den co den doslova zapálený, bývá zkouška ohněm - tedy tomto případě filtrem. Kdo se přes filtr dostane až k doutnající špičce ví, že kouř z cizí cigarety přitom není příjemný ani samotnému kuřákovi, natož zapřísáhlému antitabáku!? Soužití v zakouřeném bytě tak představuje často neřešitelný problém. Kuřáci si totiž svoje slabůstky tvrdě hájí a bývají proto zcela v opozici. Ostatně na počátku vztahu jim cigarety byly tolerovány, když nemuseli přestat kouřit tehdy, po období zamilovanosti marně hledají důvod, proč si odpírat, co jim na životě chutná…

„Ale mně to vážně chutná?“, apeluje na věčné poznámky své přítelkyně Jonáš. Jeho povolání vyžaduje dlouhé cesty po celé republice. Běžně se dopoledně ocitá na jednom a odpoledne na druhém kraji hranic a cigarety mu začaly v dlouhých mezičasech tvořit poměrně spolehlivou společnost. Nenapovídají, jak řídit, krátí mu dlouhé chvíle a fungují také jako životabudič.

Přítelkyně na cigarety právem žárlí. Jonáš sice nepatří ke kuřákům, kteří jsou nervózní, když nemohou každých deset minut potáhnout z bělavé tyčinky, ale věrné kamarádky bere všude s sebou. Když si jsou všichni společně posedět, automaticky vyhledává vyhrazené prostory. Jenže, kdo sedí a žije s kuřákem má po chvíli pocit, že cigarety prostě cítí všude. Také z venčení psa se vrací načichlý kouřem, ovšem rozhodně patří k tolerantní kuřákům. „Co bys chtěla, vždyť doma nekouřím,“ odmítá narážky na adresu zažloutlých záclon. A skutečně, na balkóně má svůj popelníček, a jen když se opravdu zapomene, či jeho přítelkyně popelníček vyklepne a nevrátí, pak v nestřeženém okamžiku odklepne popel do hlíny některého květináče. Ten však působí prázdně pouze zdánlivě, pod nakypřenou půdou odpočívá semínko, které už nevyklíčí.

„Jak ti můžu pomoc, řekni a já to udělám…“ naléhá přítelkyně měsíc co měsíc, když mezi nimi dým kreslí obláčky vzhoru a vzteku. Chtěla by si pořídit miminko a patrně ji děsí pomyšlení, že tatínek bude vozit kočárek a přitom bafat nikotin. „Aspoň kvůli tomu cvičení,“ zkouší ženskou taktiku. Ví, že na zdraví mladého muže neuhraje. Ovšem pravidelné tréninky jsou pro fit tělo a pohodu Jonáše stejně podstatné jako bílý doping. Ale Jonáš léčku snadno prohlédne. Prozíravě se usměje a snad jen mezi chlapy v posilovně připustí, že mu ten kašel při zátěži už docela vadí. A když mu narážky na zlý zvyk začnou do osobního prostoru zasahovat příliš, prostě se proti nim ohradí: „Nepředělávej mne laskavě, mně tvoje úlety taky nevadí!“ Tím obvykle přítelkyni usadí, či pohnojí to spálené semínko, podle situace. Ona je logicky přesvědčena, že chce předělat on ji, a protože pochází z nekuřácké rodiny, teď si cigarety prostě musí zvyknout. Navíc nechápe, proč se musí nekuřák kuřákovi stále přizpůsobovat, snad proto, že je vlastně nemocný?

Život s kuřákem může být plný nedorozumění. Pokud nám kouření jeho, či její vadí, snažíme se jej druhého a tedy potažmo i sebe zbavit, a tak podnikáme řadu rádoby ultimativních činů. Manžel mé sestřenice se například přestal na protest holit. Pravda na čas to zabralo, pak si sestřenice zvykla na život bez polibků a manžel opičák jí musel líbání znovu pracně učit. Evidentně zvolil špatnou formu proti nikotinové demonstrace a řádně nedomyslel následky. Ovšem kamarádka učitelka, ta šla na věc připravena. Její partner inženýr, ve volném čase s kytarou, začal kouřit na víkendových akcích, kdy v zakouřeném prostředí různých hudebních štací kolikrát stačilo i onen vzduch jen dýchat. S pasivním kuřáctvím se však aktivní muži nespokojí, je to jako sedět doma u televize a nemoci si kopnout do balónu. Jednoho pozdního rána k němu ale přišlo svědomí. Mělo tvář jeho budoucí ženy a přímo do postele mu vysypalo kyblík zápalek. Pak to stvoření věcným kantorským tónem proneslo: „Tak tohle je přesný počet cigaret, které vykouříš za jeden měsíc, můžeš si to spočítat!“ A matematický mozek inženýrský počítal, pak se vyděsil, pak zastyděl a pak došel do lékárny pro žvýkačky. (Určitě dostal jedničku i s hvězdičkami…)

Přestat kouřit je totiž také jedna z možností, jak se svým kuřákem vidět budoucnost. Jenže pak právě pro nekuřáka nastává usvědčující fáze, když je třeba „pacienta“ skutečně podpořit, nevyčítat, povzbuzovat, chlácholit. Jeho držet za ruku sahající po cigaretě a své vůli ušít těsnou ohlávku. Kuřák s absťákem v podstatě čeká na váš signál: „Prosím tě, tak si zapal, ať to s tebou můžu vydržet!“ A tak, když nepomohou ani odvykací kúry, ani pomoc shůry, pak vymezte prostor pro kouřovou siestu, kuřte taky a nebo si najděte jiného partnera. Ale pozor, jsou i horší zlozvyky než kouření .-)