Energie nejen pro děti

Chystáte se na výlet s dětmi? Nezapomeňte do batůžku přibalit PIKNIK nebo PIKAO. Zahuštěným slazeným mlékem zajistíte doplnění energie, zaženete hlad a jeho chuť vás zaručeně nezklame.

 

Celý článek...

Aktuální číslo

2018_duben

ke stažení v pdf

Želvu nebo miminko? PDF Tisk Email
Napsal uživatel Magda   
Pondělí, 17 Leden 2011 07:45

rodina_skolaciSvé děti miluji, i když ne takovou tou opičí láskou. Dokázala bych si představit, že by byly 14 dní pryč a já si užila chvíli klid. Přesto vždy když je nejmladšímu prckovi rok, zblázní se mi hormony a já zatoužím po dalším uzlíčku. Po čtvrtém dítěti ale manžel řekl dost a pořídil mi želvičku. I s ní se moje mateřské hormony vyřádily.

 

Příroda to u mě pěkně zařídila. První miminko jsem chtěla hrozně moc, jen jsem musela dva roky přesvědčovat manžela, že už je nejvyšší čas. On si chtěl ještě užívat a dal si podmínku, že dokud nebude splacený byt a nepojedeme na vysněnou dovolenou do Mexika, nechce o miminku ani slyšet. A tak se stalo. Po dvou letech usilovného šetření se nám povedlo doplatit hypotéku, odletět do Mexika a tehdy jsem vysadila prášky. Čekala jsem, že to bude chvíli trvat, ale z Mexika už jsme odlétali ve třech. Byli jsme zaskočení, ale šťastní.

 

O devět měsíců později se nám narodila Dominika. Bylo okolo ní tolik starostí a práce, že jsem si říkala, že asi zůstaneme u jedináčka. Navíc při vzpomínce na těhotenské nevolnosti, oteklé nohy a dvoudenní porod... Jak Domča rostla, stávalo se z totálně závislého mmiminka společenské batole, které se pořád smálo a pletlo se pod nohy. Konečně jsem si ji začala užívat. Když jsme sfoukli první svíčku na dortu, začala jsem cítit lechtání v podbřišku a zvláštní dojetí jako tehdy, když jsem si teprve plánovala první miminko. Společně s přestěhováním Domči do jejího nového pokojíčku, na mě přišla i větší chuť na milování a výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Ještě než Domča sfoukla druhou svíčku na dortu, narodil se Tomášek. Ideální páreček, říkala babička a i já si myslela, že zůstaneme u dvou dětí. Péče o ně byla náročná, těšila jsem se, až se Tomáškovi přehoupne půlrok a bude s ním více srandy. Už jsem o něj nepečovala tak, jako o Domču, moc o to ani nestál, raději byl ve společnosti starší ségry a za mámou se později doplazil jen na mlíčko a pak hurá zpátky do království hraček.

 

Když Tomášek sfouknul první svíčku na dortu, dostavil se zase ten samý pocit – lechtání v podbřišku, zvláštní dojětí, větší chuť na sex. Dva dny před Domčinými třetími narozeninami, jsme na svět vítali Honzíka. Řekla bych, že rozdíl mezi druhým a třetím dítětem není. Je to sice náročné, ale daleko méně než první. U třetího už víte co a jak, navíc ho dosta zabaví sourozenci. Takže překlenout první půlrok a pak hurá do pokojíčku. V té době dostal manžel přidáno a tak jsme se rozhodli, že naší početné rodince postavíme dům. Do stavby jsem se ponořila natolik, že když Honzík oslavil první narozeniny, pocit v podbřišku se sice zase dostavil, ale přehlížela jsem ho. Když jsme ale dostavěli, nabyl ten zvláštní pocit na intenzitě. Manžel čtvrté dítě odmítal, takže jsem začala zase brát antikoncepci a užívala si svých tří rarášků. Ale když je něco v osudu psáno..

 

Honzík oslavil třetí narozeniny, Domča začala chodit do školy a já si říkala, jak to hrozně uteklo. Začala jsem se poohlížet po práci, absolvovala jsem pár pohovorů a nakonec nastoupila do práce jako prodavačka v květinářství. Sice mám za sebou Vysokou školu, ale s tak malými dětmi mě nikde nevzali nebo mi nevyhovovala pracovní doba. Po mateřské jsem měla nápadů na květinová aranžmá apod. tolik, že mé zaučení proběhlo velmi rychle. Po dvou měsících v práci jsem ale zjistila, že jsem zase těhotná. Nadšení ze mě nebyly a dokonce jsem se to bála manželovi říct. Chvíli mě podezříval, že jsem přestala brát prášky, ale pak se s tím smířil, na potratr neměl ani pomyšlení a mě čekaly další tři roky doma s miminkem.

 

Když Anežka sfoukla první svíčku na dortu, dostavil se zase ten pocit v podbřišku, řekla jsem o tom manželovi a ten důrazně další dítě zamítl. K mým narozeninám, které jsme slavila o měsíc později, mi přinesl želvičku. K ní jsem dostala přání, ve kterém bylo „želvička se dožívá tolik let, jako dospělý, tohle je želví miminko, které ti bude růst a dělat pokroky stejně, jako děti. Můžeš jí strouhat mrkvičku i koupat, místo plen budeš měnit podestýlku. Navíc ti v 18 neodejde z domu.“ Zabralo to. Starala jsem se o želvičku jako o miminko, dnes už je to tříletá slečna a když mě před rokem přepadlo lechtání v podbřišku, pořídila jsem jí partnera. A teď budou pokračovat místo mě. Těším se na nová mláďátka, která budou navíc i vhodným přivýdělkem. Už mám několik zájemců, kteří vědí, že se o želvičky starám jako o děti, takže jsou pečované a zdravé. Lechtání v podbřišku už naštěstí necítím, i když manžel někdy remcá, že od té doby, co máme želvy, mám málo času na intimní chvilky. Na druhou stranu ale před kamarády rád z legrace říká větu „kdyby mě ta želva napadla dřív, ušetřil jsme si minimálně dvě děti.“

 

 
 
Stavění puzzle pomáhá rozvíjet mnohé dovednosti nejen u dětí

01Pro starší generace přináší puzzle možnost podpořit mozkovou aktivitu, postará se ale také o zábavu. Puzzle pomáhají nejen hravě a zábavně rozvíjet tvořivé dovednosti a jemnou motoriku, ale podněcují také zvídavost, touhu po dosažení cíle i radost z dokončeného díla.

 

Celý článek...

Kam s dětmi

Divadla
Kina
Města
Zoo