Milý Ježíšku VIII PDF Tisk Email
Napsal uživatel Jitka   
Neděle, 28 Listopad 2010 23:28

snehulakAbych pravdu řekla, vlastně ani dopis Ježíškovi psát nemusím. Všechny hodnotné dárky už jsem totiž v životě dostala a ani jeden mi nepřinesl Ježíšek...

 

Začala bych asi tím nejhodnotnějším, před pěti lety se mi týden před Vánoci, narodil synek. Přišel na svět o 6 týdnů dříve a bojoval s těžkou infekcí. Přesně na Štědrý den se stal zázrak a Kubík vybojoval svůj život, aby z utrápených rodičů, udělal zase šťastné. Kubík je naše druhé dítě, má ještě třináctiletou sestřičku, která byla neplánovaná, ale krátce před Vánoci jsem zjistila, že ji čekám. Bylo to krásné zjištění, i když nám tenkrát obrátilo život o 180 stupňů. Kubík byl plánovaný a moc chtěný, ale zase se mu k nám dlouho nechtělo...

 

Když se ponořím do hloubějších vzpomínek, nejhodnotnějším věcným dárkem pro mě byla panenka s dlouhými vlásky. Toužila jsem po ní dlouho, jenže nebyla zrovna nejlevnější a pro moji maminku, smaoživitelku, to znamenalo obrátit každou korunu, utrhnout si od pusy, jen aby mi ji mohla nadělit.

 

Nejhodnotnějším dárkem spočítaným na peníze, je náš domeček, před dvěma roky jsme 23.12. dodělali poslední detail a konečně domeček zabydleli a vyzdobili, a tak se z domu stal konečně domov se vším všudy.

 

Nejkrásnějším dárkem je pro mě každý rok moje rodina. Rok potom, co Kubík vybojoval svůj život, jsme se rozhodli všechno přehodnotit. Kromě toho, že jsme se rozhodli přestěhovat z paneláku ve městě do domečku na vesnici, změnili jsme i veškeré zvyky. Vánoce už pro nás nejsou čtrnáctidenní gruntování, nakupování hromady jídla a dárků, ale opravdové období klidu, kdy opravdu odpočíváme. Bereme si na prázdniny volno, každý večer hrajeme společenské hry nebo něco tvoříme, čteme si pohádky. Prostě si užíváme rodinu.

 

Ani Štědrý den u nás není tradiční. Nenadělujeme si elektroniku, oblečení, milion nepotřebných hraček atd.. Děti samozřejmě dostanou jednu věc, o kterou napíšou Ježíškovi a zbytek je v režii nás rodičů. Darujeme si zážitky. Ne ty drahé vymyšlené nějakými agenturami, ale vlastní. Například o Vánocích před dvěma roky nakoupil manžel krásné dárečky, které ale nedal pod stromek, ale schoval je ani nevím kde. Každé z dětí dostalo po dvou krabičkách a já jednu, ve kterých byly papírky s hádankami. Když jsme uhodli, jaký dárek dostaneme, tak nám ho odněkud vykouzlil. Byla to zábava na dvě hodiny. Loni jsem zase udělala velké překvapení pro rodinu já. Vyjela jsem 30 km za město, do lesa, kde jsem hledala tak dlouho úkryt, až jsem našla dutý strom. Do něj jsem dala truhličku plnou sladkostí a drobností pro celou rodinu. Pro případ, že by ji chtěl někdo ukrást, jsem tam bohužel nemohla dát velké dárky, ale i tak byla rodina nadšená, když pod stromkem našla mapu pokladu. Vypravili se ho hledat hned druhý den a já jim zaím nachystala oběd a zbylé dárky pod stromek. I letos je chci překvapit a nachystala jsem program na každý měsíc příštího roku, který budou muset uhodnout.

 

Jsme prostě rodina, která nezná stereotyp, miluje se a tak milý Ježíšku, nechceme tě vyhánět, ale dárky si schovej pro rodiny, kde nemají tolik času a fantazie. My bychom si přáli hlavně zdraví a pohodu, ale tu Ježíšek asi nenosí....