Jedno dítě, žádné dítě... PDF Tisk Email
Napsal uživatel Soňa Šímová   
Úterý, 23 Listopad 2010 06:03

rodinaTaké souhlasíte s tímto tvrzením? Co když přijde druhé, je to velká změna? K lepšímu nebo horšímu? A hraje věkový rozdíl roli? Zeptala jsem se vás.

 

 

Alena má dvě děti rok po sobě.

„První syn byl takový pokusný králíček. Vůbec jsem si neuměla představit, co obnáší péče o novorozeně a spousta věcí mě překvapila. Někdy jsem si skutečně nevěděla rady, třeba když dlouho plakal a nebyl k utišení kvůli bolavému bříšku nebo růstovému sprutu. Všechno jsem hrozně řešila. Sotva se sám rozeběhl, už mě čekal kolotoč kolem druhého syna. Protože to bylo hodně náročné, už jsem nad tolika věcmi nepřemýšlela. Přebalovat po každém kojení? Proč, když není třeba. Vyvařovat pořád dudlíky? Proč, když stačí opláchnout horkou vodou. Co mi chybělo u druhého prcka, byl spánek. Když jsem potřebovala spát s jedním dítětem, šla jsem si lehnout jako on, s dvěma už to moc sladit nešlo a když už zabrali kluci oba naráz, raději jsem se pustila do praní nebo vaření. Teď už nad tím nějak nepřemýšlím, kluci si spolu vyhrají a já mám někdy pocit, že nemám žídné děti. Někdy naopak jako bych jich měla plný byt.“

 

Stáňa má dvě děti tři roky po sobě.

„Haničku jsem si pořádně užila. Udělala jsem u ní spoustu chyb, ale taky jsem strávila každičkou chvíli s ní. Když se narodil Honzík, byl ato už velká slečna. Těšila jsem se, že půjde do školky a já si užiju miminko. Ale je to jiné. Ráno nemůžu vylehávat s miminkem a povídat si s ním, musím vstát, udělat snídani pro všechny, obléct děti, honem do školky, na procházku s Honzíkem, zase do školky pro Haničku, dát děti spát, uklidit, uvařit... A pak vymyslet program tak aby vyhovoval oběma dětem. Dříve to bylo tak, že jsme měly s Haničkou oblíbené aktivity, teď musíme vymyslet něco, kde vydří i Honzík. V létě to bylo jednoduché, vzala jsem je k vodě. Teď je to horší. Do mateřského centra oba nemůžou, protože Hanča se s miminky nudí a pro Honzíka je zase nebezpečné být mezi velkými dětmi. Večer zase musím rozdělit doby, kdy uspávám Honzíka a pak čtu pohádky pro Hanču. Musím tedy přiznat, že kolikrát bych i Haničku odbyla, protože dvě děti nejsou dvoj ale trojnásobný zápřah a kdyby to šlo, prospím tři dny.“

 

Ivana má tři děti – 16 a 14 let a půl roku.

„Myslím, že můžu srovnávat dost a řekla bych, že první dítě je změna o 180 stupňů, druhé je o 360 stupňů no a pak už jste zvyklá na cokoliv, takže třetí a asi i další děti, už pak nejsou žádná změna. Možná kdyby se narodilo postižené nebo tak, to pak změna určitě je. Vzpomínám, když se narodila dcera a pak syn, byla to hrozná honička. Pořád kojení, přebalování, praní, vyvařování, do určitého věku nešlo sladit nějaké zájmy, maximálně jsme mohli jít na písek nebo do bazénu, ale když chtěla dcera na tancování a syn se vztekal, že chce jít na fotbal, tak nešel ani jeden. Možná hraje roli nejen věk, ale i pohlaví, i když kdo ví... Když jsem otěhotněla teď, trochu jsem se bála, ale dcerka je zlatíčko. Tu si konečně opravdu užívám. Už neřeším počáteční rozčarování nad spoustou péče o novorozence, do plenkového a kojícího režimu jsem se dostala rychle. Už mě nebolí bradavky po kojení, protože už jsou zvyklé. Dvě starší děti už se o sebe dobře postarají, s lecčím pomůžou a někdy i pohlídají. Velkou roli určitě hrají věkový rozdíl, pohlaví, povaha dětí, ale i jejich rodičů.. A taky věk rodičů a jejich hodnoty.“