Co je to za písmeno? PDF Tisk Email
Napsal uživatel Soňa Šímová   
Pondělí, 14 Duben 2008 14:39

Metoda cukru… „Kde je ten hroznový cukr?“, šátrá tatínek v šuplíku, který se nevyplatí doplňovat. Jakmile si ve své obří dlani nashromáždí pár barevných čoček, šupajdí si to zpátky do pokojíčku. „Jdu obchodovat se synem,“ šeptá přitom tajemně.

Malý prvňáček je dítko neposedné. Zdají se mu o škole krásné sny a i po dvou měsících nemůže dospat, aby byl ve třídě pokud možno první. Přestože koná evidentní úspěchy, písmenka v živé abecedě jsou jako živá a složit dvě do slabiky je úkol pro školáka detektiva. Písmenek je totiž stále více a pletou se jak neposlušné provázky. Kluk sice přesně ví, jak které písmenko vypadá, ale jak se jmenuje si nemůže zaboha vzpomenout. Silně mi tak připomíná i mne samotnou, když přesně vím o koho jde, ale nemůžu ho jaksi zařadit…

„To je velké A, malé a, to je I a velké U, to neznám, to je P, to je malé m, to neznám,“ recituje kluk u každého nápisu, či reklamního billboardu, kterého míjíme. Než otevře Čtyřlístek pološeptem si opakuje známá písmenka, přesto jsou mezi nimi i ta, která se do hlavičky jaksi nevejdou. Zdá se, že nemají svůj kód, pod který by je mohlo dítko uložit. „To E je jako žebřík, když uvidíš žebřík, vzpomeneš si na E,“ našeptávám nápovědu. Dítko ji s nadšením přivítá, ale za pouhé tři vteřiny je schopné se rozplakat vztekem i lítostí, protože zase neví. A když ano, pak rozhodně není zaručeno, že žebřík bude automaticky E i zítra...

„Jak se jmenuje tohle písmenko, vždyť už jsem ti to říkal desetkrát!!!“ nechá se rozčílit jindy naprosto klidný otec. „Nevím,“ rozčiluje se dítě a vrací tak otci stejnou mincí. „Už jsi ho jednou poznal, řekni to znovu, co je to za písmeno?“ „P“, pohotově odvětí kluk. „Jo? A co je teda tohle za písmeno?“ ťuká táta prstem do tiskacího péčka. „P“ nadhodí znovu kluk. „Tak vidíš, a co je teda tohle za písmeno?“, vrací se táta k původnímu žebříku, ale dítě opět netuší, krčí rameny a po chvíli už nepozná ani P a posílá otce Pryč, protože s ním už „nekámo“ a taky ho nemá rád!

„Jenže on to fakt neví,“ naříká bezmocně otecko. „Je to normální?“ Kamarád kantor mu radí: „Hlavně trpělivost a klid.“ Sám má dítek ve třídě osmnáct a dobře ví, že i děti, které tempo nedrží, se nikde nezdrží. „Zkus písmenkové fígle…“

Kolovrátek: dvakrát více platí, že opakování je matka moudrosti. Pokud si dítě nepamatuje jak se některé písmenko, či písmenka jmenují, vyplatí se je umisťovat na první místo a také mezi ostatní písmenka, stále dokola a dokolečka… „E, I, E, U, E, M, E, I, O, E, P, E, A, O“

Když neví jak se jmenuje: hledej - nechejte ho písmenko hledat mezi ostatními: „Ukaž mi písmeno… E?“ napiš nechejte ho písmenko nakreslit: „Jak se píše…E?“ poznej - nechejte ho písmenko pojmenovat: „Jak se jmenuje tohle písmenko?“

Tatínek, který se synovu studiu věnuje den po dni, také po tatínkovsku nalézá i své vlastní osobité způsoby jak sebe i dítě na domácí úkoly naladit. Sladkosti za odměnu se nedoporučují, a tak zvolil táta zlatou střední cestu a láká úspěch na energii z hroznového cukru. Za písmenko, pro kluka i pro tatínka malinká cukrátková pecinka .-)

Příště autentický příběh od katedry metoda biče, jak ji zažil náš známý kantor na vlastní kůži.