Energie nejen pro děti

Chystáte se na výlet s dětmi? Nezapomeňte do batůžku přibalit PIKNIK nebo PIKAO. Zahuštěným slazeným mlékem zajistíte doplnění energie, zaženete hlad a jeho chuť vás zaručeně nezklame.

 

Celý článek...

Aktuální číslo

2018_duben

ke stažení v pdf

Když zavládne klid PDF Tisk Email
Napsal uživatel Iris   
Středa, 10 Listopad 2010 05:30
rodina_skolaciMáme čtyři děti a oba s manželem se máme co otáčet. Ale když zavládne na chvilku klid, uvědomím si, jak jsme všichni šťastní a ve své „rychlo relaxační chvilce“ si dokonale odpočinu, srovnám myšlenky a „návrat“ k rodinným starostem je pak překvapivě snadnější.

Jako tuhle neděli. Všechny děti byly v pokojíčku, ze kterého se tu a tam ozval výskot nebo smích, žádné handrkování. Žádné z dětí nepřiběhlo žalovat ani nebrečelo, prostě idylka. Nebyl to takový ten klid, kdy víte, že je něco v nepořádku, že třeba děti objevily barvičky a malují po stěnách nebo hůř, objevily odkrytou zásuvku... Ten nedělní byl úplně jiný, děti se prostě ve stejnou chvíli na deset minut dokázaly zabavit, aniž by si nějak vzájemně vadily. Zahleděla jsem se z okna na barevné listí stromů, které kropil déšť a zase se ponořila do myšlenek o své rodině.

Nikdy jsem tolik dětí nechtěla, s manželem jsme spolu byli pět let a plánovali jsme dvě ratolesti. Vzali jsme si hypotéku a koupili byt 3+1, který pro naše záměry stačil. Na leasing jsme vzali nové auto, které rovněž mělo pojmout klasickou rodinu i s případnými kufry na dovolenou. Před 10 roky se nám narodil první syn, Matěj. Bylo to všechno tak nové a někdy tak stresující, že jsem si myslela, že už další dítě snad ani mít nechci. O dva roky později jsem ale zase začala nakukovat do kočárků a bylo jasno. Otěhotněla jsem prakticky hned, jakmile jsem vysadila antikoncepci. Doktor mi v krvi zjistil nezvykle velké množství HCG a poprvé vyjádřil svou domněnku, ze které jsem byla v šoku. Ačkoliv ani v jedné rodině nemáme dvojčata, měli jsme se stát průkopníky. Ano, čekali jsme jednovaječné holčičky. Emoce mnou cloumaly jako na horské dráze, chvilku jsem plakala nad dvojnásobným štestím a v zápětí to byly slzy strachu. Vzpomněla jsem si na zoufalé chvilky nad prvním miminkem a nedovedla jsem si představit, že teď budou najednou dvě a k tomu ještě tříletý kluk, který zrovna prožíval období vzdoru. Porodila jsem předčasně, císařským řezem. S holčičkama, Haničkou a Aničkou, jsem musela být měsíc v nemocnici a tam jsem si vlastně všechno srovnala v hlavě. Holčičky byly hodné, starost o syna přebral částečně manžel a i já si na něj našla dost času, když dvojčátka spala.

Když přišla doba, kdy holky začaly chodit, začalo doma „Kongo“ a my jsme s manželem museli udělat přestavbu. Dětský pokoj jsme přepažili skříněmi, mezi které jsme udělali vrátka, aby měl Matěj svůj kout, do kterého mu rozjívená batolata nelezla. Všechno utíkalo ve zběsilém tempu, holky šly do školky, Matěj do školy a já zpět do práce. Konečně jsme našetřili na vysněnou dovolenou. A z ní jsme si přivezli dalšího prcka. Rozhodně nebyl plánovaný, brala jsem pravidelně antikoncepci, která prostě selhala. Co teď? Čtyři děti v této době... Manžel to nechal na mě. Někomu to možná přijde jako alibismus, ale já byla vděčná za to, že si se mnou sedl, probral pro a proti, ale nikam mě netlačil. Já se vlastně rozhodovat nemusela, hned jak jsem to zjistila, jsem věděla, že své miminko nikomu nedám. Stačilo podívat se na děti, představa, že bych o některém z nich rozhodla, že se nenarodí...

A tak se před dvěma lety narodil náš benjamínek Tobiášek. Jako by věděl, do jakého blázince se narodil a jak jsme zvažovali, že se nenarodí, byl to nejklidnější miminko ze všech a taky jsem si ho nejvíc užila. Ráno jsem děti odvedla do školky a do školy a nastal vysněný klid, kdy jsem ho třeba hodinu jen pozorovala, očuchávala a hladila... Jakmile povyrostl, museli jsme s manželem udělat jedno velké rozhodnutí, jak naši rodinu natěsnat do bytu. Na nový jsme neměli, hypotéku by nám nedali a stěhovat se za město? To bych se s vozením zbláznila. Auto už jsme vyřešili, prodali jsme naše zánovní a koupili sedmimístné. No a nakonec jsme zvládli i byt. Přepažený pokojíček zůstal jako herna. Vyklidili jsme ložnici a dali do ní dvě palandy a psací stůl, tak aby to bylo coo nejklidnější místo pro psaní úkolů. Není to zatím dokonalé a časem se určitě nějaké větší rekonstrukci nevyhneme. Rádi bychom měli svůl ložnicový kout, abychom nemuseli každý večer rozkládat pohovku v obýváku, ale zatím to stačí.

Děti jsou světlem našeho života, i když nejraději je pozoruji, když jsou všechny pěkně zachumlané v postýlkách. A co třeba, když se nejstarší stará o nejmladšího a poučuje ho, co nesmí? Jsou chvilky, kdy bych je roztrhla nebo kdy přemýšlím, jaký by byl můj život bez nich. Co bych asi dělala se vším tím časem, který teď věnuji dětem? A někdy se divím tomu, jak kdysi byly takto početné rodiny normální, zatímco dnes na mě někdy koukají skrz prsty. „Čtyři děti? To by mi hráblo.“ Slýchám. Ale zeptejte se v rodinách, kde to tak mají. Sice denně perou a o víkendech vyvyřují jak pro armádu, ale děti jsou samostatnější, pohodovější, pomáhají si vzájemně, prostě má to plno výhod, které mámy dvou dětí nepoznají. Někde jsem o tom i četla – dvě děti soupěří o pozornost rodičů, tři se můžou podělit na dvě, které půjdou proti jednomu (můžu potvrdit), ale čtyři už si vzájemně rozumí líp. U nás to tak je a jsem ráda, že k nám byl osud tak štědrý.

Z pokoje se ozývá Tobíkův pláč, Anička běží žalovat, že mu Matěj vzal pastelku. „Ale ta je moje z penálu.“ Brání se Matěj. Než ale dojdu do pokojíčku, děti mají mezi sebou jasno. „Tak na, tady máš jinou.“ Podává Matěj Tobíkovi „povolenou“ pastelku. „A co spolu namalujeme?“ Ptá se ho Anička. Tobík se už zase usmívá, Hanička si nese židličku, že se k nim přidá a Matěj mizí vedle, aby si sbalil do školy. Mámu už ani nepotřebují, to až za chvíli, kdy uslyším „Už bude večeře?“. Takže honem udělat hromadu pomazánky, nakrájet chleby a nahnat šmudlíky do vany.

 
 
Stavění puzzle pomáhá rozvíjet mnohé dovednosti nejen u dětí

01Pro starší generace přináší puzzle možnost podpořit mozkovou aktivitu, postará se ale také o zábavu. Puzzle pomáhají nejen hravě a zábavně rozvíjet tvořivé dovednosti a jemnou motoriku, ale podněcují také zvídavost, touhu po dosažení cíle i radost z dokončeného díla.

 

Celý článek...

Kam s dětmi

Divadla
Kina
Města
Zoo