Energie nejen pro děti

Chystáte se na výlet s dětmi? Nezapomeňte do batůžku přibalit PIKNIK nebo PIKAO. Zahuštěným slazeným mlékem zajistíte doplnění energie, zaženete hlad a jeho chuť vás zaručeně nezklame.

 

Celý článek...

Aktuální číslo

2018_duben

ke stažení v pdf

Kouzelné dětství PDF Tisk Email
Napsal uživatel Simona   
Středa, 03 Listopad 2010 07:30

Chtěla bych, aby mé děti měly dětství jako já, ale ať se snažím, jakkoliv, moc mi to nejde. Moje máma byla totiž duševně nemocná, což jsme jako děti nevnímaly, ale užívaly si to. Někdy bych si přála být jako ona, i když ne za cenu toho, co musela vytrpět, když jí okolí dávalo najevo, že je jiná.


Pamatuji si, jak jdeme metrovými závějemi k domu, na sáňkách táhneme nákup a pochutnáváme si na nanukáči, který jsme nabíraly dřívky od nanuka. Lidé se za námi otáčeli a ťukali si na čelo, ale máma tohle nikdy neřešila. Stejně tak mi dovolila vzít si v zimě letní šaty, jen jsem si musela vzít punčocháče a svetr. A když jsem měla v zimě chuť si zaplavat? Nazvala to otužování a šly jsme k místnímu rybníku. Naopak v létě jsme zase sáňkovaly z travnatého kopečka za domem nebo pořádaly plesy va velkých večerních róbách... Ani úklid se u nás moc neřešil, kdo měl náladu, tak něco udělal a věřte, že uklizeno bylo pořád, i když ne třeba úplně dokonale. Pro mojí mámu, nebylo nic nemožné a všechno se dalo splnit. Až dnes vím, že to bylo její psychickou nezralostí, kvůli ktré byla vlastně tak trochu mimo realitu. Táta s námi žil, ale její excesy se snažil přehlížet, důležité pro něj bylo, že jsme šťastné a mámu jen čas od času usměrnil. Ze mě a mé sestry vyrostly sebevědomé neohrožené holky.

Teď mám tříletou Natálku a ráda bych výchovu zvládala stejně lehce, jako moje máma. Ale nejde mi to. Teď už přeci vím, že v zimě by se nanuk jíst neměl, protože by mohla nastydnout a taky se musí teple obléci a letní oblečení se stěhuje do beden na příští rok. Uklízet se musí, co by si o nás pomyslely návštěvy.. Prostě jsem přijala výchovu a realitu mé tchyně, která mojí mámu moc nemusí. Ale mrzí mě to. Natálka má vzdorovité období a já vím, že ze zajetých mantinelů nesmím slevit. Ale kolikrát jsem měla chuť říct „tak dneska nemusíš spát v osm, pojď uděláme si večerní párty, převlékneme se do kostýmů a budeme tancovat“, jako to dělala moje máma. Nebo když jsem v obchodě a chce nějaké cukrovinky plné éček, proč jí je občas nekoupím? Někdy přemýšlím nad tím, jestli je v pořádku moje realistická hlava nebo ta „pomatená“ mojí mámy...

Natálka smí spát jen u tchyně, manžel se bojí, že by jí moje máma mohla nějak nechtěně ublížit. Máma je z toho smutná, ale užívá si své tři hodiny v sobotu. Natálka se od ní vrací nadšená a spokojená, může tam všechno, co u druhé babičky ne. Půjčovat si porcelánový servis i hrnce z kuchyně, namalovat si pusu rtěnkou a ověsit se perlovými náhrdelníky. Také pokaždé něco upečou, i to smí dělat úplně sama, nikdo jí nedrží ruku, nenabádá k opatrnosti a nehaní za to, že něco rozbila nebo rozlila... Zkrátka je tam brána jako rovnocenný partner se vším všudy.

A tak někdy přemýšlím nad tím, jestli to není špatně, že separujeme děti do jejich pokojíčků plných hraček. místo abychom jim dovolily hrát si s předměty, které používáme my, je správné, že po nich chceme, aby byly slušné a pořádné, když vlastně k dětství patří závislost na rodičích, nepořádek a rošťáctví? Přestože mě máma nikdy nenapomenula, časem jsem sama pochopila, kdy říct „dobrý den“ a kdy poděkovat. I když nevyžadovala pořádek, tak nějak jsme si jednou za čas uklidily a vlastní postýlky jsme začaly využívat až kolem 4 let, kdy už jsme se k rodičům nevešly. Proč bych tedy měla dávat miminko do postýlky, když je mu nejlíp u mámy, což je naprosto přirozený pud? I když se na to ptám, sama jsem zajela do určitých konvencí, které vyžaduje společnost. Chodíme i na plavání a musím říct, že když Natálku musím někdy kvůli tomu budit, je mi z toho úzko. Děti by přeci neměly vnímat čas, pro ně by vše mělo být nekonečné a měly by se řídit podle svých vnitřních hodin stejně jako my dospělí.

Možná si teď někdo pomyslí, že píšu o oné americké výchově osobností, ale to s tím nesouvisí. V Americe dětem dovolí všechno a rodiče už tam nejsou autorita. Máma mi také dovolila všechno, ale aniž by mi něco říkala, vycítila jsem, kdy už bych zašla daleko. Možná to byla přirozená intuice nebo určitá telepatie od mámy. Nikdy bych si nedovolila udělat něco špatného už jen proto, že bych tím ublížila mámě. Těžko se to popisuje, ale rozdíl mezi americkou a tou naší výchovou je to značný..

Je mi líto, že mi rozum nedovolí vychovávat Natálku tak, jako jsem byla vychovávána já, a tak jsem ráda, že alespoň střípky si užije na návštěvě u babičky. Je to pro ní velkým obohacením.

 
 
Stavění puzzle pomáhá rozvíjet mnohé dovednosti nejen u dětí

01Pro starší generace přináší puzzle možnost podpořit mozkovou aktivitu, postará se ale také o zábavu. Puzzle pomáhají nejen hravě a zábavně rozvíjet tvořivé dovednosti a jemnou motoriku, ale podněcují také zvídavost, touhu po dosažení cíle i radost z dokončeného díla.

 

Celý článek...

Kam s dětmi

Divadla
Kina
Města
Zoo