Znáte žloutenky? PDF Tisk Email
Napsal uživatel Soňa Šímová   
Středa, 27 Říjen 2010 05:28

5094273Nejznámější žloutenky jsou A – C. Víte ale jak se projevují, jak je můžete chytit? A proti kterým existuje očkování?

 

 

Žloutenka od A do G

 

Infekční žloutenka neboli hepatitida je nakažlivé onemocnění způsobené viry, které napadají

jaterní tkáň. Zatím je ve světě popsáno celkem sedm typů žloutenky, které se liší způsobem

přenosu viru, průběhem onemocnění i jeho možnými následky. Mezi nejrozšířenější patří

žloutenky typu A, B a C, existují však i další typy: D, E, F a G. Očkování, které poskytuje

dětem i dospělým účinnou ochranu, nabízí dnešní medicína pouze proti žloutence typu A a B,

a to jak proti každému typu zvlášť, tak i prostřednictvím jedné kombinované vakcíny.

 

Žloutenka typu A

 

Nejznámějším a v České republice v současné době nejrozšířenějším typem žloutenky je

žloutenka typu A. Od začátku roku do konce srpna bylo u nás zaznamenáno celkem

480 případů této nemoci, přitom za stejnou dobu se u nás v období 2001 – 2009 průměrně

nakazilo 168 lidí.

 

Virus žloutenky A se vylučuje stolicí, je vysoce infekční a odolný. Při pokojové teplotě

dokáže přežít několik týdnů, zmrazený dokonce několik let. Nejčastěji se přenáší

nepřímou cestou pozřením kontaminovaného jídla či nápoje.

 

Žloutenka typu B

 

Tento typ žloutenky se přenáší tělními tekutinami – krví, spermatem či vaginálním sekretem.

Mezi nejčastější způsoby nákazy patří nechráněný sexuální styk. Nakazit se však lze

například i použitím infikovaného zubního kartáčku, ručníku či holicího strojku. Virus se do

krve může dostat také při úrazu. K jeho přenosu totiž stačí, dostane-li se mikroskopické

množství krve nemocného nepatrnou oděrkou do krevního oběhu nechráněné osoby.

 

Každoročně u nás onemocní žloutenkou B přibližně 300 lidí, přičemž nejvíce případů je

zaznamenáno ve skupině mladých lidí ve věku 20 až 35 let. Podle odhadů se u nás

pohybuje až 50 tisíc „přenašečů“ žloutenky typu B, u nichž se sice onemocnění nijak

neprojevilo, ale mohou jej šířit dál. Navíc se v některých případech může u chronických

přenašečů žloutenka typu B vyvinout v cirhózu či rakovinu jater.

 

Žloutenka typu C

 

Virus žloutenky typu C vědci objevili relativně nedávno, až koncem osmdesátých let

20. století, kdy se začaly množit případy žloutenek u pacientů po krevní transfuzi. Nemoc se

přenáší převážně nakaženou krví. Nejvíce ohroženi jsou v současnosti uživatelé nitrožilních

drog, nebezpečí může představovat také tetování či piercing.

 

V období od ledna do srpna 2010 bylo u nás nahlášeno 430 nakažených. Ročně se v ČR

nakazí přibližně 1000 lidí. Přestože se oba typy žloutenky B i C přenáší v podstatě stejnou

cestou, očkování existuje jen proti „béčku“.

 

Další typy žloutenek

 

Virus žloutenky typu D je tzv. neúplným virem. K jeho přenosu je potřebná současná

přítomnost viru žloutenky typu B. Podobně jako tento typ žloutenky se i „déčko“ přenáší krví.

Naproti tomu žloutenka E se přenáší potravinami nebo vodou. Je nebezpečná především pro těhotné ženy, u nichž může způsobit závažné jaterní onemocnění a vést dokonce až k smrti.

V současné době jsou známy také viry žloutenky F a G, jejichž chování a vliv na zdraví se

teprve zkoumá.

 

Žloutenka typu A u nás v posledních třech letech vede, zbytečně

 

V posledních třech letech je u nás nejrozšířenějším typem žloutenky „áčko“. Virus žloutenky

typu A se může vyskytovat v podstatě všude kolem nás – na penězích, držadlech v MHD,

madlech nákupních vozíků, sedačkách kin, v osvěžujícím koktejlu s ledem, v salátu

z mořských plodů apod. Jistě, v rámci základní prevence je důležité dávat pozor na

dodržování hygieny. Kontrolovat všechny rizikové situace však není v lidských silách. Běžně

si dáme žvýkačku do úst nebo si pochutnáme na pečivu hned poté, co jej zaplatíme, či si

v drive-in fast foodu vyzvedneme své jídlo přímo z pohodlí auta. A kuchaři či barmanovi při

přípravě pokrmů těžko můžeme stát za zády.

 

O hepatitidě A se často mylně říká, že… :

Je to onemocnění špinavých rukou. Pokud dodržuji hygienu, nemohu se nakazit.

Onemocní hlavně děti, dospělá populace je promořena a onemocnět nemůže.

Onemocnění není vážné, nemá žádné zdravotní následky, drží se jen dieta.

Je to onemocnění, které si přivezeme výhradně z exotických krajin.

 

 

Výskyt a šíření žloutenky typu A v populaci přímo ovlivňují hygienické a sanitární standardy.

Jejich zlepšení vede ke snížení cirkulace viru žloutenky typu A v dětské populaci, která je

vůči tomuto viru obvykle nejvnímavější. Vnímavost vůči viru se přesunuje do vyššího věku na adolescenty a dospělé. Například během epidemie hepatitidy A v letech 2008/2009 byla v ČR nejvíce postižena populace ve věku 25 – 35 let.

 

Žloutenka a cestování

 

Až 70 % lidí se však nakazí přímo u nás. Riziko nákazy se zvyšuje např. při cestování

vlakem nebo autobusem a pobytu v přírodě, kdy je dodržování hygienických standardů či

kontrola kvality potravin a pitné vody mnohdy limitována.

 

Přenos žloutenek typu B a C je možný zase např. při adrenalinových sportech, aktivní turistice

nebo horolezectví, které jsou spojeny s vyšším výskytem úrazů.

 

Zdravotní potíže v zahraničí představují vždy komplikace, v případě žloutenek jsou však

zbytečné. Základním vybavením cestovatelů by mělo být očkování proti žloutence typu A,

které se hodí vždy a všude, podobně jako třeba léky proti bolesti, průjmu či zácpě.

 

Očkování je vhodnou prevencí nejen pro děti

 

Očkování proti žloutenkám má ve světě dlouhou tradici. Jeho počátek sahá již do roku 1981

a v některých zemích patří do povinného očkovacího kalendáře. U nás se začalo očkovat proti

žloutence typu A v 90. letech a proti typu B se očkují rizikové skupiny populace od poloviny

80. let. Očkování proti „béčku“ pak bylo v roce 2001 zařazeno mezi povinné dětské očkování

a očkuje se v rámci tzv. hexavakcíny. Obvykle se zahajuje ve věku 13 týdnů, vždy po zhojení

vpichu po očkování proti TBC. Současně s novorozenci jsou očkováni dvanáctiletí školáci.

 

Osoby starší 21 let však u nás nejsou na základě očkovacího kalendáře proočkováni proti

žádnému typu žloutenek. V rámci tzv. očkování na vlastní žádost si mohou zájemci zvolit

mezi kombinovanou nebo jednosložkovou (monovalentní) vakcínou, na které přispívá většina

zdravotních pojišťoven.

 

Pro děti ve věku 1 až 15 let, které byly očkovány již proti žloutence typu B, je na českém trhu dostupná vakcína, která je chrání proti žloutence typu A.

I pro starší děti a dospělé je pak určena existuje vakcína proti „áčku“.

Ochrana nastupuje asi 2 až 3 týdny od naočkování první dávky. Po naočkování druhé dávky v rozpětí od 6 do 12 měsíců po aplikaci první, poskytují tyto vakcíny ochranu proti infekci na dobu nejméně 25 let.

 

Proti hepatitidám typu A i B se lze očkovat kombinovanou vakcínu, která dlouhodobě chrání proti oběma typům nemoci zároveň. Očkování je třídávkové a ochrana nastupuje přibližně 14 dní po podání druhé dávky, tj. cca po 6 týdnech.

 

Znalostní kvíz pro čtenáře

 

V krátkém testu si můžete ověřit, jaké jsou vaše znalosti o žloutenkách typu A, B a C:

 

1. Virus žloutenky typu B se může přenášet

a) krví

b) infikovaným jídlem, nápojem, předmětem

 

2. Proti žloutence typu A existuje očkování jen pro dospělé

a) ne, existuje očkování již pro děti od 1 roku a poskytuje ochranu až na 25 let

b) ne, existuje očkování již pro děti od 5 let

 

3. Proti žloutence typu A spolehlivě ochrání správné mytí rukou

a) ne, před virem obsaženým např. v infikovaných potravinách nechrání ani

důsledná hygiena

b) ano, s čistýma rukama jsem v bezpečí

 

4. Virus žloutenky typu A je odolný vůči mrazu

a) ano, může přežít např. v kostce ledu

b) ne, virus není odolný

 

5. Proti žloutence typu C se mohu chránit očkováním

a) ne, očkování existuje pouze proti žloutence typu A

b) ne, očkování existuje pouze proti žloutence typu A a B

 

Správné odpovědi, které lze najít v textu: 1a, 2a, 3a, 4a, 5b.

 

Více informací naleznete na www.zloutenky.cz .