Energie nejen pro děti

Chystáte se na výlet s dětmi? Nezapomeňte do batůžku přibalit PIKNIK nebo PIKAO. Zahuštěným slazeným mlékem zajistíte doplnění energie, zaženete hlad a jeho chuť vás zaručeně nezklame.

 

Celý článek...

Aktuální číslo

2018_duben

ke stažení v pdf

Životní rozhodnutí PDF Tisk Email
Napsal uživatel Jarka   
Středa, 20 Říjen 2010 05:53
ananasŘíká se, že děti otočí život o 180 stupňů. Mě ho změnily o 360... Stačilo málo, a z původní měšťačky, která si nedovedla představit život dál,e než 5 minut od autobusu a 10 minut od nejbližšího obchodu, se ze mě stala vesničanka, zahradnice, chovatelka, ekoložka a máma na plný úvazek.

Když se mi narodil Dominik, otočil se mi svět. Vůbec jsem si neuměla představit, kolik je kolem miminka práce a vlastně jsem byla ráda, že mám všechno blízko. Když jsem po třech měsících přestala kojit a špatně koupila zásobu mléka, jednoduše jsem autobusem dojela do lékárny v blízkém marketu, když se venku zatáhlo a rozpršelo se, zajela jsem s kočárkem do obchodu nebo kavárny, i na cvičení jsme to měla blízko. Domča začal později navštěvovat různé kroužky, každý den jsme něco podnikali, už mi ani nepřišlo, kolik vyhodím peněz jen proto, abychom nebyly „jen“ doma v paneláku. Dnes už si ale takový život neumím představit.

5 let po Dominikovi se nám narodila Adélka a ta to všechno odstartovala. Měla totiž alergii na jednorázové pleny. Neseděla jí žádná značka, stále měla skvrny po celém zadečku. Lepší to nebylo ani s dětskou kosmetikou, po které se osypávala. Mohla jsem ji koupat jen v samotné vodě a hlavně nemazat, maximálně nějakým olivovým olejem... Neuměla jsem si to představit, ale nakonec jsem si oblíbila klasické látkové pleny a když jsme někam šli, měla jsem nějaké látkové kalhotky. Ostatní mámy na mě koukaly někdy jako na „osvětovou“, jindy jako podivínku, ale pro mě bylo hlavní, že je Adélka konečně v pohodě. Když jsem zjistila, že vlastně není třeba dětská kosmetika, napadlo mě, že bych ji nemusela používat ani pro Domču ani pro mě. Jen manžel trochu nesouhlasil. Začala jsem se o věci opravdu zajímat, přestala jsem kupovat balenou vodu a pijeme z kohoutku, ani pro miminko jsme ji nepřevařovala. Pak začaly v bytě ubývat čistící prostředky, a skutečně potřebné, nahradily ekologičtější. Z šatníku nám pomalu mizí běžné oblečení a nahrazuje ho bio bavlna, která daleko lépe saje a je příjemnější.

Největší změna ale přišla, když Adélka oslavila 2 rok. Vraceli jsme se z oslavy, když nám na přechodu nedalo přednost auto a málem ji srazilo. Od té chvíle jsem myslela jen na to, jak zmizet z města. Najednou mi došlo, že by pro děti bylo daleko lepší, kdyby mohly kdykoliv vyběhnout samy ven a ne čekat na mě, až se někam vypravíme. Proč na každý den vymýšlet program nebo vodit děti do kroužků, když nejlíp jim je, když si prostě hrají někde venku? Manžel mi nejprve řekl, že jsem se zbláznila a že už se na mateřské nudím a vymýšlím hlouposti, ale asi po měsíci přišel s vytisknutou nabídkou. Byl na ní malý statek pár kilometrů za městem, na který nám stačily úspory. Ještě zbývalo zeptat se dětí, ale ty na prohlídce domečku nadšeně pobíhaly po zahradě a nakonec jsme se jich ani ptát nemuseli.

Při velkém stěhování jsem chvíli zapochybovala, přeci jen v malé vesničce jezdil autobus 3x za den, nikde žádný obchod, jen malá večerka, ve které skoro nic nemají.... A co mě asi nejvíc zamrzelo, že opustím svoje kamarádky a děti svoje kamarády, se kterými se vídaly už od plenek. Hned první měsíc mě ale přesvědčil, že všechny obavy byly zbytečné. Pravda, práce na domečku bylo plno, ale děti nadšeně pomáhaly, vymalovaly si pokojíček a vyřádily se na vybavení dalších místností, zryly jsme zahrádku, zasely zeleninu, prořezaly stromy. Manžel byl celý den v práci a když se vracel, úplně zářil. Náš malý statek ho nabíjel energií. Už jsme se nechodili domů jen vyspat, ale náš domov nám začal být vším. Postupně opravily domeček, pak koupili kozu... Děti si na vesnici našly nové kamarády a i ti z dřívějška za námi čas od času zajedou. Nevěřila jse, kolik peněz ušetříme, když nás nelákají obchody, okolo kterých jsme chodili, když dětem nemusím platit kroužky, které je stejně moc nebavily... Díky tomu, ale také proto, že si spoustu věcí vypěstujeme, jsem se nemusela vrácet do práce, ale stačí mi přivýdělek, kteý zvládnu z domova, a můžu se tak věnovat dětem. Bylo to naše životní rozhodnutí, kterého nelitujeme. Konečně jsme opravdu šťastná rodina.

Když vidím ty unavené uhoněné městské mámy, jsem ráda, že už mezi ně nepatřím. Náš domov mě neuvěřitelně nabíjí energií, i děti jsou zdravější. Snad je to i díky tomu, že nepodporujeme chemický průmysl, používáme eko přípravky, spoustu věcí si vyrobíme sami, třeba kopřivový šampon. Najednou mi došlo, že je zbytečné barvit si vlasy nebo používat make-up. Vždyť když je tělo zdravé, vyzařuje z něj víc, než co dokáže vylepšit líčení a další výdobytky doby. Vždycky jsem si říkala, jak mohli lidé žít bez toho či onoho a ono je to vlastně daleko jednodušší. Když má člověk motivaci, všechno jde jako po másle...
 
A jaké bylo vyše životní rozhodnutí?
 
 
Stavění puzzle pomáhá rozvíjet mnohé dovednosti nejen u dětí

01Pro starší generace přináší puzzle možnost podpořit mozkovou aktivitu, postará se ale také o zábavu. Puzzle pomáhají nejen hravě a zábavně rozvíjet tvořivé dovednosti a jemnou motoriku, ale podněcují také zvídavost, touhu po dosažení cíle i radost z dokončeného díla.

 

Celý článek...

Kam s dětmi

Divadla
Kina
Města
Zoo