Energie nejen pro děti

Chystáte se na výlet s dětmi? Nezapomeňte do batůžku přibalit PIKNIK nebo PIKAO. Zahuštěným slazeným mlékem zajistíte doplnění energie, zaženete hlad a jeho chuť vás zaručeně nezklame.

 

Celý článek...

Aktuální číslo

2018_duben

ke stažení v pdf

Mrtvý v lese PDF Tisk Email
Napsal uživatel Lydie Junková   
Čtvrtek, 19 Srpen 2010 21:19

V těch dnech už se nachýlil podzim. Z bledé, ochablé oblohy

klouzalo slunce až k pásu nízké tyčkoviny, ale hřálo jako

začátkem září. Šikmo vzhůru, podél vzrostlého smrkového

lesa se táhl úzký pás listnáčů tónovaných rudohnědě, jako

by tam byl někdo máchl obrovitým štětcem. Půda pod vysokými

stromy voněla vlhkem a jehličím. Poručík Gall se zastavil

před širokým pařezem; ne, tenhle to být nemohl: podle

hajného trčí jeden kořen nápadně ze země.

 

Posadil se na širokou, hrbolatou plochu a zaklonil hlavu.

Korunami stromů prosvítalo slunce, někde opodál zakřičela straka.

Tady tak strávit pár dní dovolené! Spal by v spacáku, kolem něj by

harašily stovky nožek, tichounce by praskal noční les...

Kdyby nebyl poslechl otce a nedal se na práva, mohl být

dneska hajným jako dědeček, mohl si chodit pod korunami

stromů a pozorovat srnky, místo toho aby hledal nějaké vyvrhele.

Jenže jakmile si s tímhle začnete, už snad ani nechcete

být něčím jiným.

Po chvíli hledání našel konečně ten správný pařez, který mu

hajný popsal.

"Divím se," řekl přitom,že vás sem po takové době ještě

posílají! Musela to být nějaká zbloudilá kulka -víte, jaký

dostřel má taková kulovnice? A mohli střílet třeba i pytláci,"

dodal ještě .

Měl asi pravdu: všecko tu mezitím zarostlo buřinou, krev

dávno smyl déšť. Poručíkovi se vybavily oči té ženy: velké,

prázdné, dva tmavé terče v bílém poli tváře. Slyšel její

hlas, když mu říkala: "Já vím, že ho zabili úmyslně ! Vyhrožovali

mu - musel něco vědět! Možná že něco najdu v

jeho papírech. Já vám zavolám."

mu stačila sdělit nějaké podrobnosti, utopila se v řece

za městem. ...Příčinou smrti bylo udušení utopením bez

známek násilí, které by svědčily o zásahu jiné osoby. Kromě

škrábnutí na krku neměla jiné zranění než ránu na spánku

- a tu si udělala až pod vodou, soudě podle nazelenalého

slizu v ráně, vyjádřil se lékař. Podle znalců měla být ještě

živá, když padala do té vody: musela se uhodit a ztratit

vědomí , jinak by se nemohla utopit. Útržky vět neuspořádaně

vybíhaly a zase se ztrácely, jako by zapadaly někam

do houští. A v tom houští tady za pařezem našli jejího

muže.

Něco zapraskalo, jako by někdo došlápl na suchou větvičku.

Vzápětí se z křoví vynořil vysoký, hubený člověk v zelené

bundě. "Vy jste ten kriminalista?" zeptal se. "Kdo jiný!"

odpověděl si sám. "Já jsem vás hledal."

"Jaký máte důvod?" opáčil poručík poněkud škrobeně.

Neměl rád takováhle překvapení. Kdysi na jedno málem

doplatil.

"Ten nejlepší!" ujistil ho příchozí. "Já jsem inženýr Drnák z

polesí. Chcete průkazku?"

"Jděte do háje!" ušklíbl se Viktor Gall.

Oba se teď už zasmáli, nedůvěřivý poručík s úlevou;ostatně

málokdy mu byl někdo na první pohled tak sympatický.

Než

"Přijel jste určitě kvůli tomu zastřelenýmu Hubkovi," řekl

inženýr. "Trochu jsem ho znal, on sem občas jezdil na srnce.

Hned zkraje vám řeknu, že nevím nic konkrétního, kromě

toho, že ta kulka ho nezasáhla při společném honu:

to by byl chytil jen broky."

"Máte nějakou hypotézu?"

"Jen tu, že tady v okolí řádí banda pytláků. Střílejí z vozu,

většinou ani nezvednou zadky ze sedadla." Inženýr Drnák

teď změnil výraz. "Tohle je fakt, ostatní jsou jen dohady:

mohli Hubku trefit čistě náhodou. Anebo úmyslně, jestli o

nich něco věděl! Když člověk šoulá za zvěří - a to on dělal

nesmírně rád, snad to měl radši než to zabíjení - může na

ledacos narazit. I na takové gaunery. Kdyby se to stalo mně,

tak já bych po nich vypálil. Jestli to ale dáte do protokolu,

všechno zapřu!" zasmál se; příliš vesele to neznělo.

Mohl mít pravdu. O zdejších pytlácích měli už na kriminálce

dů-věrnou informaci: někteří byli z téhož města jako za-

střelený Hubka. Co když o nich skutečně něco věděl a oni

ho pro jistotu zlikvidovali?

"A ještě něco: Hubka s sebou nosíval fotografický aparát,"

řekl inženýr."Jenomže teď už musím jít. Kdybyste něco

potřebo-val -"

"Vím, kde je polesí," usmál se poručík.

"U Hubků v bytě rozhodně žádný fotografický aparát

nebyl," tvrdil podporučík Křížek."Třeba ho někomu půjčili!"

"Nebo nás někdo předešel," vyjádřil se kapitán.

"Ale zámek bytu byl neporušený! Leda by ten někdo měl

klíč."

"Aby ne," vyjádřila se sousedka z protějšího bytu. "Chodíval

k nim jeden takový mladší člověk." Otázce, zda přicházel na

návštěvu často, se výsměšně zasmála: "Jo, hlavně když byl

starej pryč. Moc dobrej známej! Když měl i svůj vlastní klíč!

Ovšem - o mrtvejch jen dobrý, že jo!" Kdo tím návštěv-níkem

byl, ani kde bydlel, nevěděla, alespoň to tvrdila. Nejspíš se

chtěla vyhnout nepříjemnostem.

"Podle popisu ho těžko najdeme!" řekl kapitán: "Asi třicet let,

střední postava, hnědý vlnitý vlasy. A otisky? Z těch,co se

našly v bytě, nemáme nikoho v evidenci."

"Kdyby měli Hubku na svědomí ty pytláci, proč by pak háze-

li do řeky i Hubkovou?" ozval se podporučík Křížek.

"Mohli se domnívat, že o nich také něco ví!" namítl

kapitán. "A mohli mít pravdu."

"Ale ty by ji snad spíš taky zastřelili!"

Řeka, ve které našli utonulou Hubkovou, se vinula neda-

leko lesa, ve ktrerém našli zastřeleného Hubku. Poručík Gall

si ohrnul límec; mezi stromy bylo toho odpoledne ne-vlídně.

Pařez byl na svém místě, ale tentokrát se leskl vlh-kem.

"Můžete se nastěhovat ke mně," nabídl poručíkovi ochotně

lesní inže-nýr."Já bydlím sám."

Viktor Gall dal přednost malé lovecké chatě. Jediné, co však

zbylo z příjemných představ, byl spacák.

"Bez něj byste tu zmrznul!" upozornil ho inženýr. "Můžete si

zatopit v krbu, ale to nestačí."

Ani druhý den se příliš nevyčasilo. Poručík Gall zamířil

úzkou loveckou stezkou k řece, kde našli Hubkovu ženu.

Mlha ovíjela nízké smrčiny a polykala obrysy kmenů.V

místě, kde pěšina míjela okraj paseky, se náhle vynořilo

něco tmavého. Srnec? Vzápětí mu došlo, že to, nač se

dívá, není zvěř. Několik metrů před ním se neslyšně po-

hybovala mužská postava. Proti řidšímu porostu na kraji

paseky se jasně rýsovala hlaveň pušky. Viktor Gall upou-

taný tím zjevem zakopl o kořen a málem upadl. Než nabyl

opět rovnováhy, muž zmizel. Viděl mě? uvažoval poručík s

ne-příjemným pocitem v zádech. Ale nikdo se už neobjevil,

takže došel bez úhony až k řece. Neširoká, nazelenalá hla-

dina vyhlížela klidně a nezáludně K malé lávce, vyčníva-

jící nad vodu, zvolna připlouvala loďka. Rybář stáhl gumo-

vý kabát a uložil ho do loďky. "Nic jsem nechy-til," řekl . Byl

to drobný stařík s čilýma očima. "A co vás sem přivedlo v

takovým nečase?" zeptal se bez ostychu.

"Asi před půl rokem se tady někde utopila nějaká paní,"

odpověděl Viktor Gall.

si změřil vysokou postavu v světlé bundě. "A vy jste ji znal?"

Poručík zavrtěl hlavou. Než stačil cokoli odpovědět, čilá oč-

ka už věděla své. "Vy tak sice nevypadáte, ale že vy jste-"

nakousl.

"Máte pravdu."

"A co jako hledáte?"

"Znal jste ji?"

"Ne. Jen jsem ji tu vídával."

"Samotnou?"

"Kdepak!" zahihňal se stařík. Konverzace se trochu rozprou-

dila. "Chodil sem s ní takový mladík - no, tak ke třicítce, ale

rozhodně byl mladší než ona.Měl takový hnědý kudrnatý

vlasy - a ona ho za ně tahala."

"Milenci."

"No to vám bůh řek!" Stařík poněkud posmutněl. "Bylo jí

škoda - taková hezká byla...A veselá. Byli kolikrát jako

mladý hříbata."

"Neslyšel jste, jak se dostala do té řeky?"

"Povídá se ledacos, ale jsou to jen tlachy, doopravdy žádný

Stařík

nic neví. Akorát jedna věc: jezdívali sem autem - a on řídil. A

den předtím, než ji našli, viděl jsem to jeho auto stát támhle

u těch keřů, jako vždycky," máchl paží k lesu. " Ale jen

zdálky - a krk bych za to dát nemohl."

Poručík se vracel lesem. Mlha ještě zhoustla, dokonce ho

napadlo, že by se dalo i zabloudit. Opatrně sledoval úzkou

stezku a byl rád, když se přiblížil k okraji lesa. Sotva vyšel

na cestu, vedoucí k polesí, zaslechl za sebou výstřel. Podle

zvuku to byla kulovnice. Vzápětí se ozval dusot a z lesa vy-

razil srnec. Jedním skokem se přenesl přes cestu a zmi-zel

na druhé straně v houští.

nevím, na koho střílel, chci věřit, že na srnce!" řekl Viktor

Gall o chvíli později inže-nýru Drnákovi.

každém případě to musel být pytlák!" rozzlobil se lesní

inženýr. "Ti gauneři jsou čím dál, tím drzejší. Vědí, že

nás je na ně málo."

"Přišel jsem se s vámi rozloučit."

" Kdo jel by tak pozdě nocí a tmou?" zarecitoval inženýr;

snad tím chtěl zastřít své obavy. "Pojďte raději ke mně, já

vás brzo vzbudím."

Byl to příjemný večer, dokonce si zahráli šachy. I takhle mo-

hla vypadat dovolená...

"Já

"V

Trvalo dobrý týden, než objevili mladíka, kterého tak usi-

lovně hledali. Zasloužil se o to hlavně důkladný Kří-žek,

který při pátrání po pytlácích probral také všechny majitele

loveckých lístků, kteří do inkriminovaných míst jezdívali lo-

vit.

"Napadlo mě to - snad nějaká intuice," vysvětloval podpo-

ručík . "Zkrátka jsem je probral podle ročníku narození. A

těch okolo třícítky tam zase tak moc nebylo."

Čtyři vyřadili hned zkraje: jeden byl zrzavý, jeden měl pleš;

dva poté podle fotografií vyloučila sousedka Hubkových.

Zbýval poslední, hnědovlasý, kudrnatý; byl viditelně značně

nervózní.

"Vlastníte fotografický aparát, pane Malíři?" zeptal se ho

kapitán Doubek.

"Foťák?" Nejdříve mu zřejmě nic nedošlo. Pak náhle

zrudnul. "No mám jeden - vlastně není můj -"

"Jistě. Patřil panu Hubkovi. Manželovi vaší - důvěrné

přítelkyně."

Mladý muž teď nečekaně zblednul, zdálo se, že víc barvy

už z lidského obličeje zmizet nemůže. "Já -" Nebyl mocen

slova.

"Byl jste asi před rokem v tom lese za řekou ? Myslím s

puškou?" zasáhl Viktor Gall.

Museli mu dát sklenici vody a otevřít okno. Za půl hodiny

bylo po všem.

Jiří Malíř se přiznal; byl v takovém stavu, že by se byl snad

přiznal i k tomu, co nespáchal.

"To ona mě navedla!" zasípal; nebylo mu téměř rozumět. "Já

jsem jí to pořád rozmlouval, že to přece není jen tak,

vystřelit na člověka! Ale ona mi nedala pokoj. Jak budeme

šťastný... jak budeme žít spolu, jen my dva... naříkala, že

toho ušmudlanýho dědka už nesnese...Úplně mě zpitomě-la.

Já jsem chvílema ani nevěděl, co dělám. Stála u mě, málem

mi přidržovala pušku.Ale jí jsem nic neudělal!"

"Chcete říct, že do té řeky skočila sama?"

Najednou se trochu uklidnil, nebo spíš jako by zkameněl.

"To bylo - jinak...Já jsem měl strašný výčitky, že jsem ho

zastřelil. Hádali jsme se kvůli tomu, ustavičně. Chtěl jsem

odjet pryč -"

"Bez ní?"

"Ano. A tam u tý řeky - začala na mě po zlým, že když si ji

nevemu, všechno poví, že řekne, že jsem na jejího manžela

vystřelil ze žárlivosti..."

"A tak jste ji chtěl umlčet."

Zavrtěl hlavou. "Já vím, vy mi nebudete věřit. Ale ona začala

strašně vyvádět, křičela, dupala, takovou jsem ji neznal. Ze

strachu , že nás někdo uslyší, jsem jí dal facku - A ona se

na mě vrhla, jenomže ztratila rovnováhu , uklouzla na trávě

a sletěla do řeky. My jsme se tam někdy koupali, plavali

jsme třeba až k jezu - mě vůbec nenapadlo , že by se mohla

- utopit..."

"Tu ránu na spánku si skutečně udělala až pod vodou, o

kámen," připomněl kapitán Doubek."Byla ještě živá, když

padala do té vody. Musela ztratit vědomí, jinak by přece byla

vyplavala!"

"Asi opravdu netušil, že se z té vody sama nedostane, to mu

docela věřím," podotkl poručík Gall.

se sebral a co nejrychleji zmizel," řekl podporučík

Křížek. "Mužský už jsou takový: prostoduchý a

hlavně zbabělý."

"Stejně už má Malíř na krku jednu vraždu - a hlavně ho trápí

svědomí. S tím se mu bude tak jako tak těžko žít." Viktor

Gall zavřel spis a šel ho uložit do trezoru. "Ostatně -mohl

to klidně hodit na ni, že svého muže zastřelila sama.Aspoň

tohle svědčí v jeho prospěch."

"A v její?" zeptal se podporučík Křížek. "To je z toho, když

starej dědek ztratí soudnost a vezme si fešnou holku . Já

nevím, kde to vlastně všecko začalo, ale plyne z toho jedno

poučení: než lidi udělají nějakej vážnější krok, měli by si

"Tak

strčit hlavu do kbelíku se studenou vodou."

 
 
Stavění puzzle pomáhá rozvíjet mnohé dovednosti nejen u dětí

01Pro starší generace přináší puzzle možnost podpořit mozkovou aktivitu, postará se ale také o zábavu. Puzzle pomáhají nejen hravě a zábavně rozvíjet tvořivé dovednosti a jemnou motoriku, ale podněcují také zvídavost, touhu po dosažení cíle i radost z dokončeného díla.

 

Celý článek...

Kam s dětmi

Divadla
Kina
Města
Zoo