Energie nejen pro děti

Chystáte se na výlet s dětmi? Nezapomeňte do batůžku přibalit PIKNIK nebo PIKAO. Zahuštěným slazeným mlékem zajistíte doplnění energie, zaženete hlad a jeho chuť vás zaručeně nezklame.

 

Celý článek...

Aktuální číslo

2018_duben

ke stažení v pdf

Kult dokonalých matek PDF Tisk Email
Napsal uživatel Andy   
Středa, 18 Srpen 2010 05:24

kruckyV posledních několika letech mám pocit, že neexistuje máma, která by na dítě křičela natož ho pleskla přes zadek. Pokud se taková najde, ostatní mámy na ni vražedně koukají a děťátko litují jako týrané. A co teprve bezdětné třicátnice? Ty jsou schopny na takovou mámu zavolat sociálku. Žijeme totiž v kultu dokonalého mateřství…

 

 

 

Už než jsem vůbec pomyslela na to, mít dítě, jsem vnímala miminka jako ta dokonalá stvoření, která se na vás usmívají nebo sladce spinkají. Jejich maminky vždy upravené, rovněž se usmívající, tlačí před sebou načančaný kočárek, aby ukázaly světu, jak je to nádherné, prostě dokonalé ženy s dokonalými dětmi jak z reklamy na šampon, který neštípe do očí a jsou po něm tááák hebké vlásky. Netušila jsem, že za bezchybným make-upem, jsou kruhy pod očima, úsměv už je vlastně taková strnulost, a promenáda s kočárkem není ani tak předváděcí akce, jako nutnost, aby miminko mohlo táák sladce spinkat a neřvalo.

 

Když jsem byla těhulka, těšila jsem se na procházky s kočárkem, na mazlení s miminkem, na sladké chvíle kojení… Bylo mi jasné, že k tomu přibude ještě přebalování a noční vstávání, ale co, to se přeci zvládne. Nějak mi už nedocházelo, že kromě péče o miminko na mě stále bude ležet starost o domácnost, kterou za mě prostě nikdo neuklidí. Po porodu jsem byla rozčarovaná. Miminko skoro nikdy nespalo, pořád se chtělo chovat nebo vozit v kočárku. Ve dřezu se hromadilo nádobí, koberec byl plný drobků, ale já jen konejšila a tišila. Bradavky jsem měla rozpraskané a nedařilo se mi kojit. Místo krásného pocitu, jsem byla nesvá z ulepených bolavých prsou, a když už se měla dcerka přisát, musela jsem se nejdřív pomodlit a zatnout zuby.

 

To samé se opakovalo o tři roky později se synem. Jen k tomu ještě musím zvládat neřízenou střelu v podobě mého sladkého blonďatého andílka. Na tváři mám onen strnulý úsměv, se kterým pokyvuju na všechno, co dcerka vykládá, aniž bych ji vnímala, naprosto bezmyšlenkovitě tlačím kočárek a počítám hodiny do konce dne, kdy už konečně půjdou děti spát. Večer mě ještě čeká rozhovor s manželem, který se mě zeptá, co proboha celý den dělám a jestli jsem si nevšimla, že v lednici jsou dva prošlé jogurty, které rozhodně nestojí korunu. Chápu ho, i on mi neustále tvrdí, že všechny mámy kolem mají pořád naklizeno, navařeno a co víc, večer se ještě zvládají intimně věnovat manželovi, na což teda já už nemám pomyšlení.

 

Nedávno jsem na svou dcerku venku řvala. Ano řvala a ještě jsem jí dala jednu na zadek. Lidé kolem mě se otáčely, se zdviženým obočím kroutily hlavou a já se styděla. Ale oni přeci nemohli vědět, že cestu, kterou dospělý ujde za 10 minut, jdeme už dvě hodiny, syn už začíná v kočárku pobroukávat hlady, ale slečinka se prostě musí zastavit u všeho a jakmile ji zvednu, začne vřeštět. Taky sousedka napsala na facebook, že na mě bude volat sociálku, protože si myslí, že své děti týrám, neboť vždy večer je u nás ve znamení „kdo z koho“. Začne dcerka, která se nechce koupat, obléknout do pyžama, navečeřet se, jít spát…. Po uložení do postele chce jít čurat, má ještě hlad, chce napít, ale potom si zase nechce čistit zoubky. Do toho je syn stále rozptylován mými odpověďmi jeho sestře, otáčí se, aby ji viděl a tím pádem pouští prso. Když mu se obléknu, brečí hlady. A tak několikrát počítám do tří i do deseti, párkrát v klidu odpovím, ale nakonec to stejně končí „běž už do té postele nebo se zvednu a nasekám ti zadek, že se na něj neposadíš“. Nikdy k tomu nedošlo, ale dcerka vždy nakonec poslušně zapluje do postele. Následuje řev miminka, které se leklo mého řevu a nové uspávání a kojení. No a naše třicetiletá bezdětná sousedka si myslí, že jsem frustrovaná matka, která si vylévá zlost na dětech. Někdy bych jí je půjčila…

 

Když přijdu ke svým kamarádkám, mají perfektně naklizeno, děti čisté, působí odpočatě a vyrovnaně, děti mají abnormálně hodné (možná je něčím dopují) a tělesné tresty odsuzují. Jen ty nejbližší mi ale přiznaly, že nepořádek 5 minut před návštěvou zavřely do kumbálu a po odchycení zběsile pobíhajícího nahatého dítěte, na něj narvaly tričko. Na zadek taky dostávají a hysterický řev je u nich na denním pořádku. Rovněž jejich manželé se cítí zanedbáni a myslí si o svých ženách, že by mohly lépe vést domácnost, když celý den nic nedělají a oni se lopotí v práci… A tak nevím, má cenu si přede všemi hrát na dokonalou mámu s dokonalým bytem a dokonalými dětmi? Proč prostě mezi sebou nepřiznáme, že to mateřství zas taková pohodička není, že máme stavy, kdy bychom děti nejraději vrátily, kdy máme plné zuby věčného utírání zadečků, rukou, pusinek, podlahy, žvatlání atd. atd. že bychom někdy pro klidný den vraždily a někdy máme prostě pocit, že pořízení dětí je tak trochu doživotní vězení. A jsou naše kamarádky, které básní o dětech tak škodolibé, abychom si je taky pořídily, nebo je to prostě tak, že děti jsou smyslem života i když s nimi není lehké pořízení?

Musím vám připadat jako šílená máma, ale pro své děti bych se rozkrájela a přesto mi přijde, že dělám něco špatně.

Já své děti prostě miluju a zbožňuju, ale nejvíc od 21:00 do 6:00 (to většinou spí), a tak to asi bude ještě hodně dlouho.

 
 
Stavění puzzle pomáhá rozvíjet mnohé dovednosti nejen u dětí

01Pro starší generace přináší puzzle možnost podpořit mozkovou aktivitu, postará se ale také o zábavu. Puzzle pomáhají nejen hravě a zábavně rozvíjet tvořivé dovednosti a jemnou motoriku, ale podněcují také zvídavost, touhu po dosažení cíle i radost z dokončeného díla.

 

Celý článek...

Kam s dětmi

Divadla
Kina
Města
Zoo