Čekám postižené dítě IV PDF Tisk Email
Napsal uživatel Soňa Šímová   
Pondělí, 09 Srpen 2010 05:08

14Svoje miminko nezabiju

 

Nový seriál má trochu smutný nádech, ale optimizmus maminky Věry, by mohl leckdo závidět. Není totiž jisté, zda se její miminko vůbec dožije porodu. Jak takové těhotenství prožívá a jak se k miminku staví její partner? O tom nám napsala její dlouholetá kamarádka.

 

 

S Věrkou se známe už od základky, když se ale odstěhovala za prací na druhý konec republiky, moc už jsme se nevídaly. Naštěstí existuje mail, skype a další podobné vymoženosti. Píšeme si každý týden alespoň jednou. V mailech mám uložené všechny její dopisy a s jejím svolením je zveřejním. Třeba dodám odvahu dalším maminkám s podobným trápením.

 

12.2.2008

 

Proč ty testy tak dlouho trvají?

 

17.2.2008

 

Dnes jsem cítila takovou bublinku, myslím, že mě mrně koplo. Robert říká, že si to namlouvám, že to byly třeba větry, které mě celé těhotenství docela trápí, ale tohle bylo jiné. Bylo to jakoby mi bublala fontána přímo tam, kde je mimís.

Zítra jdeme pro výsledky, konečně. Myslela jsem, že ty dva týdny nevydržím a už je to tu.

 

19.2.2008

 

Nemohla jsem ti to včera zvednout, nešlo to. Čekáme holčičku a má navíc jeden chromozom. Edwardův syndrom. Není naděje. Nemůžu psát.

 

22.2.2008

 

Robert je pryč.

 

24.2.2008

 

Promiň, prostě s nikým nemůžu mluvit. Stalo se toho tolik… Kdybys viděla, jak to chodí, když ti zjistí vadu u miminka. Doktor nám vysvětlil, že miminko je tak vážně poškozené, že jedinou správnou volbou je potrat. Ani neřekl „plod má vážnou vadu, máte možnost A a možnost B“. Prostě „jděte na potrat, dokud je čas“. Robert mu to odkýval „samozřejmě, půjdeme na potrat, hned si objednáme termín. A jaká je šance, že bude druhé miminko zdravé?“. Poslouchala jsem debatu doktora a Roberta a všechno mi připadalo tak daleko a rozmazané a vůbec jsem nevěděla, co říct, netušila jsem, co mám dělat. No a pak jsem vstala a řekla „Ne, já svoje miminko nezabiju“. Vůbec nevím, kde se to ve mně vzalo. Doktor i Robert do mě začali hučet, že ho stejně porodím mrtvé nebo zemře krátce po porodu, ale já prostě nedokážu tu malou bublinku zabít. Je to holčička, říkám jí Lili, přišlo mi to jako ideální jméno pro miminko, které přijde a odejde čisté jako lilie.

Robert k nám pozval svoje i moje rodiče, nebyla to diskuze co já bych chtěla, co by bylo nejlepší, ale „měla bys jí nechat odejít, za rok budete mít jiné miminko, zdravé…“ a „ty ani nevíš, co je práce se zdravým dítětem, natož takhle postiženým.“ a „je mi to vážně moc líto, chápu, co prožíváš, ale opravdu by bylo nejlepší, kdybys na ten potrat šla, budeš to mít rychle za sebou a nebudeš se zbytečně trápit ještě několik měsíců.“.

Ale já se netrápím, jsem těhotná a chci si své těhotenství užít. Chci svoje miminko, ať je jakékoliv. Těšila jsem se na něj a teď bych ho měla zabít jen proto, že je nemocné? Rozhodla jsem se mojí holčičku bránit proti všem. I když má třeba vyměřený jen krátký čas, nechci jí ubírat ani den, zaslouží si to.

Robert mi řekl, že jsem sobecká, sbalil si pár věcí a spí u rodičů, prý dokud nedostanu rozum. Jsem tak hrozně sama… Ale Lili je tu se mnou a drží mě nad vodou ať je jaká je.

Mám před sebou ještě půlku těhotenství, snad bude líp.

 

Jak pokračovalo těhotenství? O tom zase příště.

Aktualizováno Pondělí, 09 Srpen 2010 05:11
 
 
Stavění puzzle pomáhá rozvíjet mnohé dovednosti nejen u dětí

01Pro starší generace přináší puzzle možnost podpořit mozkovou aktivitu, postará se ale také o zábavu. Puzzle pomáhají nejen hravě a zábavně rozvíjet tvořivé dovednosti a jemnou motoriku, ale podněcují také zvídavost, touhu po dosažení cíle i radost z dokončeného díla.

 

Celý článek...

Kam s dětmi

Divadla
Kina
Města
Zoo