Energie nejen pro děti

Chystáte se na výlet s dětmi? Nezapomeňte do batůžku přibalit PIKNIK nebo PIKAO. Zahuštěným slazeným mlékem zajistíte doplnění energie, zaženete hlad a jeho chuť vás zaručeně nezklame.

 

Celý článek...

Aktuální číslo

2018_duben

ke stažení v pdf

Zbyla mi tu vnučka PDF Tisk Email
Napsal uživatel Vlasta   
Úterý, 03 Srpen 2010 05:08

Moje dcera byla nezkrotný živel. Když na ni dnes vzpomínám, je to jakoby věděla, že její čas mezi námi nebude dlouhý, proto se snažila stihnout co nejvíce. Tolik věcí bych chtěla vzít zpět a nemůžu. Zbyla mi tu po ní vnučka, snad aspoň jí budu moci vynahradit to, co jsem prošvihla u své dcery.

 

 

Andrejka byla živel už od narození. Jako miminko toho příliš nenaspala a byla plačtivá, později vyžadovala maximum pozornosti i na úkor jejích dvou starších sester. A my ji rozmazlovali. Na pískovišti vždycky každý věděl, že přišla, už tehdy byla osobností s velkým O, všechny děti se s ní chtěly kamarádit, byla jako magnet. Všichni jí vše půjčovali a nezlobili se, když jim ona nic nepůjčila. Prala se a zlobila jako čert, odmlouvala, utíkala… Chtěla prostě všechno zažít, všechno vidět… A pak přicházely chvíle klidu, kdy si se mnou sedla ke knížce a dlouhé hodiny jsme si vyprávěly. Na to vzpomínám nejraději.

 

Ačkoliv si na ni ve školce i ve škole stěžovali pro její chování, byla velmi inteligentní. Učit se nemusela, ale nosila domů samé jedničky. Na druhém stupni přibyly dvě dvojky. Na co její sestry tvrdě dřely, ona měla zadarmo. Na každé škole by ji vzali, jenže ona nechtěla. Řekla si o rok na rozmyšlenou a my jí ho dali. Chodila na brigádu, udělala si počítačový kurz a nakonec se rozhodla, že zkusí pedagogiku. Neuměla jsem si ji představit jako učitelku, ale pak jsem pochopila. Děti ji milovaly a ona to s nimi úžasně uměla. Pořád měla tolik energie… Hned po škole se scházela se svými kamarády a vyrazili buď sportovat nebo jen někde posedět, i když domů přišla v pozdních nočních hodinách, ráno šla zase plná energie do školy. Dnes si říkám, proč jsem na ni tolik křičela, že se fláká po venku, když vlastně všechno normálně zvládala? Snad to byl věčný strach, že se jí něco stane…

 

Když jí bylo 17 let, přišla za mnou, že je těhotná a že se na miminko těší a nechá si ho. Žádné hysterické scény, žádné dlouhé bádání, co s tím, prostě o vzala tak, jak to přišlo, ve do školy chodila dokud to šlo a pak si zařídila individuální plán. Jen místo lelkování venku si přivydělávala, jak se dalo, aby měla hezkou výbavičku. Když nám to oznámila, byli jsme v šoku manžel ji chtěl jako už tolikrát předtím proplesknout, ale zadržela jsem ho. Řekla jsem jí, že mít dítě není jednoduché a ona jako vždy s lehkostí odpověděla „ale je, protože jinak by nebylo kolem tolik dětí, i my jsme byly tři.“. Samozřejmě jsme chtěli znát otce, ale Andrejka nám řekla, že už je to minulost a nechce s ním nic mít. Nikdy se mě ani sestrám nesvěřovala, přestože jsme se všichni snažili, jak to šlo, prostě z ní byl samorost.

 

Jako by to bylo naplánované, Andrejka porodila na konci června, aby se v září zase mohla vrátit do školy. Malá Nelinka byla pohodové miminko. Skoro neplakala a od druhého měsíce spala celou noc, aby se její maminka vyspala do školy. Tam chodila jednou za týden, odnesla vypracované úkoly a donesla si domů nové. Pořád byla plná energie a libovala si, jak to úžasně vymyslela, že teď dostává úplně bez práce peníze, nemusí denně vstávat do školy a všechny úkoly zvládne zatímco malá spí na čerstvém vzduchu venku.

 

Čas plynul, Andrejka udělala maturitu a dostala se na Vysokou. Nelinka oslavila třetí narozeniny a Andrejka se se svým novým přítelem rozhodla odjet k moři do Chorvatska. Její přítel byl o 7 let starší, Andrejka vedle něj jen zářila a já doufala ve třetí svatbu. Vraceli se z dovolené, domů jim chybělo už jen 50 km, když do nich narazilo auto, které předjíždělo v místě, kde nemělo. Andrejka zemřela na místě, Nelinka měla zlomenou ruku a ze šoku přestala mluvit, přítel Andrejky se z těžkých zranění vzpamatoval až po půl roce….

 

Rozhodnutím soudu nám byla Nelinka svěřena do péče, pomocí psychologa se nám ji podařilo rozmluvit, ale uzavřela se do sebe. Občas ji slyším v noci plakat, často si povídáme o mamince, ale stejně jako Andrejka, nedává před námi příliš pocitů najevo. Je stejný živel jako její maminka a já jí tentokrát chci dát šanci projevit se. Jsem rozhodnuta ji nechat tak, jak bude ona sama chtít a trochu posunout hranice nevhodného chování. Je to jako bych dostala druhou šanci na výchovu, i když vím, že to, co jsme napáchali na Andreje, už nevrátím. Moc mi chybí ten její nikdy nekončící optimizmus a nezdolná energie. Někdy pozoruji dveře a mám pocit, že se každou chvíli rozletí a moje věčně rozesmátá dcera vstoupí a spustí „Ahoj mami, to bys nevěřila, co se nám zase stalo….“. Málokdy nás pustila ke slovu, chtěla nám toho tolik říct a já mám pocit, že jsem jí nikdy neřekla to podstatné. Místo abych jí naslouchala, pořád jsem jí něco vytýkala, i když až dnes vím, že nebyl důvod. Andrejka prožila skvělý i když krátký život a nechala nám tu po sobě skvělou dcerku. Kdyby mě poslouchala, nezbylo by mi po ní nic.

 

Přítel Andrejky se za námi po uzdravení stavil, řekl mi, že plánovali svatbu a druhé dítko, že se do Andrejky zamiloval hned, jak ji poprvé uviděl a je mu moc líto, co se stalo. Kladl si za vinu, že ji stejně jako my, neposlechl. Andrejka chtěla zůstat ještě o 3 hodiny déle a koupat se v moři, pak by se osudovému střetu vyhnuli… Ale osud je osud.

 
 
Stavění puzzle pomáhá rozvíjet mnohé dovednosti nejen u dětí

01Pro starší generace přináší puzzle možnost podpořit mozkovou aktivitu, postará se ale také o zábavu. Puzzle pomáhají nejen hravě a zábavně rozvíjet tvořivé dovednosti a jemnou motoriku, ale podněcují také zvídavost, touhu po dosažení cíle i radost z dokončeného díla.

 

Celý článek...

Kam s dětmi

Divadla
Kina
Města
Zoo