Energie nejen pro děti

Chystáte se na výlet s dětmi? Nezapomeňte do batůžku přibalit PIKNIK nebo PIKAO. Zahuštěným slazeným mlékem zajistíte doplnění energie, zaženete hlad a jeho chuť vás zaručeně nezklame.

 

Celý článek...

Aktuální číslo

2018_duben

ke stažení v pdf

Osudové příběhy PDF Tisk Email
Napsal uživatel Petra   
Úterý, 22 Červen 2010 22:37

antikoncepceProžili jste něco, co ve vteřině změnilo váš život? Vyhráli jste nad nemocí, měly jste zvláštní porod, potkali jste někoho, kdo vám obrátil život vzhůru nohama nebo jste prožili něco, o co byste se chtěli podělit se čtenáři našeho webu? Pošlete svůj příběh na Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript . Každý týden až do konce prázdnin jeden příběh zveřejním a každý měsíc vylosuji jeden, který získá kosmetický balíček. Šanci mají i komentující čtenáři. Komentujte příběhy našich čtenářů a jeden z vylosovaných každý měsíc získá rovněž kosmetický balíček.

 

První příběh, kterým startujeme Osudové příběhy, nám napsala Petra. A protože je první, získává balíček s opalovací kosmetikou. Gratuluji..

 

Měli jsme se potkat dřív…

 

Měli jsme se potkat dřív, zdá se mi, mohli jsme se vznášet výš nad zemí… Známý popěvek mi zní v uších už pár týdnů. Ještě před dvěma měsíci jsem byla šťastně vdaná máma dvou malých dětí. A pak přišel zlom a já si uvědomila, že jsem zamilovaná do někoho jiného. Do muže, který je u nás třikrát týdně, do muže, kterému můj manžel bezmezně důvěřuje… Je to oboustranné a ani jeden si s tím nevíme rady. Nechápu, jak se to mohlo stát.

 

Petr je nejlepší kamarád mého manžela, známe se od té doby, co jsem začala s manželem chodit, tedy 12 let. Dokonce byl u našeho seznámení, na naší svatbě byl Jirkovi za svědka, jako první přišel gratulovat do porodnice po narození naší dcerky a později i syna. Byli jsme spolu na dovolené, viděl mě v milionech situací, nenalíčenou, nemocnou, v teplácích i v noční košili. Prostě jsem ho brala jako bratra. Měl několik přítelkyň, ale s jeho hodnou povahou, ho každá akorát využila a utekla. Bylo mi ho líto a tak jsem pro něj lovila moje nezadané kamarádky, snažila jsem se ho seznámit s někým přes inzerát. I Jirka se snažil. Pokaždé to ale dopadlo zklamáním a tak jsme taková trojka plus děti. Jezdíme tak na výlety, dovolené apod. Vyhovuje nám, že „strejda“ třeba jeden den pohlídá a my se jdeme s Jirkou pobavit. Pak zase jdou na pánskou jízdu a když jdu ven já a Jirka hlídá, hlídá Petr zase mě, aby se mi nic nestalo. Donedávna to byla taková hezká idylka. Ani jsem si nestihla všimnout, že se do našeho manželství vkrádá stereotyp, že už si s Jirkou nerozumíme jako dřív, ani se tak často nemilujeme, že si občas zapomeneme dát pusu na rozloučenou a dárky už si dáváme jen k narozeninám a Vánocům.

 

A tak se stalo, že jsem si chtěla vyrazit s holkami, nechala jsem Jirku s dětmi doma a vyrazila posedět se dvěmi kámoškami do baru a na diskotéku. Tam jsem potkala Petra. Sednul si k nám a celý večer nás bavil, střídavě tančil s každou z nás a neopomenul nám říct, jak nám to sluší. Každá jsme si vedle něj připadala jako královna. Moje nezadaná kamarádka z něj nespustila oči a když si šli dát skleničku na bar, najednou jsem měla knedlík v krku a sevřený žaludek. Žárlila jsem a vůbec jsem nedokázala své pocity pochopit. To se stalo před půl rokem a od té doby jsem na to nedokázala přestat myslet. Když k nám Petr přišel na návštěvu, nedokázala jsem se s ním normálně bavit, styděla jsem se jak puberťačka a přitom cítila, že se řítím do obrovského maléru. Manžel si mého podivného chování ani nevšiml, ostatně jako vždy. Zato Petr mě před dvěma měsíci vytáhl na kávu, zatímco Jirka vzal děti do bazénu. Zeptal se m, co se děje a já mu všechno vyklopila. K mému překvapení mi Petr řekl, že je do mě zamilovaný už dávno, že vlastně od doby, kdy jsme se seznámili litoval, že mě neoslovil dřív než Jirka, ale nedokázal kamarádovi šlapat po štěstí. Zároveň dodal, že by byl rád, kdyby to tak zůstalo i nadále, že máme malé děti a nechtěl by, aby se trápily naším rozchodem a abychom jim museli vysvětlovat, že strejda je jejich nový táta.

 

Přišlo mi to rozumné, ano, mozek to pobral, ale srdíčko ne. Dohodli jsme se, že pokud budou naše city trvat, zkusíme s tím něco udělat, až děti povyrostou. A tak zatímco Marie Rottrová ve své písničce zpívá, že nesmí v lásce otálet, my musíme čekat. Ano, už nám není 17 let, už máme leccos za sebou a na unáhlená rozhodnutí není doba. Moc bychom tím ublížili dětem a Jirkovi. Vůbec ale nevím, jak to teď bude fungovat. Nedokážu na Petra přestat myslet a nedokážu s ním vést normální rozhovory jako dřív. On už k nám chodí méně. Jirka si stále ničeho nevšiml. Jak se s tím vyrovnat?

 

Aktualizováno Úterý, 22 Červen 2010 22:43
 
 
Stavění puzzle pomáhá rozvíjet mnohé dovednosti nejen u dětí

01Pro starší generace přináší puzzle možnost podpořit mozkovou aktivitu, postará se ale také o zábavu. Puzzle pomáhají nejen hravě a zábavně rozvíjet tvořivé dovednosti a jemnou motoriku, ale podněcují také zvídavost, touhu po dosažení cíle i radost z dokončeného díla.

 

Celý článek...

Kam s dětmi

Divadla
Kina
Města
Zoo