Energie nejen pro děti

Chystáte se na výlet s dětmi? Nezapomeňte do batůžku přibalit PIKNIK nebo PIKAO. Zahuštěným slazeným mlékem zajistíte doplnění energie, zaženete hlad a jeho chuť vás zaručeně nezklame.

 

Celý článek...

Aktuální číslo

2018_duben

ke stažení v pdf

Vyhodil nás z podnájmu PDF Tisk Email
Napsal uživatel Soňa Šímová   
Pondělí, 14 Duben 2008 12:45

„No, ale to nás sprostě vyhodil!“ žasla jsem nad tou nehorázností. Michal pokrčil rameny na znamení bezmoci. „Jak mohl?“, apelovala jsem na dohody s majitelem bytu. Před třemi měsíci totiž nepovažoval za problém, že náš podnájem bude na neurčito, jelikož nevíme konkrétní termín, kdy nám dostaví domek. A teď přišel manžel s šokující novinkou a poraženě špitl: „Má už někoho na dalšího půl roku, ti potřebují bydlet už příští týden. My se mu na jeden či dva měsíce zkrátka nevyplatíme…“

Skloubit stěhování, prodej bytu a nástup do nového zaměstnání v jiném kraji se zdálo nereálné. I když je spoustu rodin, které se týdny nevidí, my měli pocit, že věci se dají zvládnout, když jsme na ně dva. Jakmile tedy manžel dostal práci v novém městě, kam jsme se měli za čtvrt roku tak jako tak přestěhovat, neváhali jsme a našli si podnájem. Byl to v podstatě komfortní byteček 1+1 v klidné čtvrti města, pochopitelně za nehorázné peníze. Byla jsem v té době na mateřské a přivydělávala si z domu, manžel se zaučoval na novém místě, a tak jsme více než rádi uvítali finanční pomoc rodičů. Nemohli jsme si totiž vybírat, měli jsme malého šmudlu i psisko a ne každý podnájemník je s chlupatými mazlíčky ztotožněn. Sebrali jsme si tedy svých pár švestek a narychlo se přestěhovali. Je to jen na chvíli, říkali jsme si, alespoň se seznámíme s velkoměstem a poohlédneme se malému po školce.Všechno vypadalo poměrně bezproblémově, původní plány se ale protáhly…

Ze tří měsíců byly najednou čtyři a manžel přišel se vzkazem, že se musíme rychle odstěhovat, protože pan majitel má další nájemníky, kteří tu budou delší dobu než my a už ťukají na dveře. Kontaktovali jsme proto spěšně stavbyvedoucího, ale předání klíče se stále prodlužovalo... „Zkuste zavolat za týden, dva, uvidíme…“, odbýval nás šéf dělníků. „Pro nás je ale důležitý každý týden…“ reagoval manžel na lhostejné chování a nekončící sliby. Situace se zdála být bez výchozí. Náš původní byt již byl prodán a nový ještě neexistoval. Zkusili jsme sehnat náhradní podnájem, bohužel to byla přesně ta podzimní doba, kdy si všechny komůrky mezi sebou už rozebrali vysokoškoláci. Nic proti vzdělání, ale my si zoufali. Pana majitele nakonec napadla myšlenka, že by nás snad za stejnou cenu nastěhoval do ještě nezkolaudovaného domu načerno, kde ještě nebyl plyn, ani teplá voda. Ale jen na měsíc, potom, budeme muset jít dál, na byt už totiž mají smlouvu další zájemci.

Ještě ten týden jsme se stěhovali do druhého podnájmu, po kameních a hlíně, místo chodníku. Psa ve vaně a dítě na koni. Den po dni ohřívali vodu na koupání a topili si v chladném říjnu přenosnými elektrickými přímotopy. „Topte jak chcete,“ radil nám milosrdně majitel: „Stejně půjde všechno na stavbu…“ Jenže tepla a útulna jakoby stále nebylo dost. Přes veškeré naše snahy o bezpečí, se malý začal úzkostlivě bát stínů a psisko dostalo angínu. Také jim oběma nesedla ta nečekaná změna teritoria, která se nikterak nezmenšila skutečností, že na domě od časného rána po celý den pracoval tým chlapů, který „vychytával mouchy“. Čím více se kolaudace blížila, tím bylo na chodbě rušněji a občas se ozvalo i klapání ženských podpatků. Přes noc jsme ale byli v domě dočista sami.

Nebyly to zdaleka tak tísnivé pocity jako, když jsme se po usilovném naléhání, slzách i zaříkání stavbyvedoucího po striktně vyměřeném měsíci přestěhovali do vlastního a situace se opakovala. Tekla tu sice teplá voda, fungovalo topení, jen bylo poněkud vlhko od betonové podestýlky. Zatímco náš druhý podnájem už byl v současné chvíli zkolaudovaný a dostavěný, o domě se to říci rozhodně nedalo. Místo chodníku tu ze země trčela vysoko do vzduchu odpadní roura, nebyly hotové podlahy, chyběly dveře i dveřní rámy, spotřebiče a soukromí…

Podle vzoru minulé zkušenosti jsme si s sebou přivezli bambusové žaluzie a mastné papíry, které jsme večer lepili na velká okna. Přesto jsme často sedávali na špičce schodiště, kterou clonila zeď ze dvou stran. Kolem celého domu bylo postaveno lešení, v přízemí i prvním patře se s nářadím producírovaly s cizí oči a večer se k nim přidaly oči psí. Hlídač přecházel kolem nedostavených parcel a svým vycvičeným ohařem mě děsil k smrti, protože vyjít potmě z domu, či dokonce vyvenčit náš balíček vaty bylo skutečně o život.

A život šel dál…

Domov je tam, kde je rodina, ale rodina potřebuje ukotvit. Na jaře se ulice začala hemžit sousedy s gauči a skříňkami. Za řadovými byty jsme všichni začali hbitě stavět plůtky a osazovat je zelenými sazeničkami. Když si ale nedávno známý postěžoval, že učí jednu rodinu v příšerných podmínkách - prý museli prodat byt a pětičlennou rodinu s dvěma psisky přestěhovat do nedostavěného domu, vnímala jsem znovu to mrazivé zděšení dé javú.

 
 
Stavění puzzle pomáhá rozvíjet mnohé dovednosti nejen u dětí

01Pro starší generace přináší puzzle možnost podpořit mozkovou aktivitu, postará se ale také o zábavu. Puzzle pomáhají nejen hravě a zábavně rozvíjet tvořivé dovednosti a jemnou motoriku, ale podněcují také zvídavost, touhu po dosažení cíle i radost z dokončeného díla.

 

Celý článek...

Kam s dětmi

Divadla
Kina
Města
Zoo