Bojíte se lidu? Nakupujte v klidu PDF Tisk Email
Napsal uživatel Soňa Šímová   
Pondělí, 14 Duben 2008 12:07

„Ty lidi se snad zbláznili,“ provolávala v šoku kamarádka, která se vrátila z vánočních nákupů. „Zaparkovat se nikde nedá, prodrat ke kase taky ne.“ Pak se vyděsila po druhé, když jsem ji poměrně neopatrně sdělila, že já nakupovat ještě nezačala. Uhladila si zježené vlasy a pravila. „Tak to tě teda fakt lituju.“ Normálně už má dárky všechny zabalené, ale tentokrát zklamala zásilková služba. „A já tam musela, na poslední chvíli!“ naříkala nákupčí. Letos chtěla nad tlupami dárků chtivých rodičů vyzrát, ale bohužel zklamala zásilková služba. „Všechno měla naobjednané, ale oni mi poslali teprve minulý týden e-maily, že věci nemají na skladě, chápeš to?!“

Vím jistě, že některé ženy se nakupováním léčí a jiné se zas lečí z nakupování. Pro takové případy, jsou Vánoce benevolentním příslibem alkoholika, který na svatbě pít přece může a nebo psycho nácvikem. Přední americký psychiatr dokonce tvrdí, že svoji ženu Barbaru drží stále za ruku, kdyby ji totiž pustil, začala by nakupovat a muži nakupují jak víme, k smrti neradi především pak na sebe.

„Miláčku, co takhle udělat dneska něco docela bláznivého?“ pronesla jsem sladce na adresu svého muže, když teploměry ukázaly nulu. „Třeba ti koupit nové boty?!“ Na manželově tváři se vystřídalo několik různých grimas od tetelivého nadšení až po šok a zdrcení. „Už teď k Vánocům?“ dodal si odvahu, vědom si skutečnosti že mezi stříbrnou a zlatou nedělí je do obchoďáků radno vcházeti už jen v nočním provozu i tehdy je dobré před vchodem zadržet dech a nevtahovat tak do sebe energii stresu, shonu a přepracování polo spících pokladních.

Některé muže, ale utrácení přece jen těší. Náš skoro švagr považuje za Vánoce, když ho žena vezme s sebou k výběru, protože ví, jak skvělý pocit euforie mu způsobí, může-li jako King zaplatit! Zkrátka jde-li o peníze šílíme všichni, především pak šetřílci, kteří musí mít všechno pod kontrolou.

„Vánoce už roky koriguji já,“ říká Lenka tónem, který nepřipouští pochyby. „Pochopitelně, že by chlap nebyl schopen nakoupit dárky pro celou rodinu, a když tak nějaké nesmysly.“ „Proč myslíš?“, zastávám se nefalšovaného tuneláře. „Protože on pořizuje věci podle valeného přesvědčení, vidí nůž a říká si, ten je krásnej, ten by se mi hodil, a když se hodí mne, bude se hodit i Míle.“ Míla v posledním ročníku základky má na bodné zbraně patrně jiný názor, zrovna začala hubnout a koukat se po spolužácích, ještě netuší, že kluka svého věku by tou tátovou kudlou sbalila rychleji než na šťavnaté borůvky pod tričkem, které jí koupí máma. „Po letech manželství se už ani neradím, spíš si chodí děti na rady ke mně, co tátovi, bráchovi, babičce. No a abych nemusela nakupovat i pro sebe, píšu si prostě Ježíškovi.“

Tato informace rozehřála mého muže. V blahé předtuše, že koupě obuvi mu odpadla mi cpal pod nos čerstvý útržek novin: „Nechceš si taky napsat Ježíškovi?“ „Ale, ale,“ sondovala jsem, tatínek neví, co mamince koupit?“ Přestože jsem tušila, že tatínek by věděl, jen neví za co. Naneštěstí ne všechno může mít zřetelnou cenovku… Když byl můj malý Kraken dovádivé Krakeňánto a hyperaktivita s ním mlátila i o nábytek, sem tam si rozbil sosáček a já ho chlácholila: „Miláčku, copak jsem ti neříkala minimálně sto padesátkrát pětkrát, že pokud budeš skákat po hlavě z toho gauče, uděláš si au?“ „Bůůů,“ pokyvoval mi do noty kajícník „Nosíííík je rozbitej...“ A náhle osvícen hvězdou Betlémskou, či hvězdami s mnohými plastickými manýry, smířlivě konstatoval: „Koupíme jinej!“

Lepší je dostat nový nos, než chodit v zimě bos a lepe je dostat nový nos, než do nosu.

Aktualizováno Pondělí, 14 Duben 2008 12:10