Energie nejen pro děti

Chystáte se na výlet s dětmi? Nezapomeňte do batůžku přibalit PIKNIK nebo PIKAO. Zahuštěným slazeným mlékem zajistíte doplnění energie, zaženete hlad a jeho chuť vás zaručeně nezklame.

 

Celý článek...

Aktuální číslo

2018_duben

ke stažení v pdf

Adrenalinové nákupy PDF Tisk Email
Napsal uživatel Soňa Šímová   
Pondělí, 31 Květen 2010 23:15

Milovníci adrenalinu zaplatí klidně tisíce, jan aby zážitek stál zato. Já ho nabízím zdarma, je to jednoduché. Stačí se jen tři hodiny před zavíračkou rozhodnout vyrazit do obchodu pro nový šatník se dvěma malýma dětma, neznalostí své velikosti, ale zato přesnou představou, co vám v šatníku chybí (všechno). Adrenalinové nákupy můžou začít.

 

 

Už jsem si zvykla nakupovat oblečení v supermarketu spolu s jídlem a podle toho můj šatník vypadá. Po druhém porodu jsem se rozhodla, že si na sebe koupím pár hezkých kousků, které unosím i když kila půjdou ještě dolů (doufám) a prsa po kojení zmizí (obávám se). Představovala jsem si barevnou tuniku vhodnou ke kalhotům i přes plavky, dlouhý lehký svetřík v šedém odstínu, nejaká trička vhodná pro volný čas, ze kterých nelezou záda a zakryjí holé pozadí při pokleknutí na pískovišti. A jednoho dne v 16 hodin jsem se prostě rozhodla a vyrazila.

 

Na startu jsem byla já a můj čtyřměsíční syn v kočárku. Vzala jsem ho pěšky, aby po cestě do města usnul a manžel mezitím oblékl staršího a přivezl autem. Blížili jsme se k prvnímu obchodu, když jsem si uvědomila, že v něm nezaplatím kartou. Takže zpátky a do bankomatu. Po cestě se stavujeme v prodejně jízdních kol pro pumpičku na kočárek. 4 prodavači, avšak jen jeden volný, ten nás přehlédne a vrhne se na rodinu s pubertálním synem, zřejmě je na nás vidět, že neutratíme moc. A taky aby ne, když se na nás podívám, já ve sportovních kalhotech a volném tričku (do ničeho jiného se nenarvu), Adámek v něčem podobném, plus si stihnul tričko poslintat (učí se plivat) no a jediné slušně oblečené mimino jsme kvůli schodům museli nechat venku. Potřebuji jen tu pumpičku, ale čekám dobrých 10 minut. Do toho odbíhám kontrolovat, jestli je Míša v pořádku a stále spí. Vidím ho přes výlohu, přesto nemám dobrý pocit. Ale pumpičku jsem jinde nesehnala, toto je poslední možnost.

 

Pumpičky se ujímá Adámek, já drapnu kočár, vyberu z bankomatu a po cestě znovu opakuji Adámkovi, že tentokrát si něco koupím jen já (většina nákupů dopadá plnými taškami oblečení pro děti a manžela). „Tak a teď sem – aha, zákaz vstupu s kočárkem. Tak ne, jdeme dál. Tady jsou schody a sem zase nechtějí kočárky...“ V půl páté se přítíme do malého obchůdku se spoustou slev (symbol přeškrtnutého kočárku mají přelepený). Věcí je tu tolik, že nevím, co dřív, ale žádná nesplňuje mou předtsavu. Přesto zkouším něco vybrat. Míša se probouzí a kňourá, jakmile vezmu do ruky první tričko. Jednou rukou houpu kočárek, druhou hledám velikost. „Vejdu se ještě do M nebo mám radši zkusit L?“ „Mami, kup si to s kravičkou, budeš jako kravička.“ Vytrhne mě z přemýšlení Adík. „S dovolením.“ Vrhne na mě povýšený pohled mladá slečna a snaží se procpat kolem kočárku. „Mimi, mimi.“ Vrhá se ke kočárku cizí batole. Přestávám přemýšlet nad velikostí, čapnu dvě různé a jedu dál. Na kočárku se kupí trička, přibývají plavky. „Já bych se potřebovala podívat taky na tyhle plavky, ale tam se samozřejmě nedostanu.“ Říká povážlivě nahlas další bezdětná slečna, které překáží kočárek. Raději jdu do kabinky. Ups, úzkou chodbičkou se kočárek neprocpe. „Nechte ho tu.“ Usmívá se na mě spolumajitelka obchodu. Jenže Míša je pořád vzhůru. Vyndám přenosnou tašku a nesu si ho do kabinky. Spolumajitelka obchodu se mnou prohodí pár vět. „To je můj první pořádný nákup po třech letech.“ Zmíním se. A už mi nosí do kabinky další věci. Ani jsem to nepostřehla, půlku věcí jsme vybrala v černé. Ano, není na ní vidět špína z upatlaných dětských ručiček, a zakryje kila navíc. Dokud jsem byla blondýna, chápala jsem, že mi všichni cpou růžovou, nyní mám hnědočervené vlasy a přesto jsem tuto sladkou barvu rovněž vyfasovala. Adík se ukazuje jako obchodní talent. „Co na to říkáš?“ „To je tričko maminko.“ „No a sluší?“ „Sluší.“ Jenže pak mi sluší úplně všechno...

 

Skvělé, beru tři trička a jedny tepláky a mířím do druhého obchodu. Po cestě slibuju zmrzlinu, zastavujeme se u vodičky a u vodotrysku a u jeřábu... V šest hodin dorazíme do druhého obchodu. Adík střídavě mizí mezi regály, něco mumlá a když nemumlá, volám ho, abych zjistila, kde je. Nakládám si na kočárek věci, když mě zastaví prodavačka. „Do kabinky můžete jen 4 věci.“ „A to mám tady pak běhat nahatá pro druhou velikost nebo se znovu oblíkat, pobrat děti a takhle dokola?“ Ptám se naštvaně. Ano, rozdíl mězi mejitelem obchodu, který vyčíhá příležitost a prodavačem je v tom, že majitel chce opravdu prodat, prodavač jen stojí a kouká jestli něco nekradete. Prodavačka svolí, abych si vzala do kabinky více kusů. Jakmile zajedu do kabinky, Míša spustí hysterický řev, Adík začne matlat na zrcadlo a dělat na sebe opičky, takže se vidím jen do poloviny. Pošlu ho ven, ke kočárku. Za chvíli si to rozmyslí a při vstupu do kabinky odhrne celý závěs zrovna, když jsme nahá. Vynadám mu. Adík začíná fňukat a Míša stále řve. Vybírám si šaty,které jsem původně neměla v plánu a vybíhám ven, že Míšu nakojím. Usnul. „Mamí já už chci zmrzlinu. A koupíš mi něco? A můžu sám na jezdící schody?“ Střídavě se ptá Adík. Potom chce zase domů.. Vracím se do druhého patra obchodu a zkouším plavky a tílka. „Upozorňujeme zákazníky, že za pár minut se obchod zavírá.“ Ozve se z amplionu. Jsem už poslední zákazník... U plavek sedí podprsenka, ale kalhotky nemají nic moc, pak je to zase obráceně. „My už zavíráme.“ Přijde za mnou prodavačka. Vezmu co mám v ruce a jdu ke kase. Šaty, plavky, tílko... „1091 Kč a tady máte slevu na další nákup.“ „To už snad radši ne.“ Odpovím. „Tak příště přijďte bez dětí.“ Usmívá se najednou prodavačka. Příště půjdu zase do marketu, pomyslím si.. Mají delší otevíračku, nikdo mě tam nekontorluje a hlavně se tam všude dostanu s kočárkem. Moje skříň je sice plná, ale do většiny věcí se už zkrátka nedostanu nebo jsou staré (tři roky jsem si kromě těhotenského oblečení, triček nebo tepláků, nic nekoupila), takže těch nákupů ještě pár bude. Ale příště si odpustím zběsilý útok na krámky ve městě s dětmi a zvolím osvědčenou marketovou módu.

 

A jak zvládáte nákupy oblečení s dětmi vy?

 

Aktualizováno Úterý, 01 Červen 2010 05:40
 
 
Stavění puzzle pomáhá rozvíjet mnohé dovednosti nejen u dětí

01Pro starší generace přináší puzzle možnost podpořit mozkovou aktivitu, postará se ale také o zábavu. Puzzle pomáhají nejen hravě a zábavně rozvíjet tvořivé dovednosti a jemnou motoriku, ale podněcují také zvídavost, touhu po dosažení cíle i radost z dokončeného díla.

 

Celý článek...

Kam s dětmi

Divadla
Kina
Města
Zoo