Dítě v lednici PDF Tisk Email
Napsal uživatel Soňa Šímová   
Pondělí, 14 Duben 2008 12:03

Za chvíli spěchám nakupovat. Na roli Ježíška jsem si v maratónu povinností prostě ještě nenašla čas. Ostatně s časem je to jako s jídelníčkem, možná si ho jen neumím správně rozdělit do šesti chodů, také nemám hlídání, a tak péči o cvrčka musím logicky skloubit s pracovní předvánoční nadílkou. Ať je to jak je to, nakonec se vždycky všechno zvládnout dá, i když ve spěchu na poslední chvíli, hlavně nepanikařit a nepřistupovat k zlomovým řešením. Za skly zaparkovaných automobilů hluboko pod supermarkety se choulí chlupatí mazlíčci, vyvolávají ve mně pocit osamění a tendenci ujistit se, že můj chlupatý chomáček vaty je doma pěkně v teple. Některé matky si ovšem necitlivé uvazování pejsků osvojily a odkládat začaly i děti...

Promrzlý dáreček v letním oblečku našli návštěvníci podzemní garáže. Normálně potomkovi vyhubujete, že si v mraze zapomněl rukavičky, připomenete mu, že nejste jeho služka, abyste myslela za něj… a pak mu půjčíte svoje. V prostoru podzemních garáží, kde dosahuje teplota zhruba tří stupňů nad nulou, čekalo osamocené děcko na maminku víc než tři hodiny bosky! Ale nedočkalo se, maminka odešla nakupovat a na opakované výzvy z ampliónu nereagovala. Prý si nepamatovala, jakou má espézetku, a že měla dítě v autě, zřejmě zapomněla taky.

Otázkou je, zda na macešskou lásku své matky zapomene i malý capartík. Kromě podchlazení si batolátko muselo nutně vykřičet hlasivky, což ho snad v tričku a kraťáscích málem i zahřívalo, pocitu nechtěného a vydaného napospas osudu se nemůže nikdy zbavit. Svět je prostě zvláštní, každá druhá z nás dostane řidičský průkaz, ale jak být rodičem se učit nemusíme, to prý přijde samo, podle citu. Jenže některé mámy mají zřejmě emoční vnímání hluboko pod bodem mrazu.

Po určitou dobu tvorby mléka jsou naše nezvyklé, či dokonce nebezpečné reakce hájeny a omlouvány laktační psychózou. Všechny se jí obáváme, jelikož vyvolává dojem, že z nás může v minutě vyrobit Viktorku. Nejsou to však obavy plané, s jednou takovou se známá v porodnici skutečně setkala. Strašidelný hysterický smích jí zůstal vrytý pod kůži dodnes, sama maminka si už druhý den vybavila pouze porod, a tak nechápala, proč si její spolubydlící k sobě tisknou svá novorozeňata jako by čekaly Polednicí, zdržují se v bezpečné vzdálenosti od oken a litují ji i její baby. Pakliže by sestry nezasáhly, bůh ví, co by se stalo…

Maminky, které trpí kompulzivními poruchami ví své, nikdy by se necítily zproštěny viny, přestože si katastrofické obrázky umí nadmíru barvitě představit. Co se ale honí v hlavě ženským, které své děti odhodí do popelnice? Jak mohla ukrýt své bříško máma Vendelína Čtvrtka, který měl vzácně štěstí a skončil v baby boxu? Cožpak jim jejich děťátko nechybí? Jedno je jisté, matka, která nechala dítě v lednici, musela mít nutně víc než jen opici!