Deník strejdy Marka 18 PDF Tisk Email
Napsal uživatel Soňa Šímová   
Neděle, 09 Květen 2010 21:35

Moji synovci a já

Nic proti rodičům, ale deníků pyšných otců a matek jsou plné časopisy. A přitom role strýčků a tet je pro zdravý vývoj dítěte minimálně stejně důležitá.

Jak chránili Honzíka

Nedá mi, abych se ještě nevrátil k olympiádě. Co pamatuju, pokud to šlo, sledovala celá naše rodina vášnivě každý olympijský přenos. O výjimku se tentokrát postaral Jakoubek, který byl k dědovi a babičce skoro tři neděle vozen v rámci akce „Za Honzíka zdravějšího“. Vysvětlím. To, že Honzík opět skončil pod skalpelem s kýlou, pravidelné čtenářky našeho seriálu vědí. Ty maminky, jejichž potomci vlastní podobné jizvy na bříšku, zase jistě vzpomínají na to, jak jim operující lékař kladl na srdce, že by se aspoň týden - dva dítě mělo vyvarovat pohybů, zatěžujících operované bříško. To se sice hezky řekne, jenže v okamžiku, kdy jsou naši kluci spolu, to jaksi nejde.

 

Ačkoliv je mezi nimi tříletý rozdíl, rvou se jako koně a o nějaké rekonvalescenci nemůže být ani řeč. A jelikož se čerstvě sešitý Honzík vrátil z nemocnice těsně před olympiádou, dostali děda s babičkou nečekanou posilu. „Letos jsem olympiádu sice viděli, ale to, že bychom snad slyšeli, co se na obrazovce odehrává, to nemůžu říct,“ postěžovala si babička s tím, že Kubík projevil živý zájem o máchající se akvabely, judisty, kteří sebou mlátili o tatami a také běh na 3000 metrů překážek, zvlášť jeho klíčovou součást – skok přes vodní příkop. „No jo, on do toho drmolil, pořád se na něco ptal a znáš ho, on trvá na odpovědi. Jediný, co doopravdy zvládl celý, byla stovka. Jenže tu běželi ve světovém rekordu,“ upřesnila babička. A to si už začíná připouštět, že bude ještě hůř. Co se mluvení týče, Honzík možná ještě předčí ukecaného Jakoubka. Takže brzy budou mít prarodiče nefalšované vnukovské stereo. S tím rozdílem, že každý bude mluvit o něčem jiném.

 

Zavřou Honzíka za harašení?

Ale zpět k operaci. Znovu se ukázalo, jak málo jste vy – ženy – praktické. „Zatím jsem u Honzíčka na pokoji, ale kdyby sem přišly ještě další děti, musela bych pryč,“ informovala mě moje sestra, když jsem jí volal mobilem. A důvod? Prý pokud je na pokoji plno, tak tam nechávají matky, které kojí. Schválně, kdo v tom vidí problém? Já ne. Doporučil jsem tedy své sestře, aby zašla do nemocniční kantýny a koupila si plnotučné (to jsem zdůraznil) mléko a kdyby bylo nejhůř, večer si část nalila do sklenice s tím, že si právě odstříkla. Jak to dopadlo? Jasně, že nekoupila! Prostě šetří na nesprávném místě. Je fakt, že přes léto asi není o operace zájem, a tak místa na pokoji nakonec bylo dost.

Když jsme se dostali k Jeníčkovi, musím bohužel konstatovat, že se pomalu zbavuje své nočníkové obscese. Jeho zábavná show už zdaleka nemá takové grády jako dřív. Asi zpohodlněl, protože se už nezvedá v desetivteřinových intervalech a navíc po celé akci opravdu čas od času v nočníku cosi zůstává. Nebyl by to náš Honzík, aby nevymyslel něco jiného. A předem upozorňuji, je to trošku úchylné. Pokud byste dorazili na návštěvu a najednou jste měli pocit, že vás někdo poplácává po zadku, vůbec byste nemýlili. Naposledy jsem něco takového viděl v dokumetárním filmu o práci bývalých koňských handlířů a pokud si pamatuju podobné praktiky používali při testování kvality zboží otrokáři z Chaloupky strýčka Toma, u níž jsem slzel jako dítě školou povinné. „Jedná se mnou, jako bych byl pivovarský valach,“ procedil jsem směrem k babičce, kterou si její vnuk taky pravidelně poplácává. „Buď rád, že se nekouká na zuby,“ odvětila má vlastní matka a jasně narážela na můj rozbolavělý chrup.

Společně doufáme, že si Honzík brzy najde jinou zábavu. Pokud by mu snad jeho záliba zůstala i ve starším věku, riskoval by nejenom facku od neinformované slečny, ale možná i žalobu kvůli sexuálnímu harašení. A nic na tom nemění fakt, že Jeníček plácá jenom ty, které si sám viditelně oblíbil.

 

Překvapení ve školce

„Jestli chceš Jakoubkovi udělat opravdu radost, tak ho dojdi vyzvednout do školky,“ poradila mi přítelkyně krátce předtím, než jsem odjel domů. Připustil jsem, že na tom může být něco pravdy a vzal jsem si o jeden den víc dovolené, než jsem původně předpokládal. Také ve zbytku rodiny vyvolalo toto rozhodnutí vlnu nadšení. „To on bude hrozně pyšnej, znáš ho, pořád se tebou chlubí. To se snad nechá i vyfotit,“ připustila má sestra s tím, že do školky okamžitě zavolá.

Asi je na těchto stránkách zbytečné ptát se, jak se líbí ve školce vám. Mně moc. Jen tam na mě bylo trochu moc zbytečných příkazů a zákazů. Tak například – mě dostala na starost babička. Ne snad, že by mi Kubíka nesvěřili, to by zařídila sestra, jen bych mohl udělat nějaké děsivé faux pas. Například vytáhnout Kubíka z třídy předtím, než se přečte pohádka, kterou můj synovec, ačkoliv nechodí ve školce spát, prostě musí slyšet. Jen jednou si ho vyzvedli omylem dřív a dodnes si několikadenní slovní kritickou přednášku mého synovce babička pamatuje. Tohle on neodpouští. „Koukni se na jídelníček, co měli k obědu, aby si zase ze mě nedělal blázna,“ pravila zkušeně babička, zatímco šla vyzvídat, jak je to s tou pohádkou. „Brambory s nějakou zeleninou, ale zítra mají mít rajskou,“ podával jsem raport a zdůraznil jsem, že jsem pozorný a tudíž znám Kubíkův oblíbený pokrm. Babička propadla panice: „To mu v žádném případě nesmíš říkat. Regina s nima zítra jde na kontrolu kvůli kýle, a kdyby věděl, že přijde o rajskou, nikdy bychom ho tam nedostali,“ vysvětlovala. To už se ale Jakoubek vyloupl ze dveří. O tom, jakou má radost, že pro něj přišel strejda Marek nemohlo být pochyb. Dokonce ochotně zaplul zpátky, abychom mohli udělat pár fotek. „Tohle je Ondra, co se mnou kamarádí a Matýsek,“ ochotně pózoval před ložnicí, kde se na rozdíl od něj děti chystají ke spánku a poté s nejlepšími kamarády u stolku. Mimochodem překvapené babičce poté sdělil, že asi bude ve školce i spát. Po letech totiž zjistil, že jakmile se děti probudí, čeká na ně pohádka číslo dvě. A pak dokonce odpolední svačina. Ani jedno z toho si přece nemůže nechat ujít.

 

Informátorka Jarča zklamala!

A to na něj čekal ještě jeden zážitek. Jestli něco Jakoubek opravdu zbožňuje, tak je to sbírání hub. Letos přišla sezóna o trochu později a fakt, že se švagrovi podařilo vypiplat pravidelným zaléváním na zahradě obří pýchavku, pro našeho zkušeného houbaře neznamenala žádné terno. Všechny své naděje teď směřoval směrem k sousedce Jarče, která v práci pravidelně dostává hlášení od pravidelných zákazníků jejich obchodu o výskytu hub v okruhu padesáti kilometrů. V jednom okamžiku ale jako informátor totálně selhala. To když si zrovna v momentě, kdy se zdálo, že by mohly konečně začít růst, vzala dva dny dovolenou. Jakoubek, před nímž tuto informaci kdosi neopatrně proflákl, propadl své totální depresi. „To se už NIKDY nedozvíme, kdy budou růst houby. To už asi NIKDY na houby nepůjdeme,“ vykřikoval do světa své zoufalství. Mimochodem dokáže takto skuhrat celé odpoledne a slovíčko NIKDY dokáže použít během této doby snad stokrát. Zmlkl až v momentě, kdy mu děda vysvětlil, že v televizi stejně říkali, že zatím žádné houby nerostou a Jarča zase brzy půjde do práce, takže…

A co víc, mykologická předpověď, kterou donesli sousedce o dva dny později, slibovala velkou sklizeň toho nejlepšího, co okolní lesy nabízejí. A Jakoubek dostal příslib, že se ještě dvakrát vyspí a jde se.

No a pokud to půjde dobře, ta až se jedenatřicetkrát vyspíte vy, zase se s Jakoubkem a Honzíkem potkáte.

 

Tak zase za měsíc se na vás těšíme

Strejda Marek

 

 
 
Stavění puzzle pomáhá rozvíjet mnohé dovednosti nejen u dětí

01Pro starší generace přináší puzzle možnost podpořit mozkovou aktivitu, postará se ale také o zábavu. Puzzle pomáhají nejen hravě a zábavně rozvíjet tvořivé dovednosti a jemnou motoriku, ale podněcují také zvídavost, touhu po dosažení cíle i radost z dokončeného díla.

 

Celý článek...

Kam s dětmi

Divadla
Kina
Města
Zoo