Energie nejen pro děti

Chystáte se na výlet s dětmi? Nezapomeňte do batůžku přibalit PIKNIK nebo PIKAO. Zahuštěným slazeným mlékem zajistíte doplnění energie, zaženete hlad a jeho chuť vás zaručeně nezklame.

 

Celý článek...

Aktuální číslo

2018_duben

ke stažení v pdf

Druhé šestinedělí PDF Tisk Email
Napsal uživatel Soňa Šímová   
Pondělí, 26 Duben 2010 21:23

Po návratu z porodnice jsem zjistila, že Míša je nejen velmi hladové, ale také velmi nespavé miminko. Celé dny jsem trávila s jeho chování a utěšováním. Nakonec jsem si pořídila i šátek na nošení dětí. Přesto bylo mé šestinedělí daleko klidnější a pohodovější. Zkrátka už jsem neřešila tolik věcí, jako s prvním dítkem.

 

 

Adámka jsme navštívili u babičky hned po odjezdu z porodnice. Brášku si hned zamiloval, chtěl ho pořád chovat a pusinkovat. Z jeho reakce jsme byli nadšení. Adámek chtěl se mnou domů, ale domluvili jsme se, že ještě týden zůstane u babičky, než si doma zvyknu a uděláme si nějaký režim. Myšlenka to byla dobrá, jen Míša ji odmítl respektovat a chovat se jako miminko z knížek. Stejně jako Adámek si prostě umanul, že nebude spát. Tedy přes noc naštěstí ano, to se budil jen dvakrát, ale celý den chtěl jen chovat a jíst. Spal sporadicky, tak půl hodiny až hodinku vždycky po několikahodinovém krmení. Táta přivážel Adámka na dopoledne, na zvykání. Ale často to dopadlo tak, že pobíhal kolem nás, chtěl si hrát a já kojila a kojila…. Když konečně Míša zabral, už byl čas odjezd Adámka k babičce. Hormony pracovaly a já to vždycky obrečela. Protože se v mrazech nedalo chodit ven, nezbývalo než Míšu houpat na rukou. Naše dny často vypadaly tak, že manžel odešel ráno do práce a já seděla na pohovce s Míšou v náručí. Ve chvilce jeho spánku jsem si donesla koš s prádlem na žehlení, v tom se probudil a já do večera seděla s Míšou v náručí a koukala na onen koš s prádlem. Manžel přišel unavený z práce a našel nás sedět na pohovce tak, jak odešel. „To není normální:“ Byla jeho častá věta. Na mé vyprávění o trávení dne začal být po týdnu alergický.

 

Pediatra byl při prví návštěvě spokojený. Míša vypadal starší, krásně prospíval. „Bodejť ne, když ho dinu spí a dvě hodiny kojím.“ Podotkla jsem. „Tak to zkrátka některá miminka mají.“ Dostalo se mi odpovědi. začala jsem se pídit po radách. „Jestli ho budeš mít tak dlouho u rasa, budeš otrok, nech ho 15 minut sosat a pak ho odstav.“ To byla nejčastější rada. Logická otázka: „a co dělat, když stále řve a nejde uklidnit jinak než právě u prsa?“ Nikdo na ni neměl odpověď. Adámek si prodloužil pobyt u babičky na 14 dní a já se stále pokoušela vmyslet nějaký přijatelný režim. Po třech týdnech jsem Míšovi slavnostně vyvařila tři druhy dudlíků, nechtěl. Ale musel… Když už jsem si byla jistá, že je nakrmený, v suchu a prostě mu nic nechybí, dostal dudlík. Ze všech nabízených tvarů si vybral ten nejdražší. Ale ten klid byl k nezaplacení. Po třech dnech si na něj konečně trochu zvyknul. Po čtyřech týdnech jsem si objednala šátek a bojovala s úvazy. Konečně jsem mohla v klidu vyžehlit. Adámek se vrátil domů po 14 dnech a většinu dne byl stále u babičky, jen na večer byl s námi doma. Nejraději se s bráškou koupal. Po koupání jsme si lehli v obýváku dokud nepřišel táta z práce a pak už jsem se s Míšou stěhovala do ložnice. Ve své postýlce ale nechtěl spát až do druhého měsíce. A stejně tak Adámek. Znovu začal spát s tátou.

 

Po 10 dnech jsme se také vydali na první procházku a k našemu překvapení spal Míša v kočárku celé 4 hodiny. A to i přesto, že jsme po hodině a půl zaparkovali v restauraci. Nechal nás najíst a probudil se až po cestě zpět. Jenže na dlouhé procházky to v mrazivých dnech nebylo. Trávili jsme proto většinu času doma. Asi nejtěžší chvíle jsem zažívala, když onemocněl Adámek a vyžadoval spaní v posteli se mnou a Míšou. Nakonec jsem udělala kompromis a dokud neusnul, nechala jsem ho u mě. Pak si ho táta přenesl k sobě. Šestinedělí bylo náročné ale zároveň krásné období. Celou dobu jsem se snažila vymyslet nějaký režim, každý den jsme se snažila vysledovat nějaké denní rytmy Míši, vyzkoumat, kdy se mu chce spát, kdy nejraději jí, ale co bylo dva dny stejné, třetí den bylo úplně jinak. Až šestý týden mi došlo, že bude nejlepší vůbec nic nesledovat, nedívat se stále na hodiny a prostě se poddat miminku. Někdy jedl po hodině, jindy po čtyřech hodinách, spal kdy chtěl a všichni jsme se točili kolem něj. Naštěstí mi vařila tchyně, takže jsem se nemusela starat ještě o jídlo pro rodinu a úklid se nějak zvládl za pochodu. Jakmile ale skončilo šestinedělí, přišla první těžká zkouška, dostala jsem zánět do prsu.

 

Jaké bylo vaše šestinedělí? Měly jste hodná miminka?
Aktualizováno Čtvrtek, 29 Duben 2010 22:11
 
 
Stavění puzzle pomáhá rozvíjet mnohé dovednosti nejen u dětí

01Pro starší generace přináší puzzle možnost podpořit mozkovou aktivitu, postará se ale také o zábavu. Puzzle pomáhají nejen hravě a zábavně rozvíjet tvořivé dovednosti a jemnou motoriku, ale podněcují také zvídavost, touhu po dosažení cíle i radost z dokončeného díla.

 

Celý článek...

Kam s dětmi

Divadla
Kina
Města
Zoo