Nekoukej zázraku pod hábit PDF Tisk Email
Napsal uživatel Soňa Šímová   
Pondělí, 14 Duben 2008 11:37

"Já nemůžu jít spát," naříkal v předvečer Štědrého dne syn. "Musíš se na Ježíška dobře vyspinkat a nabrat sílu na rozbalování," oponovali jsme, sic bylo třeba zabalit poslední dárky a kluka proto rychle ukonejšit sladkým sněním. "Jenže já mu musím jít otevřít dveře," pravilo dítě s nadhledem. "Jak by se dostal dovnitř, když je všude zavřeno?" "Komínem?", nadhodila jsem opatrně směrem k manželovi. Krb sice nemáme, ale komín určitě ano, alespoň doufám...

Dítě zauvažovalo: "A komínem protáhne dárky?" "Jistě!" vsunul se do hry tatínek, to máš jako když stěhujeme piáno, všichni tvrdí, že to nejde, ale maminka je přesvědčená, že po točitých schodech ho klidně vystrkáme a zdi se tááákhle nafouknou," demonstruje otec. Klukovi je o poznání lehčeji. Klavír skutečně stojí na svém místě v podkroví. Pak ale zase svěsí ramínka a usouženě špitne: "Jenže já ho chci vidět." "Vidět? A proč?," diví se pragmatický tatínek. „Nestačilo by, kdyby nechal pod stromečkem dárky a jel dál?" Kluk kroutí hlavou a na spatření vánočního sponzora vyloženě trvá. Evidentně se ale nepřesvědčuje o existenci, potřebuje jen vidět kouzlu pod sukni, podobně jako tetě do bříška - vážně je tam holčička? Přicházím tedy s ryze ženskou logikou. "Ježíška nemůžeš vidět," osvětluji, co je zřejmé. "Je přece neviditelnej." A kluk s namydleným pupíkem souhlasně pokývne: "No právě, a já chci právě vidět, JAK je neviditelnej..."

Chceš-li se nechat přivábit, (ještě) nekoukej zázraku pod hábit. Přejme si, aby dny štědrých svátků přinesly milý dárek na památku.