Energie nejen pro děti

Chystáte se na výlet s dětmi? Nezapomeňte do batůžku přibalit PIKNIK nebo PIKAO. Zahuštěným slazeným mlékem zajistíte doplnění energie, zaženete hlad a jeho chuť vás zaručeně nezklame.

 

Celý článek...

Aktuální číslo

2018_duben

ke stažení v pdf

Nejtěžší rozhodnutí PDF Tisk Email
Napsal uživatel Klára   
Úterý, 13 Duben 2010 21:59

Už to bude 30 let, co jsem své dítě nechala v porodnici. Nikdy jsem nelitovala, ale přesto si občas vzpomenu, přemýšlí, jak by vypadalo a jestli bychom to přeci jen nezvládli. Právě v květnu bude slavit kulaté narozeniny, někde v ústavu a tak na něj myslím čím dál víc a přemýšlím, jestli bych ho přeci jen neměla navštívit.

 

 

S manželem a čtyřletou dcerkou jsme bydleli v malém domku na kraji města, kde se každý zná. Lidé se tu potkávali jako na vesnici, každý věděl vše o každém, děti si v klidu hrály na socialistických hřištích a ať byla doba jaká byla, nám bylo fajn. Pyšně jsem nosila své těhotenské bříško, šila jsem si pěkné šaty, abych nemusela chodit jako v pytli a užívala jsem si nekonečné otázky „tak co, bude to tentokrát chlapeček?“ Vždycky jsem jen odpověděla „hlavně aby to bylo zdravé“. I dcerka se hrozně těšila, musela vyzkoušet starý kočárek, který měl sourozenec podědit po ní, praly jsme spolu mini oblečky, třídily a vyvářely pleny…Vše bylo nachystáno, těhotenství probíhalo v pořádku a pak přišel 17. květen 1980. Po několika hodinách porodních bolestí jsem slyšela „Máte holčičku.“ Byla jsem šťastná. To ale trvalo jen dvě hodiny.

 

Potom co mě převezli na oddělení šestinedělí k dalším 3 maminkám na pokoj, za mnou přišla lékařka. Dodnes nezapomenu její slova. „Zjistili jsme, že vaše miminko trpí Downovým syndromem. Víte co to znamená, nebo to chcete vysvětlit?“ Chtěla jsem to vysvětlit, ale stejně jsem její slova nevnímala, do očí se mi hrnuly slzy. Proč zrovna naše miminko? Běželo mi stále v hlavě. „Pokud chcete, můžete nám tady holčičku rovnou nechat, předáme ji do ústavu. Tam ji pak budete moct navštěvovat. Když si ji odnesete domů, bude pak trvat déle, než by vám ji do ústavu vzali.“ Ukončila doktorka svůj monolog a odešla. V pokoji bylo ticho. Všechny maminky to slyšely a neodvážily se cokoliv říct. Já musela pryč. Utekla jsem na záchod a brečela a brečela. Když jsem dlouho nešla, poslal za mnou jedna z maminek sestru, a ta mi dala něco na uklidnění. Druhý den přišel pod okno manžel, ještě nic nevěděl, miminko zapil s kamarády a já nevěděla, jak mu to říct. Chtěl vidět „vánočku“ a já mu neukázala nic. Poprosila jsem sestru, abych mohla ven a vše jsem mu řekla.  Bylo to těžké rozhodnutí, ale věděli jsme, kolik je práce se zdravým dítětem, a neuměli jsem si představit starat se celý život o postižené. Místo malého uzlíčku jsem si domů nesla léky na zastavení laktace a bolavé srdce. Malou jsem nikdy neviděla, nechtěla jsem. Nechala jsem ji tam samotnou a když se jiné mámy mazlily se svými miminky, ona tam třeba plakala. Rvalo mi to srdce, ale prostě jsem nemohla.

 

Nejtěžší bylo to vysvětlit naší čtyřleté dcerce, nedokázala pochopit, že jsem přišla domů bez slíbeného miminka. A pak ty věčné otázky okolí… Další dítě jsme se odvážili mít až za 10 let, kdy už lékaři byli o něco moudřejší. Máme zdravého syna. Za mou druhou dcerkou jsem se nikdy nebyla podívat, jen jsem jí vždy na narozeniny poslala přání a hračku. Teď mám ale pocit, že bych za ní přeci jen měla zajet, podívat se na ni a možná si ji brát na víkendy domů. Děti už mám odrostlé, vnoučata v nedohlednu a najednou mi moje malá velká holka začala chybět. Jen nevím, jestli po 30 letech už není pozdě. Co myslíte?

 
 
Stavění puzzle pomáhá rozvíjet mnohé dovednosti nejen u dětí

01Pro starší generace přináší puzzle možnost podpořit mozkovou aktivitu, postará se ale také o zábavu. Puzzle pomáhají nejen hravě a zábavně rozvíjet tvořivé dovednosti a jemnou motoriku, ale podněcují také zvídavost, touhu po dosažení cíle i radost z dokončeného díla.

 

Celý článek...

Kam s dětmi

Divadla
Kina
Města
Zoo