Energie nejen pro děti

Chystáte se na výlet s dětmi? Nezapomeňte do batůžku přibalit PIKNIK nebo PIKAO. Zahuštěným slazeným mlékem zajistíte doplnění energie, zaženete hlad a jeho chuť vás zaručeně nezklame.

 

Celý článek...

Aktuální číslo

2018_duben

ke stažení v pdf

Porodnice v Kadani PDF Tisk Email
Napsal uživatel Soňa Šímová   
Pondělí, 12 Duben 2010 20:53

Chtěla jsem zkusit alternativní porod a ubytovat se na nadstandardním pokoji. To, že první věc nevyšla, už víte z předchozího článku, zkrátka se všechna miminka rozhodla přijít na svět 20.1.2010. A jak dopadla žádost o nadstandardní pokoj? Byla jsem osmá v pořadníku…

 

 

Hned po porodu jsem si požádala o ubytování na nadstandardu, ale všech 7 pokojů bylo obsazených a vyžádaných ještě přede mnou. Dokonce i běžné pokoje byly plné a tak mě dali na pooperační, kam normálně směřují maminky po císařském řezu. Se mnou tu byla i maminka, které měli druhý den porod vyvolávat, ale sotva mě ve tři ráno uložili, po pár hodinách odcházela na hekárnu ona. V pokoji jsem ale dlouho sama nezůstala. Ve čtyři hodiny ráno, mi přinesli Míšu. A že to zase nebude miminko, podle kterého se píší všechny knížky, jsem poznala hned. „Spal?“ Zeptala jsem se setry. „Ne ne, bude mít hlad.“ Odpověděla s úsměvem a mě se vybavila věta z knihy o miminkách „Novorozenec první dvě hodiny po porodu nespí a sžívá se s prostředím, poté ale prospí většinu dne. Pokud se nebudí, je třeba ho každé dvě až tři hodiny vzbudit a nakrmit.“ Míša si o jídlo říct uměl a to pěkně hlasitě. Od čtyř hodin do sedmi jsem ho střídavě přikládala k jednomu a k druhému prsu. Pak konečně usnul a já se dočkala snídaně. Tři rohlíky, malé máslo a salám plný éček. To bylo mé první jídlo po porodu a zhltla jsem ho během minuty. Pak jsem hned napsala manželovi seznam co všechno mi má nakoupit k jídlu a přivézt.

 

Než se Míša vzbudil, vybalila jsem věci, osprchovala jsem se ve sprchách přes chodbu a pak přišla vizita. Odpoledne se dostavily první návštěvy. Tchyně, která chtěla holčičku, se rozbrečela dojetím a její slova „ten nemá chybu“, mi konečně dodala potřebný klid. Adámek chtěl brášku hned pusinkovat, ale nejvíc se těšil na velkého mluvícího papouška, kterého si u brášky v bříšku vyprosil. Jenže ač hračka byla nekřesťansky drahá, chyběly v ní baterie. A tak jsem vlastně celou návštěvu vysvětlovala, že až se baterky koupí, bude papoušek dělat to a to… Žárlivost ani lítost se nedostavila. Adámek se jen zeptal, jestli mi brášku z bříška vyndal doktor a vlastně jsem mu vůbec nechyběla. U babičky se mu líbilo. Odpoledne uteklo jako nic, Míša hodně spal a když už jsem v osm hodin večer zalezla pod peřinu i já, nastal pravý kolotoč. Malého Otesánka přepadl tak velký hlad, že do pěti hodin ráno, jsem měla prsa úplně rozžužlaná věčným střídáním. Začala jsem přemýšlet o dudlíku, který v Kadani nedoporučují. Taky jsem přemýšlela nad příkrmem, který ale tady taky nedostanete. Nakonec to vyřešil manžel. Zapomněl dudlík přivézt a já holt musela vydržet.

 

Druhý den po porodu byl ve znamení vyšetření kyčlí a ledvin. Jakmile jsem Míšu položila, stočil chodidlo úplně dovnitř. Doktor hned vyslovil diagnózu, které jsem nerozuměla – polohový eqinuár. Zkrátka si v děloze přeseděl nožičku, ale důsledným cvičením by vada měla zmizet. Jenže říkejte něco mámě čerstvě po porodu. Ač jsem normálně vcelku klidný tvor, hormony udělaly své. Hned jak se za mnou zavřely dveře pokoje, rozbrečela jsem se a v hlavě si přehrávala hrůzné scénáře o tom, že si nikdy nekopne do míče… Než ale zase přišel manžel, přelo mě to. Hodná rehabilitační sestra mi ukázala několik cviků, které jsem si moc nepamatovala. Následovala přednáška o kojení, kterou vedl pediatr. Chvílemi jsem se opravdu musela usmát, když nám vyprávěl o bolavých prsou a o tom, jak je jednoduché střídat polohy kojení, při čemž šermoval panenkou. Ale poskytl mi i několik cenných rad. Třeba tu, že neexistuje hladové mléko. Mnohokrát jsem si na něj vzpomněla.

 

Večer se konal císařský řez a já musela vyklidit pokoj. Nastěhovali mě do pokoje k dalším dvěma maminkám. Chtělo se mi opět brečet, žádala jsme znovu nadstandard, ale nebyl. Stěhovala jsem velkou tašku s oblečením, dvě igelitky s jídlem a 5 taštiček s dárky. Připadala jsem si jako blbec. Manžel měl půlku věcí odvézt, ale zapomněl je. Na pokoji jsme se ale sešly skvělá parta. Posteskly jsme si nad bolavými prsy, pomluvily své chlapy a porovnávaly své předchozí děti s miminky. Pokojem se nesla pohoda a smích. I miminka si najela na podobný režim, takže jsem se všechny vyspaly. Druhý den byl volný nadstandard, ale já odmítla. Přivezli k nám ještě prvorodičku a vyměnili další maminku, která měla potíže s kojením. Na pokoji jsme byly 4, měly jsme k dispozici jen jeden přebalovaní pult a do sprch jsme musely přes chodbu. Přesto jsem si to užila víc než a Adámkem, kde jsem pokoj sdílela jen s jednou maminkou. Dobrácky jsme si utahovaly z jediné prvorodičky, která se bála koupat i oblékat, pokáraly jsme ji za kouření a zastavovaly ji kdykoliv chtěla do pusy vložit něco, po čem by se její holčička a tedy i my, nevyspala. Domů jsem se těšila, ale na partu holek z Kadaně, si ráda vzpomenu. Pátý den od porodu mě pustili domů. Musím říct, že personál v porodnici byl milý, jen jedna sestra mě poslední den vyháněla ještě před vizitou a tedy schváleným odchodem, neváhala ani vynadat manželovi a připomenout mu, že místo po mě potřebují uvolnit. Jenže my museli ještě čekat na rehabilitační sestru kvůli Míšovo nožičce a tak jsme domů vyrazili až kolem poledního. První vedla naše cesta za Adámkem.

 

O našich prvních dnech doma se dozvíte zase příště…

Kde jste rodily vy? A jak se vám tam líbilo?

 
 
Stavění puzzle pomáhá rozvíjet mnohé dovednosti nejen u dětí

01Pro starší generace přináší puzzle možnost podpořit mozkovou aktivitu, postará se ale také o zábavu. Puzzle pomáhají nejen hravě a zábavně rozvíjet tvořivé dovednosti a jemnou motoriku, ale podněcují také zvídavost, touhu po dosažení cíle i radost z dokončeného díla.

 

Celý článek...

Kam s dětmi

Divadla
Kina
Města
Zoo