Energie nejen pro děti

Chystáte se na výlet s dětmi? Nezapomeňte do batůžku přibalit PIKNIK nebo PIKAO. Zahuštěným slazeným mlékem zajistíte doplnění energie, zaženete hlad a jeho chuť vás zaručeně nezklame.

 

Celý článek...

Aktuální číslo

2018_duben

ke stažení v pdf

Jsem zpátky:-) PDF Tisk Email
Napsal uživatel Soňa Šímová   
Pondělí, 05 Duben 2010 15:30

 29

Milí čtenáři, jistě jste postřehli, že web chvíli vedla moje kolegyně Lucie, za což jí moc děkuji. Nyní jsem již zpět a chystám pro vás nové rubriky a články. Pokud budete mít jakýkoliv návrh na změnu našeho webu, napište mi ji do komentářů pod články nebo na mail Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript . Pravidelní čtenáři důvod mé krátké absence jistě znají a pro ty, kteří rádi četli o mojí rodině, teď shrnu, jaký byl porod našeho druhého dítěte. Jestli jsem zvolila správně porodnici, a jak jsme to vyřešili s Adámkem.

 

Stejně jako u Adámka, jsem termín porodu propásla. Přestože už od Vánoc jsem měla jedny poslíčky za druhými, Míšovi se na svět ještě nechtělo. A to jsme chtěli kozoroha… Den po termínu, tedy 20.1. v noci přišly další poslíčci, tentokrát ale pravidelní. Stejně jako u prvního porodu, jsem i tentokrát byla nervózní a nemohla spát. A tak jsem pochodovala po bytě a přemýšlela, jestli není potřeba něco udělat. V pět ráno to už manžel nevydržel a zeptal se, jestli se má chystat. A já prostě nevěděla. kontrakce po 10 minutách vypadaly nadějně, ale když jsem si v 6 ráno napustila vanu, najednou byly pryč. Úplně. Na osmou jsem dorazila ke svému gynekologovi, kam jsem byla objednaná, a ten mi řekl, že to ještě nevypadá. „Mám raději odvézt Adámka k našim?“ Zeptal se m manžel, když viděl, jak po probdělé noci usínám v obýváku. „Ne ne, já si jen odpočinu.“ Odpověděla jsem v polospánku. V jednu odpoledne už jsem ale zase byla nervózní a kontrakce se vrátily. Tentokrát ale sílily a když jsem si v pět odpoledne napustila vanu, neskončily. Do vany jsem si vzala i Adámka, abych ho měl pod dohledem. Ovšem když usoudil, že se na obřím břiše dobře klouže, raději jsem zavolala manželovi, aby byl připravený Adámka odvézt.

 

A přišla situace jako z filmu. Zatímco ještě v neděli se tchán dušoval, že si malého vyzvedne kdykoliv, o tři dny později, když to bylo potřeba, potkal zrovna kamaráda a zašel s ním na pivo. A tak musela přijet švagrová. Nechala svoje děti příteli a v půl sedmé už seděla u mě doma. Kontrakce po deseti minutách mi dávaly dost prostoru pro povídání, oblékání i dobalení Adámka. V sedm hodin odjeli a sotva jsem za nimi zavřela dveře, přeskočily mi kontrakce na pětiminutový interval. „Čas jet do porodnice.“ Pomyslela jsem si a zavolala manželovi, který pracuje v baru. „A vydržíš to ještě nebo mám vyhodit lidi a přijet?“ Zeptal se mě a já v tu chvíli litovala, že nestojí vedle mě, asi by to nepřežil…

 

Nakonec přijel v osm večer a v půl deváté už jsme vystupovali z auta u nemocnice v Kadani. Cesta autem mi kupodivu nevadila, kontrakce spíše slábly, až jsem přemýšlela, jestli nejde o planý poplach. Jakmile jsem ale vylezla z auta, byly bolesti už po třech minutách a mě už bylo jasné, že jde do tuhého. Sestra, která mi otevřela dveře mě hned vyzpovídala – „Kdy jste měla termín, po kolikáté rodíte, po kolika minutách máte kontrakce?“ Potom mě pustila dovnitř, manžela usadila v šatničce a já putovala do vyšetřovny, kde jsem dostala noční košili a připojili mě na monitor. Mezitím jsem odpovídala na další otázky a snažila s uvolnit v nepohodlné poloze na zádech. Míša si evidentně pospával, takže jsem na monitoru ležela skoro hodinu. Čas od času kolem mě proběhla mladá prvorodička, která měla kontrakce po minutě a potřebovala často na záchod. Pak vyšla z dalšího pokojíku Romka, která se rozhodla, že už rodit nechce, protože jí nemá ráno kdo hlídat dítě a domáhala se propuštění. Půl hodiny po mě také na vyšetřovnu „vlítla“ moje budoucí spolubydlící, vběhla na záchod a zvracela. Pak ji vzali na sál a za další půl hodinu porodila.

 

Sledovala jsem hodiny před sebou a přemýšlela, jestli ještě stihneme toho kozoroha… V deset večer mě prohlédla mladá slovenská lékařka, zjistila otevření na 5 prstů, dostala jsem malý klystýr a po něm jsem se těšila zase na vanu. Nedočkala jsem se. Za jedno bylo všude plno a za druhé, když mě v 11 večer zase prohlédli, poslali mě rovnou do porodního boxu. Tady už byl i manžel. Stejně jako u prvního mimča, jsem si myslela, že už je to moje poslední hodinka. Po propíchnutí plodových obalů přišly bolesti po minutě a nutkání na tlačení. A já si po chvíli zatlačila a už to nešlo vrátit zpět. Míša šel ven a všichni porodníci byli jinde! Když to zjistila jedna porodní asistentka, zavelela, ať netlačím a já se s ní dohadovala, že to prostě nejde. Pak to šlo ráz na ráz a Míša byl na světě. Až potom mi řekli, proč jsem nesměla tlačit. Míša měl nadvakrát šňůru kolem krku…

 

Hned mi ho dali přisát, ale nepovedlo se, pak ho odnesli omýt a za chvíli už jsem ho měla u sebe. Narodil se 20.1.2010 ve 23:58. Je tedy ještě ve znamení kozoroha… Pravidelní čtenáři znali mou obavu o to, aby mělo druhé miminko alespoň 3 kila. A mělo. 3650 g a 53 cm. Tedy o 4cm a skoro o kilogram víc než měl jeho brácha. Jak se to povedlo, netuším. Že to bude pořádný jedlík, jsem zjistila už na porodním sále, jakmile se přisál, už se nepustil, malíček mu nechutnal a kdybych ho občas nemohla podat na uklidnění svému manželovi, asi by mi prsa úplně rozkousal. Po dvou hodinách Míšu odvezli, já si dala sprchu a přepadnul mě hrozný hlad. Jenže v noci v porodnici nic neseženete. A tak jsem vzala za vděk pytlíku gumových medvídků, které jsem měla v kabelce pro Adámka. Přestože porod nebyl rozhodně podle mých představ, byl daleko krásnější než ten první a vzpomínám na něj ráda.

 

A jaký byl pobyt v porodnici, kde jsme byly na pokoji čtyři, jak jsme museli cvičit s nemocnou nožičkou, proč říkáme Míšovi Otesánek, a jak na miminko reagoval Adámek, to vám napíšu zase příště.

Aktualizováno Pondělí, 05 Duben 2010 22:31
 
 
Stavění puzzle pomáhá rozvíjet mnohé dovednosti nejen u dětí

01Pro starší generace přináší puzzle možnost podpořit mozkovou aktivitu, postará se ale také o zábavu. Puzzle pomáhají nejen hravě a zábavně rozvíjet tvořivé dovednosti a jemnou motoriku, ale podněcují také zvídavost, touhu po dosažení cíle i radost z dokončeného díla.

 

Celý článek...

Kam s dětmi

Divadla
Kina
Města
Zoo