Předškolák s dudlíkem PDF Tisk Email
Napsal uživatel MUDr. Bohdana Jelečková   
Středa, 20 Leden 2010 08:52

Pro svoji snachu jsem už s tím otravná, ale mě vážně nepřijde normální, aby dítě ve třech letech pořád mělo dudlíka. Podle mě jsou Tomáškovi rodiče málo důslední, oni mi ale tvrdí, že dnes už tak dudlík nevadí. Co si o dudlíku myslíte vy?

 

Tomášek byl od narození hodně plačtivé dítě. Dudlík mu dali už v porodnici, přestože si syn a snacha mysleli, že ho nebudou používat vůbec. Rodiče Tomáška zastávají moderní způsoby výchovy, do kterých se jim snažím nemluvit, i když se mi spousta věcí nelíbí. Tam kde bych už mu lupla jednu na zadek, snacha domlouvá a domlouvá a to i v případě, že se jedná o něco, co může Tomáška nebo třeba jeho kamaráda ohrozit na zdraví nebo životě. Myslím, že výchovu tak úplně nezvládají, kluk jim přerůstá přes hlavu a z původně zamýšleného sourozence pro něj nakonec ustoupili.

 

Abyste rozumněli, nemám nic proti současné výchově, kdy se dětem povoluje skoro všechno, ale za předpokladu, že jsou stanoveny pevné hranice a hlavně je výchova důsledná, což u Tomáška nefunguje. Zakážete mu čokoládu, protože neobědval a po třetím vzteklém záchvatu mu ji dáte, to je styl mého syna a snachy. A to je právě potíž s dudlíkem.

 

Tomášek měl dudlík do roka přes i přes den, pak se ho postupně zbavoval, až ho měl jen na noc. Jenže od 18 měsíců, si ho zase začal nosit i přes den. Pokud byl nemocný nebo ho něco trápilo, přišlo mi to v pořádku, jenže když ho začal nosit třeba i do obchodu, jink udělal scénu, přišlo mi to už moc. Dnes situace vypadá tak, že nedávno oslavil třetí narozeniny a dudlá i přes den. Sedí třeba půl hodiny u televize s dudlíkem, hraje si s dětmi venku s dudlíkem... Rodiče mu ho chtěli vzít na Mikuláše i dříve ho třeba hodili do rybníka, jenže místo aby prostě trvali na svém, že dudu zkrátka není, hned druhý den po prořvané noci, šli koupit nový.

 

Abyste si nemysleli, že jen kritizuji, nabídla jsem se, že si Tomáška vezmu na týden domů a odnaučím ho to, to jsem si ale naběhla, protože snacha to vzala jako útok na svou osobu. Tak já nevím, Tomík půjde v září do školky s dudlíkem a kdo ví, jestli mu to nevydrží až do školních let. Každopádně už teď se mi zdá, že špatně vyslovuje některá písmena a obávám se i o jeho chrup. Snacha mi v televizi ukázala americké děti, které dudlají i v pěti letech a chrup jim pak rovnají zubaři. Jenže mě se to zdá zbytečné. Vždyť za nás už v roce dudlík neexistoval, stejně jako různé psychologické studie, proč není vhodné dítěti dudlík brát. Prostě se jednalo selským rozumem a všechny děti to přežily i bez dudlíka. Bojím se, že čím víc budou rodiče Tomáška otálet, tím horší pak zbavování dudlíka bude.

 

Co si myslíte o dudlíku ve třech letech? A máte nějaký fígl, jak se ho zbavit?