Deník strejdy Marka 9 PDF Tisk Email
Napsal uživatel Marek   
Úterý, 12 Leden 2010 00:00

strejda_kubaJakub a já

 

Nic proti rodičům, ale deníků pyšných otců a matek jsou plné časopisy. A přitom role strýčků a tet je pro zdravý vývoj dítěte minimálně stejně důležitá.

Mimochodem pravdivost těchto slov se mi v poslední době mnohokrát potvrdila. Musím říct, že během občasných návštěv u nás doma docházím chvílemi k názoru, že ostatní členové rodiny výchovu jaksi nezvládají.

 

 

Nebuďte vtipní!

Tak například i strýčkové začátečníci, mezi které stále ještě patřím, jasně vědí, že není dobré podceňovat krátkodobou paměť synovcovu. Hlavně se nesnažte být za každou cenu původní a vtipní! Mohli byste dopadnout jako naše babička. Když se jim podařilo zmoknout na houbách, ještě v autě z něj svlíkla zmáčené věci a těch suchých mnoho nezbylo. „Hlavně, aby ti nebylo zima, Jakoubku, to bys musel běhat kolem auta a já bych ti k tomu tleskala,“ varovala vnuka babička a zabouchla auto. Jenže děda se někde pozdržel a babička zapomněla, co vlastně nejstaršímu vnukovi nabulíkovala. Jen tak mimo řeči (nevím, jestli jsem upozornil na to, že Kubík, slušně řečeno, pusu nezavře) se zmínila, že jí začíná být zima. „Tak to budeš muset asi otevřít dveře a běhat kolem auta, aby ses zahřála,“ doporučilo své babičce, kterou si přes všechnu snahu a dobrou paměť při aktivním sportu nevybavuju, dobrácky čtyřleté dítě. „Ale neboj, já ti u toho budu tleskat, ano?“

 

A oklepej si pindíka!

Nepodceňujte rostoucí Jakoubky. Všechno, co jim tlučete do hlavy, vám včas vrátí. A co je nejhorší, plody vaší výchovy mohou sklidit i nevinní strejdové. To, když jsem se uprostřed návštěvy vydal na malou. Sotva jsem zavřel dveře, hned se otevřely. Po chvíli mlčení se ozvalo: „Ty čuráš, strejdo Marku?“ Běžná situace. Žádná reakce. „Ale čuráš hodně,“ rozšířil informaci Kuba. Co na to proboha máte říct? Raději jsem se soustředil na dokončení činnosti. „Asi hodně piješ,“ pokračoval starostlivě můj milovaný synovec. Probudil se ve mně pedagog: „Ano, Jakoubku, dodržuju pitný režim, taky bys měl hodně pít, když je takové vedro,“ snažil jsem se uprostřed velmi intimní chvilky zapůsobit výchovně.

„My se ho snažíme trošku brzdit, aby večer tolik nepil a v noci nemusel na záchod,“ vysvětlovala mi vzápětí rozesmátá sestra. „Buď rád, že si nevzpomněl a neříkal ti, že si máš oklepat pindíka. To mu taky říkáme,“ dodal děda.

Obávám se, že to z jeho strany byla tak trochu škodolibost. Jasně si musel uvědomovat, že Jakoubek stojí v doslechu. Příště už opravdu nezapomněl. „To se zase otevřely dveře a tichý dětský hlas mi důvěrně doporučoval. „A hlavně si nezapomeň oklepat pindíka, strejdo Marku.“ A ještě než stačil zavřít, dodal jako bonus. „A taky umýt ruce. Já si je pak umeju s tebou, chceš?“

 

A fofrem na klín

Před časem jsem se zmínil, že Jakoubek má brášku. Chápu, že je to důležitá skutečnost a byť má náš seriál název Jakub a já, sem tam se k historkám souvisejícím s druhým synovcem vrátím. To, že dobře už bylo, pochopil Kubík velmi rychle. Ve chvíli, kdy, nepříliš dlouho po porodu, položil své mamince naprosto kouzelnou otázku: „A maminko, jak dlouho s námi bude Honzík vlastně bydlet.“

I mou sestru, která je na provokace ze strany chlapů tak nějak trénovaná, tato nevinná otázka kapku rozhodila. Soudím tak podle toho, že jí začala k veliké radosti všech dávat k dobrému až po jistém čase. Musím říct, že právě to jsou chvíle, kdy jsem jako strýček neskutečně pyšný. Něco takového může vymyslet jen můj synovec!

Toho vzápětí překvapila odpověď. „Honzík s námi bude už pořád, Jakoubku,“ vyšla s hrozivou pravdou ven jeho matka. A Kuba okamžitě sáhl k odvetným opatřením. Ještě nikdy předtím jsem od něj nezažil takovou rychlost, jakou dokáže vyvinout, když se jeho matka přiblíží s malým Honzíkem v náručí k dědovi, případně ke mně. Rychle pochopil, že to dělá zjevně proto, aby se vetřelce zbavila a dala nám ho do náručí.

Frk a už jsem měl Kubu na klíně. V prvním momentě mě překvapilo, protože to nikdy nedělal, jenže on měl ve tváři tak vítězoslavný výraz, tak jsem mu to nechtěl kazit. „Ty děláš, jako že tě odstrkáváme,“ rozčilovala se sestra. Zjevně se tato scénka neodehrála poprvé, protože bez mrknutí udala Honzíka u babičky. Tu si na rozdíl ode mě a od dědy, Jakub tolik nehlídá.

 

Rodinné prokletí

Ale ruku na srdce, ono je těžké říct, kdo je na tom vlastně hůř, jestli mladší nebo starší bratr. A musím bohužel říct, že na vině je především ženská část rodiny. Třeba, když došly k závěru, že Honzík má nějakou malou hlavu. Určitě menší, než měl v jeho věku Kubík! No, řeknu vám, tragédie. Jen přede mnou to rozebíraly snad dvě hodiny a předpokládaly (poněkud naivně), že snad přispěju názorem. A to překvapení, když zjistili, že mě to netrápí zdaleka tak, jak je! Strýčkové pochopí. Jako by to nebylo jedno.

 

Vlastní sestra by se neměla pomlouvat, ale já si dobře pamatuju, jak mi ještě v porodnici při mém prvním setkání s Jakoubkem říkala: „Když on má tak hezký uši!“ Tak co chcete, že?

Mimochodem, paní šéfredaktorka okomentovala první Honzíkovy fotky slovy: „Jejda, on se tě lekl.“ Ženská. Těm našim taky připadalo trošku divný, že Honzík na jejich vkus moc kulí oči.

Obávám se, že tyhle ženské starosti máme v rodině dědičně. Z vyprávění vím, jak moje milovaná teta - zubařka šokovala dětského lékaře svým zjištěním, že její starší dceři patrně nikdy nenaroste chrup. Sestřenice Radka totiž na své první zoubky opravdu nespěchala. „A už jste někdy viděla člověka, kterému nenarostly zuby, paní doktorko?“ pravil lékař, když se trochu oklepal. Podobně reagoval i sestřin gynekolog. „Počkejte, až ty svý velký oči jednou vykulí na holky. To budete mít úplně jiné starosti.“

Když jsme u těch starostí, ty v okamžiku, kdy do jeho života vstoupil Honzík, nastaly i Jakoubkovi. Musel totiž do školky.

Ale o tom zase za měsíc.

A buďte na své synovce a neteře hodní!

Strejda Marek

 

 
 
Stavění puzzle pomáhá rozvíjet mnohé dovednosti nejen u dětí

01Pro starší generace přináší puzzle možnost podpořit mozkovou aktivitu, postará se ale také o zábavu. Puzzle pomáhají nejen hravě a zábavně rozvíjet tvořivé dovednosti a jemnou motoriku, ale podněcují také zvídavost, touhu po dosažení cíle i radost z dokončeného díla.

 

Celý článek...

Kam s dětmi

Divadla
Kina
Města
Zoo