Deník strejdy Marka 7 PDF Tisk Email
Napsal uživatel Soňa Šímová   
Pátek, 11 Prosinec 2009 06:07

strejda_kubaPo smršti vánočních tipů se opět můžete těšit na své oblíbené seriály, o které nepřijdete ani příští rok. Zasmějte se u deníku strejdy Marka a zjistěte, jak dopadlo druhé IVF Lenky! Tyto seriály se budou střídat každý čtvrtek. Máte i vy zajímavý příběh, který by vydal na pokračování nebo jste zažili něco, co vydá na jeden list papíru? Napište mi na  Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript . Zveřejněné příběhy jsou oceňovány drobnými dárky:-).

 

Nic proti rodičům, ale deníků pyšných otců a matek jsou plné časopisy. A přitom role strýčků a tet je pro zdravý vývoj dítěte minimálně stejně důležitá.

Jak už jsem avizoval minule, ačkoliv nemám příliš v lásce změny, budu asi muset přejmenovat celý seriál! Má drahá sestra v součinnosti se švagrem se totiž rozhodli pořídit Jakoubkovi sourozence.

 

A nastanou změny

V této souvislosti bych chtěl také poukázat na jasné rozdíly mezi myšlením zasloužilých matek a nás strýčků a také jejich synovců. „Hlavně napiš, jak se Jakub těšil na brášku,“ připomínala mi v souvislosti s tím, že do vyprávění o svých zážitcích zařadím i druhého synovce, paní šéfredaktorka tohoto časopisu. Nadřízení by se neměli kritizovat, ale přesně takto reaguje jen typická bezcitná trojnásobná matka. Zvlášť zkušeným strýčkům nemusím asi vysvětlovat, že Jakub se na příchod sourozence nijak zvlášť netěšil. A to mu ještě zjevně ve věku tří let nedocházelo, že to, co všichni ostatní tak mohutně oslavují, pro něj bude znamenat velmi podstatné změny. Například, že pravidelný přísun hraček se nyní bude dělit dvakrát, že oblíbený děda teď často bude dostávat na hlídání druhého vnoučete a babička, kterou Jakoubek s takovou chutí občas týrá, už taky nebude mít tolik času.

 

Babička chtěla vnučku

A to si odvážím říct, že měl Kuba ještě docela kliku, že se mu nenarodila sestřička, která by se, coby nový - naprosto odlišný druh potomstva v naší rodině, dočkala ještě vřelejšího přijetí, než měl Honzík. Ano, čtete dobře - Honzík. Řekl bych, že se ani tentokrát při výběru jména rodiče příliš nenadřeli. Pravdou je, že se na něm údajně shodli dříve, než v den, co sestra odjela do porodnice, jak tomu bylo u Jakoubka. Omluvou jim navíc budiž to, že mnou propagovaný Jarmil byl už několik měsíců mimo hru, protože si tak naprosto nezodpovědně pojmenovali sousedi psa a již zběžný pohled přes plot dával tušit, že se zvíře těší výtečnému zdraví, a tudíž bude toto naprosto unikátní jméno vyřazeno ze závěrečného výběru.

Tomu, že se Jakubovi narodí sestřička, snad věřila posledních pár měsíců jenom babička. Kdyby šlo pohlaví dítěte určit vsugerováním, pak by její pravidelné přednášky o tom, že by si tak přála vnučku, které pravidelně servírovala nastávající matce, asi měly nějakou cenu. Ale takhle?

Musím své sestře nechat to, že trvala na tom, že nechce vědět pohlaví dítěte. Na druhou stranu, její gynekolog jí to pochopitelně nabízel a když odmítla, zeptal se, co už má doma. Celé hodiny pak  rozebírala jeho následnou grimasu při rodinných sezeních, i to, co tím výrazem ve tváři vlastně chtěl naznačit. Nicméně nás poté informovala, že si sama myslí, že to bude kluk.

 

Černá můra jménem školka

Jednu klíčovou roli zvládla naprosto skvěle. A to připravit svého prvorozeného synka na školku. Musím říct, že jsem jí tuto roli nijak neulehčil. Měl jsem totiž dokonalou příležitost teď vrátit babičce řeči o tom, jak jsme si s Jakoubkem podobní. Možnost, že by totiž můj synovec měl k tomuto druhu zařízení stejný vztah, jako já, totiž zvláště v ženské části rodiny, vyvolávala stavy ne příliš vzdálené hysterii.

Školka a já – to nešlo dohromady. Přišlo se na to už v jeslích. Nikdy jsem tam nepobyl víc než dva tři dny a okamžitě jsem dostal angínu a jiné podobné nemoci. Ve školce jsem, pokud vím, nebyl na rozdíl od své sestry, ani den.

Jenže tak zblbla Jakuba dokonale. Dokonce to na začátku bral jako velkou odměnu. Pokud vím, dokonce se kvůli tomu naučil definitivně chodit na záchod. Hlasitě tleskám. Inu, když se matky snaží, mohou za určitých okolností přiblížit i pedagogickým úspěchům nás strýčků. Pro mě to znamená, že i v budoucnu bude o čem psát. Téma Kuba a školka je doslova nevyčerpatelné.

 

Po kom to dítě je?

A ještě za jeden taktický tah ji musím pochválit. Když se vrátila z porodnice s malým Honzíkem, přinesla Jakubovi vrtulník. Jako dárek od brášky. Chytré! A to to nekonzultovala se mnou. Já bych asi doporučil nějaký o trošku hlasitější dárek, aby si jeho poselství Jakoubek pamatoval všemi smysly, ale obávám se, že by to asi neprošlo.

Mimochodem, že se narodí sestře miminko, jsem věděl už od rána. Prostě jsem měl úplně stejné pocity, jako ten den, kdy přišel na svět Jakub. V práci jsem skutečnost, že počítám s tím, že budu během dne podruhé strýček, oznámil ráno na poradě. Pobavilo je to. Taková blbost, jak to můžu vědět, když mě nikdo nevolal, že... Když večer telefonovala babička, věděl jsem, co mi chce říct. Za hodinku už se přidal šťastný otec. Ten už dokonce malého Honzu viděl. Prý je úplně stejný, jako jeho brácha. Podobou.

Připouštím, že mě to vyděsilo. Skoro dva roky totiž skoro celá rodina horlivě řešila, komu je vlastně Jakoubek podobný. Asi nikoho nepřekvapí, že jsem se těchto debat nezúčastnil – jako by na tom záleželo. Nakonec se snad podle archivních fotek zjistilo, že se podobá naší babičce. Naštěstí to, komu z oka vypadl Honzík, bylo vidět už po pár týdnech. Stačilo se podívat na to, jak vypadala v útlém mládí jeho maminka…

A jak si na malého vetřelce zvykal Jakoubek? O tom zase příště.

 

Strýček Marek

 
 
Stavění puzzle pomáhá rozvíjet mnohé dovednosti nejen u dětí

01Pro starší generace přináší puzzle možnost podpořit mozkovou aktivitu, postará se ale také o zábavu. Puzzle pomáhají nejen hravě a zábavně rozvíjet tvořivé dovednosti a jemnou motoriku, ale podněcují také zvídavost, touhu po dosažení cíle i radost z dokončeného díla.

 

Celý článek...

Kam s dětmi

Divadla
Kina
Města
Zoo