Energie nejen pro děti

Chystáte se na výlet s dětmi? Nezapomeňte do batůžku přibalit PIKNIK nebo PIKAO. Zahuštěným slazeným mlékem zajistíte doplnění energie, zaženete hlad a jeho chuť vás zaručeně nezklame.

 

Celý článek...

Aktuální číslo

2018_duben

ke stažení v pdf

Virózy útočí PDF Tisk Email
Napsal uživatel Soňa Šímová   
Neděle, 22 Listopad 2009 12:47

A nevyhnuly se ani nám. A tak jedné páteční noci dostal Adík vysoké horečky a čekal nás dlouhý utěšovací víkend a ještě delší proplakaný týden. Táta raději mizel, jak nejrychleji to šlo a mě nezbývalo, něž každý den posbírat všechny síly a zkrátka to zvládnout. Co si budeme povídat, zná to asi každá máma.

 

 

Jen nevím, jestli si každá máma vybaví hned ty nejhorší scénáře. Díky mojí profesi, se totiž již několik let setkávám s maminkami, které potkal více či méně smutný osud s jejich dětmi. A je úplně jedno, jestli přišly o své dítko hned na počátku těhotenství, na jeho konci, či v batolecím nebo až školním věku. A nejde „jen“ o smrt, ony bohatě stačí trvalé následky nebo „jen“ dlouhodobá léčba. Musím říct, že dokud jsem sama dítě neměla, snášela jsem tyto příběhy celkem dobře, ostatně, byla to moje práce, snažila jsem se pochopit vše, co rodina prožívá, ale když už byl rozhovor za mnou, zavřela jsem za ním vrátka a žila si spokojeně dál. Jenže od prvního těhotenství se vše změnilo. První tři měsíce jsem se bál potratu, pak jsem počítala dny do 20. týdne těhotenství, kdy prokazatelně přežilo dítě s nejnižší porodní váhou, pak jsem zase odpočítávala dny do 28. týdne těhotenství, kdy je podle lékařů nejvyšší šance na záchranu nedonošeného miminka. Ke konci těhotenství jsem se zase bála preeklempsie a také ztráty plodové vody. Vzpomněla jsem si totiž na maminku, které na to nepřišly a narodila se jí postižená holčička. No, a když se Adámek narodil a měl koliky, na které nic nezabíralo, bála jsem se, že je to něco závažnějšího. Přeci jsem slyšeal o případech, kdy lékaři označili mámu za hysterku a nakonec se ukázalo, že je dítě opravdu vážně nemocné. Adíkovi pomohlo spaní na bříšku, ale to byl zase jeden z rizikových faktorů Syndromu náhlého úmrtí. V rodině musí být někdo rozumný a tak mi manžel zakázal číst knížky a internet s dětskou tématikou, a na mé statistiky nereagoval.

 

A teď si představte, že vaše dvouleté dítě s vámi ještě v pátek večer vesele peče koláč, do 22 hodin si povídáte a čtete pohádky, než ho vyženete naprosto zdravé do postele a o půlnoci vás vzbudí zoufalý pláč. Teploměr ukázal 39,4 stupně a já si jako první vybavila meningokokovou infekci, která má rychlý nástup i průběh a vede k trvalým následkům i smrti. A tak jsem nebohému batoleti zkoumala ztuhlost šíje, světloplachost a prohlížela tělíčko, jestli nemá jen náznak fialových skvrn. Až pak jsem došla pro sirup, který mu ulevil. Ale ne na dlouho. Za dvě hodiny se už stěhoval k nám do postele. A tak to probíhalo pět dní, kdy se jeho stav zlepšil a následně prudce zhoršil, chvíli byl bez teplota pak najednou plakal v horečkách. Nejhorší byl noční hodinový pláč, kdy nezabíralo nic, nechtěl jíst, pít, chovat, hladit… Nakonec se ještě přidal kašel a tak jsme raději vyrazili k lékařce, která nám napsala antibiotika (ačkoliv jsem hodně starostlivá, nejsem zastáncem antibiotik, většinou jsem je doktorce vymluvila, ale tentokrát už bylo všechno vyzkoušené a nic nezabíralo).

 

Jenže co s nemocným batoletem, které je zvyklé být celý den někde pryč, a hraní ho baví tak 15 minut? Táta si s ním chvíli ráno pohrál, ale pak už pod různými záminkami pracovních povinností mizel a mě nezbývalo, než stále něco vymýšlet. Vytáhla jsem i hračky, které měl původně pod stromeček, přečetli jsme hromadu knížek, ale nakonec jsme stejně skončili u televize, kde většinou po chvíli usnul a já s ním. Sotva se Adík trochu zlepšil, začala jsem chrchlat já. Jenže co s tím, když jako těhotná nemůžu skoro nic? A začala jsem zase panikařit nad zdravím mrňouska v bříšku. Nezbývalo než zalehnout a spolehnout se na samostatnost Adíka. A ten nezklamal. Přestože mu ještě nebylo úplně dobře, pomohl s přípravou jídla, sám se najedl i zalehl do postele. Když jsme se z viróz trochu vyhrabali, rozhlédla jsem se po bytě a je mi úplně jasné, že mám týden co dělat, abych tu spoušť uklidila. Ale co, hlavně, že už je to za námi. Jen mám obavy, jak zvládnu dvojitý mateřský strach, až se Adámkovi narodí bráška. To se asi při každé horečce, půjdu věšet, nebo lépe, přenechám jednou péči nebojácnému manželovi, ať si to také jednou užije…

 
 
Stavění puzzle pomáhá rozvíjet mnohé dovednosti nejen u dětí

01Pro starší generace přináší puzzle možnost podpořit mozkovou aktivitu, postará se ale také o zábavu. Puzzle pomáhají nejen hravě a zábavně rozvíjet tvořivé dovednosti a jemnou motoriku, ale podněcují také zvídavost, touhu po dosažení cíle i radost z dokončeného díla.

 

Celý článek...

Kam s dětmi

Divadla
Kina
Města
Zoo