Deník strejdy Marka 6 PDF Tisk Email
Napsal uživatel Marek   
Čtvrtek, 05 Listopad 2009 07:28

Nic proti rodičům, ale deníků pyšných otců a matek jsou plné časopisy. A přitom role strýčků a tet je pro zdravý vývoj dítěte minimálně stejně důležitá.

Jak zpívá Janek Ledecký, sliby by se měly plnit nejen o Vánocích. A kromě toho vás ani v nejmenším nehodlám ošidit o historky, jež se týkají dobré hlavičky mého drahého synovce.

Sypu si popel na hlavu a přiznávám, že jsem vždycky tvrdil, že především díky desetiletému tréninku v roli učitele vcelku bez problémů dokážu oblbout libovolné dítě. Vystřízlivění bylo tak kruté.

 

Jakub dělá problémy

Musím říct, že jsem nebral vážně, jak Kubík zametá s babičkou, která si často nabíhá tak, že se chce pochlubit, co s vnukem za dobu, co jsme se neviděli, společně nacvičili. „Moc hezky umí – šnečku, šnečku, vystrč růžky,“ pochlubila se moje maminka a hned svého vnoučka vyzvala k činu. Nešlo to po dobrém ani po zlém. Jakub není totiž žádný blbec, tak proč by měl recitovat cosi o parůžcích, když je venku takové sucho, že by šneka nevyhnal, že? Básničku naprosto brilantně předvedl o dva dny později, když jsme vyrazili ven i s dědou. Ale to bylo právě po dešti.

Bohužel jsem v tomto směru nezůstal ušetřen ani já. „Jakoubku, řekni sýr,“ prohodil jsem mezi řečí. Dítě se na mě podívalo – a nic. „Tos uhod, vidí, že nemáš foťák,“ nevěřil mým pedagogickým schopnostem švagr. Namítl jsem, že se dlouhé roky neusmíval, ani když měli připravené přístroje v ruce úplně všichni. Po chvíli jsem pokus zopakoval, vždyť jsme to celý víkend trpělivě cvičili. Nic. Definitivní ránu jsem dostal o deset minut později. „Sýr, sýr,“ volal nadšeně Jakoubek a culil se od ucha k uchu na svého tátu, který držel v ruce pestrobarevný fotoaparát, který před pár týdny dostal Jakub jako hračku. Takový podraz…

 

S mobilem je kamarád

Rychle také objevuje skryté vlastnosti mobilního telefonu. Je stejně s podivem, jak si malé děti rozumí s přístroji, které se naše generace teprve učí dokonale ovládat. K mobilu se hnal vždycky. Už ve dvou letech, když jsme si volali s jeho maminkou, se po něm okamžitě sápal a jakmile řekl „ahoj“, okamžitě ho předával dál. Se stejnou razancí se ovšem vrhal po přístroji i v momentě, kdy si jeho otec vyřizoval pracovní telefonáty. Po dalších měsících přidal důležitou informaci (například o tom, že dostal nový traktor, popřípadě, co měli ve školce k obědu.) Bravurně jsme si ovšem pokecali minule, když jsem probíral s dědou, co by si přál dostat  k narozeninám. „Nic nesháněj, já nic nepotřebuju,“ pravil můj otec, zatímco zdálky se už ozýval Jakoubek. „Ale já potřebuju, strejdo,“ vyrval svému milovanému dědovi přístroj z ruky, aby mi oznámil, že nutně postrádá pořádnou soupravu nářadí na opravu svého vozového parku. Ten se neztratí.

 

Miminka se vyměňují v hračkářství!

Už jsem se několikrát zmínil o tom, že jsme si prý s Jakoubkem v lecčem podobní. V tom případě bych doporučoval, aby se jeho rodiče i prarodiče nepokoušeli oblafnout ho zdánlivě nevinnými historkami. Například tou, s níž mě seznámil naposled. „Strejdo Marku, až Beníka prodáme, budu mít nového psa, slíbil mi to tatínek,“ pravil můj synovec. Chudák stařík Ben, obávám se, že je ve svých čtrnácti letech už neprodejný. Ale k věci. Dodnes si pamatuju, jak moje maminka čekala sestru, Jakubovu maminku. Ani v nejmenším jsem se netajil tím, že doufám, že jsou všichni srozuměni s tím, že si přeju sestru. Ale co když ne? Když jsem naléhal, dostalo se mi odpovědi. „Když to bude chlapeček, tak ho vyměníme v hračkářství za holčičku,“ snažila se mě zjevně zbavit dnešní babička. Bral jsem to jako fakt a kdykoliv jsme během následujících týdnů procházeli kolem zmíněného hračkářství, nenápadně jsem to vždy zdůraznil. Jakmile se blížil termín porodu, mamka velmi znejistěla. Nakonec všechno dopadlo dobře a k výměně dojít nemuselo. Mimchodem, babička dnes tvrdí, že si nic nepamatuje. Já ano. Proto volám – neoblbujte Jakuba, nemuselo by to dobře dopadnout.

 

Neděste své synovce!

Byl jsem upozorněn na to, že tento díl vychází v létě. Asi se předpokládá, že k tomu napíšu i několik vysloveně prázdninových zážitků. Začnu šokem. Zjistil jsem, že jakmile se venku udělá hezky, propuká u Kubíka velmi zvláštní úchylka. Odchází ven, bere do ruky smeták a vyžaduje od ostatních, dokonce od svých největších oblíbenců, mezi které se po právu řadím, aby společně s ním zametali. Kdybyste viděli údiv v jeho tváři, když jsem mu sdělil, ře radši půjdu sbírat slimáky pro slepičky. Tvářil se nepochopeně. Nepamatuju se, že by někdo z rodiny trpěl takovou úchylkou.

K létu ovšem patří traumata. A i to jedno máme s Jakoubkem společné. Nesnášíme vosy. Kuba od chvíle, kdy během několika hodin dostal hned dvě žihadla za sebou. To druhé mu vlastní matka ještě okořenila výstupem takřka kaskadérským. Pokud jsem správně rozuměl jejímu chvílemi trošku zmatenému vyprávění, rozhodla se svého syna pomstít a bzučícího vetřelce zabít. Svůj útok vedla takovou razancí, že se jí podařilo vysklít okno přímo nad hlavou vyděšeného dítěte, čímž mu způsobila ještě větší trauma.. Teď mě napadá, že se vůbec nezmínila o tom, co se vlastně stalo s vosou. Já nevím, že jí to baví takhle stresovat vlastní dítě.

Nedávno se mě ptala Jakoubkova babička, jestli už jsem psal, že má Kuba brášku. Čili teď už ano a po prázdninách se dozvíte víc. Tak pěkné léto vám i vašim synovcům a neteřím.

 

Strýček Marek

 
 
Stavění puzzle pomáhá rozvíjet mnohé dovednosti nejen u dětí

01Pro starší generace přináší puzzle možnost podpořit mozkovou aktivitu, postará se ale také o zábavu. Puzzle pomáhají nejen hravě a zábavně rozvíjet tvořivé dovednosti a jemnou motoriku, ale podněcují také zvídavost, touhu po dosažení cíle i radost z dokončeného díla.

 

Celý článek...

Kam s dětmi

Divadla
Kina
Města
Zoo