Jak na učení? PDF Tisk Email
Napsal uživatel Soňa Šímová   
Pondělí, 19 Říjen 2009 23:45

 

Děti mají za sebou skoro první dva měsíce školní docházky a s ní také první výsledky. Některé děti se ani učit nemusí a nosí domů samé jedničky, jiné ale mají „příliš jiných starostí“, učení je nebaví a jejich školní prospěch tomu dopovídá. Jak děti přimět učit? Na to jsem se zeptala maminek školáků.

 

 

Co je pro učení nejdůležitější, je místo. Děti by měly mít svůj koutek s psacím stolem, dobrým světlem a bez podnětů, které by je rozptylovaly, tedy třeba počítače nebo televize. Jakmile se dítě může soustředit, má nejlepší podmínky por učení. Pak můžete vyzkoušet některý z následujících tipů.

 

„Adélka chodí do šesté třídy, ale už od první třídy má stanovený pevný režim.“ Vypráví maminka Linda. „Naštěstí mám pracovní dobu každý den stejnou, takže každý den v 18 hodin zasedneme k úkolům a učení. Teď už to zvládá sama, ale zhruba do čtvrté třídy jsem sedávala s ní. Důležité je, že když si neví s něčím rady, jsem tu, abych jí pomohla. Adélka tedy přijde domů nejdéle ve tři hodiny, potom si odpočine, pohraje si, jde ven nebo se třeba podívá na televizi. Potom se navečeří a v 18 hodin zasedá k úkolům a učení, to trvá zhruba do půl osmé a v devět hodin jde spát. Systém se nám osvědčil, Adélka je totiž typ, který má bez učení špatné známky.“

 

„S Lucinkou se učí manžel a baví je to.“ Vypráví Jana. „Učí se totiž teorií i praxí. Tak třeba závodí, kdo najde nejrychleji na internetu co nejvíce informací k dané látce. K nejzábavnějším ale patří pokusy z chemie nebo fyziky. Někdy mám o ně až strach. Ale je fakt, že Lucinka má daleko více znalostí než její spolužáci, kromě toho se naučila, kde hledat informace a jak si poradit prakticky s čímkoliv, takže má ve svých 14 letech skvělý základ do samostatného života.“

 

„Já jsem kluky musela vycepovat metodou cukr, bič.“ Vypráví maminka 12 letého Martina a 8 letého Dominika. „Mají totiž pořád plno energie a chvíli neposedí. Takže jsme se domluvili, že se bbudou učení věnovat hodinu denně a čas si mohli zvolit sami. Čas od času je zkontroluji v průběhu té hodiny a když se neučí, natáhnu čas o další půlhodinu. Pokud ale své povinnosti dostojí, můžou si vybrat odměnu. Nejoblíbenější je 15 minut navíc na počítači, výběr, co bude k večeři nebo nějaká laskomina.“

 

Karolína měla potíže se svým synem Ondrou, který nosil špatné známky, protože se zkrátka neuměl učit. „Než jsem přišla na to, jak na něj, byl už ve třetí třídě a nosil mi domů trojky. Chtěl číst rychle a tak dělal chyby, to samé při psaní, zkrátka neměl trpělivost, takže jsme se učili zpomalit a opakovat. Ondra měl také dojem, že se musí učit nazpaměť a tak jsme se začali učit úplně jinak. Přečetl mi odstavec a převyprávěl svými slovy. Díky tomu si vše daleko lépe zapamatoval a naučil se přemýšlet, ne papouškovat. Teď je v sedmé třídě a patří k nejlepším žákům. Už s ním netrávím nad učením tolik času, zvládá to sám. Někdy, když přinese špatnou známku, snažíme se přijít na to, kde vznikla chyba a postupně napravujeme.“

 

A jak se učíte s dětmi vy?