Deník strejdy Marka 5 PDF Tisk Email
Napsal uživatel Soňa Šímová   
Čtvrtek, 08 Říjen 2009 01:10

Nic proti rodičům, ale deníků pyšných otců a matek jsou plné časopisy. A přitom role strýčků a tet je pro zdravý vývoj dítěte minimálně stejně důležitá.

„Strejdo Marku. Vypni to a pojď si hrát,“ oslovil mě při poslední návštěvě můj malý synovec a já, starý cíťa, jsem na chvíli zapomněl na svou teorii, kterou se vám snažím vštěpovat, a to, že při výchově musíte být především důslední a neoblomní. Dokonce jsem opustil uprostřed přenosu k naprostému zděšení zbytku rodiny nemilosrdnou bitvu jezdců formule 1. 

 

Nedovolil mi ani přestávku!

Díky tomu pro vás také mám naprosto unikátní hubnoucí metodu, kterou jistě oceníte. Ačkoliv je to, zvláště pro ženy, zdánlivě nemožné, doporučuji všem – staňte se strýčkem! Do plavek pak zhubnete raz dva. Zvláště, pokud máte akčního synovce. O tom, že ten můj je velikým milovníkem zahradní a zemědělské techniky, už víte. Proto vás jistě neudiví, že jeho nejoblíbenější hračkou je šlapátko v podobě traktoru. A protože je Jakub jako správný chlap milovníkem rychlé jízdy, zjistil, že si ji nejlépe vychutná, když bude tažen dobrovolníkem, v našem případě mnou.

Spočítal jsem si, že při rozloze švagrovy zahrady jsem coby tahoun zvládl během jediného odpoledne trasu v délce skoro dvou kilometrů. Když k tomu připočtete fakt, že musíte občas zastavit, aby řidič zkontroloval motor a tudíž se zase rozjet, zjistíte, že lepší dietu jen stěží najdete.

Mimochodem, nevěřili byste, jak dokážou být synovci krutí. Ten můj například s úsměvem ignoroval mé žádosti o přestávku, ačkoliv jsem je odůvodňoval předpisy EU.

 

Děda si moc nepospal

Nedočkal jsem se ani pomoci od příbuzných. Otázkou je, zda to náhodou nebyla drobná odveta za mou roztomilou škodolibost. Tentokrát jsem Jakubovi kromě záchranářské lodě na baterky přivezl typicky strýčkovský dárek – originál rumbakoule z tanečního pořadu Bailando. Připouštím, že jsem mu je předával s tím, že je určitě musí předvést tatínkovi, vysloveně jsem trval na tom, že se mu budou líbit. O účinnosti mého danajského daru jsem měl jasnou představu. Už, když jsem je vezl tramvají, jsem vzbuzoval udivené pohledy spolucestujících. Zřejmě si mysleli, že vezu chřestýše. A švagr bytostně nesnáší hluk.

Nejvíce však zjevně trpěl děda, jenž si pravidelně chodívá s Jakubem odpoledne zdřímnout. Když jsem ho viděl, jak na něm vnouček sedí, chrastí rumbakoulemi a nevinně říká: „Ty už asi nebudeš spát, viď?“ bylo mi ho až líto.

 

Doktory nemá rád

On je Jakoubek vůbec dobrák od kostí. Nikdy nezapomenu na to, když ho má sestra posadila do sedačky v autě s tím, že jedeme za paní doktorkou. Kuba měl totiž teplotu jako hrom. Jen, co jsme vyjeli, nabrala matka pořádnou díru. „A jeje-jeje,“ ozval se ze sedačky krátký komentář jejího dítěte.

Humor ho klasicky přešel v čekárně u doktorky. Návštěvu lékaře totiž vůbec nemá rád. Pokaždé, když se blíží na místo činu, ptá se, zda ho bude paní doktorka léčit. Dozví-li se, že ano, snaží se udělat všechno proto, aby výprava změnila směr.

„On je totiž Jakoubek tak trošku posera,“ má vysvětlení babička a opatrně dodává, že se obává, že i v tomhle je hodně po mně. Sice bych to označil jinak, například, že jsme s Jakoubkem oba opatrní, ale v podstatě má babička pravdu.

 

V Metuji žije krokodýl

Jenže v mém případě je alespoň jasné, kdo za to může! Moje vlastní teta Alenka! Dodnes si pamatuju, že u máchadla naproti

náchodskému pivovaru žije obří krokodýl, který stahuje do Metuje děti. Fuj. Taky mě kvůli ní minul tradiční sen všech kluků – stát se popelářem. Tvrdila mi totiž, že nejvíc popelářské auto syčí, když nasaje malé děti. Dlouho jsem se schovával pod peřinou, když dorazili do naší ulice. Naštěstí jsem se z toho dostal a popelářské auto patří mezi Jakubovy oblíbené.

Můj synovec také například dokáže o tom, že ho strejda Michal zase bude stříhat, s hrůzou v očích mluvit celé hodiny. Chápu ho. Dokázal jsem vyvinout neuvěřitelné úsilí, jen abych nemusel jít k holiči. Naštěstí už na mé hlavě není co střídat.

 

Zpívá kocourovi a mně!

Přece jenom jsem ale při poslední návštěvě docílil jednoho důležitého úspěchu. Babička si totiž mezi řečí postěžovala, že Jakub sice umí spoustu písniček a básniček, ale JÍ, která ho skvosty lidové tvořivosti učí, je odmítá odrecitovat, o zpěvu ani nemluvě. Na což od nás, vlastních dětí, nebyla zvyklá, protože my jsme se prý předváděli za každých okolností.

A co hůř, jediný, před kým se dokáže odvázat, a komu pravidelně uspořádá doslova privátní představení, je místní kocour, který ho přijde pozdravit, když se Jakoubek s dědou vydá na hřiště na návsi. To babička opravdu těžce nese. Stačilo pár minut a když jsme si obouvali boty, zaslechl jsem spásnou větu: „Strejdo Marku, chceš zazpívat písničku?“ A hned zanotoval hit o komárech, kteří se ženili. Inu, jak říkám, pedagogický talent je nám, strýčkům vlastní.

Zvláště, když máme chytré synovce. Ale o tom zase za měsíc!

 

Strejda Marek

 
 
Stavění puzzle pomáhá rozvíjet mnohé dovednosti nejen u dětí

01Pro starší generace přináší puzzle možnost podpořit mozkovou aktivitu, postará se ale také o zábavu. Puzzle pomáhají nejen hravě a zábavně rozvíjet tvořivé dovednosti a jemnou motoriku, ale podněcují také zvídavost, touhu po dosažení cíle i radost z dokončeného díla.

 

Celý článek...

Kam s dětmi

Divadla
Kina
Města
Zoo