Energie nejen pro děti

Chystáte se na výlet s dětmi? Nezapomeňte do batůžku přibalit PIKNIK nebo PIKAO. Zahuštěným slazeným mlékem zajistíte doplnění energie, zaženete hlad a jeho chuť vás zaručeně nezklame.

 

Celý článek...

Aktuální číslo

2018_duben

ke stažení v pdf

Nemoc slepila rodinu PDF Tisk Email
Středa, 05 Srpen 2009 05:37


Tchyně poznala svou vnučku až po 7 letech. Chtělo to hodně odvahy, ale nakonec má Terka konečně babičku a já rodinu, po které jsem celý život toužila. Příběh nám poslala delfy.


Vyrůstala jsem v dětském domově. V rodném listě mám „otec neznámý“, máma byla prostitutka a alkoholička, která se nedožila ani mé dospělosti. A tak byl můj start do života poněkud těžší, přesto se mi brzo podařilo postavit se na vlastní nohy. Vyučila jsem se prodavačkou a ve své první práci potkala svou velkou lásku. Byl o 10 let starší a byl můj vedoucí. Chodili jsme spolu rok, když se rozhodl mě představit rodičům. Byla jsem nervózní, ale vše vypadalo dobře. Do doby, než se zeptali na moje rodiče. Řekla jsem bez podrobností, že už nežijí a že jsem vyrůstala v dětském domově. Jeho rodiče si dali vše dohromady, tvářili se sice pořád mile, jakmile se ale za mnou zavřely dveře, bylo zle. Začali svému synovi, jedinému dítěti, nevhodnou partii s podivnou minulostí vymlouvat. A tak jsme se scházeli tajně. Dva měsíce nato jsme zjistila, že jsem těhotná. Přítel byl nadšený, z rodiny si nic nedělal a sliboval, že vše urovná.

Radostnou novinu jsme šli oznámit, když jsem byla ve čtvrtém měsíci těhotenství. Přítel mě hned potom oznámení požádal o ruku a jeho mámu začal chytat amok. Vzala svého syna za dveře, přes které jsem slyšela, že bůhví s kým toho parchanta mám, jaké asi to dítě může mít geny a že nám teda na svatbu nepůjdou. Přítel mě chytnul a zabouchl za námi dveře. V naší malé garsonce jsme začali spřádat plány, jak to zvládneme, jak se vezmeme jen ve čtyřech, jak udělá miminku koutek jen pro něj… Jenže osud tomu chtěl jinak. Byla jsem v osmém měsíci, do svatby zbývaly dva dny a já si zrovna zkoušela naposledy šaty, aby mě přes mé obří bříško netlačily. V tom mi volala kolegyně z práce, že jel přítel se šéfem na nějakou schůzi a měli nehodu. Okamžitě jsem jela do nemocnice, kde o zrovna operovali, šéf zemřel na místě. 

V nemocnici už byla jeho rodina a odmítla mi podat informace, na které jsem já bohužel neměla právo. Když ale vyšel lékař a já viděla, jak se máma přítele hroutí, bylo mi vše jasné a zhroutila jsem se také. O dva dny později, v den, kdy nám měly bít svatební zvony, jsem porodila lehce nedonošenou, ale zdravou holčičku Terezku. Samozřejmě jsem dala vědět i rodičům přítele, ale ani se neozvali. A tak jsme se protloukaly samy. Lhala bych, kdybych tvrdila, že to bylo jednoduché. Neměli jsme vyřízené papíry, takže jsem neměla nárok na vdovský ani sirotčí důchod. Pro zaměstnavatele jsem byla jako samoživitelka neperspektivní a sehnala jsem jen špatně placenou práci. Ale Terezka, moje sluníčko, byla zlatá a vše mi vynahrazovala. V jejím úsměvu jsem viděla jejího tátu a s láskou jsem jí o něm vyprávěla. A pak zase zasáhl osud.

Jako bych v životě neměla smůly málo, dovedly mě dlouhodobé bolesti spojené s nevolností, k lékaři a k bolestnému verdiktu – srůsty ve střevech s dalšími komplikacemi a nutná operace. Na mé námitky, že nemůžu jít do nemocnice, když mám doma dítě, odpověděl, že jestli nepůjdu, bude z Terezky za dva roky sirotek. Operace s rekonvalescencí měly zabrat zhruba měsíc a já neměla hlídání. A kdo mi zaplatí nájem? Byla jsem na zhroucení. Týden jsem se rozhodovala a pak jsem se odhodlala. Vzala jsem sedmiletou Terezku a vyrazili jsme za jedinou babičkou.

„Dobrý den, tohle je vaše vnučka Terezka a potřebuje vaši pomoc.“ Překvapila jsem tchyni ve dveřích. A ona mě překvapila ještě víc. Začala Terezku objímat a plakat. Nakonec z ní vypadlo, že se k nám už tolikrát chystala, ale bála se, že ji vyhodím, cítila se hloupě za to, co nám udělala a jak se k nám chovala. V Terezce hned viděla svého zesnulého syna a z měsíčního hlídání byla nadšená. Terezce se u babičky zalíbilo a od mého uzdravení k ní chodíme každých 14 dní v neděli na oběd. I ona k nám zajde vypomoct nebo jen tak na kávu. Dokonce jsme u ní trávili Vánoce a ty letošní bude zase ona u nás. Zdá se, že se osud umoudřil a štěstí konečně sedlo i na mě. Jsem ráda, že mám to, po čem jsem celý život toužila – opravdovou rodinu.

Aktualizováno Středa, 05 Srpen 2009 05:39
 
 
Stavění puzzle pomáhá rozvíjet mnohé dovednosti nejen u dětí

01Pro starší generace přináší puzzle možnost podpořit mozkovou aktivitu, postará se ale také o zábavu. Puzzle pomáhají nejen hravě a zábavně rozvíjet tvořivé dovednosti a jemnou motoriku, ale podněcují také zvídavost, touhu po dosažení cíle i radost z dokončeného díla.

 

Celý článek...

Kam s dětmi

Divadla
Kina
Města
Zoo