První vs druhé dítko PDF Tisk Email
Středa, 22 Červenec 2009 21:28

rodina_skolaciPrvní dítě je malý zázrak a také pokusný králíček. Druhé dítko už většina žen zvládá lépe, ale má daleko méně pozornosti. Zeptala jsem se maminek na rozdíly mezi jejich dětmi a také na to, co už u druhého dítka neopakovaly.

 


„Vzpomínám si na druhý den po obou porodech.“ Vypráví Klára, máma půlroční Natálky a tříletého Šimona. „Po prvním porodu se mi netrhl telefon, návštěvy si podávaly dveře.. Všichni se zajímali, jak jsem to zvládla, jaké to bylo samozřejmě jaké je miminko. U Natálky to tak živé nebylo. Na porod se mě skoro neptali, spíš na mimčo a pak na to, kdo hlídá Šimona a jak se mu sestřička líbila. U Šimona jsem se pořád něčeho bála. V noci jsem ho pořád kontrolovala, přes den také, všechno jsem žehlila, vyvařovala. Teď to tak neřeším. Žehlila jsem do 3 měsíce Natálky, teď jen to nejnutnější. V noci místo kontrol spím, abych načerpala sílu na další den s nezdolným batoletem a uplakanou Natálkou. A vyvařování? Dudlíky zkrátka umyju horkou vodou a je klid.“

„U druhého dítka jsem získala jistotu.“ Vypráví Jan, máma dvouletého Ondry a šestiletého Jiříka. „Když jsem čekala Jirku, pořád jsem četla. Mateřství jsem měla dokonale nastudované a nemohla jsem se dočkat, až nabité vědomosti převedu do praxe. Jenže místo plánovaného kojení do roka, jsem po dvou měsících musela kvůli opakujícímu se zánětu skončit. Umělé mléko malému nechutnalo a já nenašla žádnou příručku, co dělat. Všude se psalo „Kojte“. Nakonec mi poradila kamarádka jinou značku mléka a byl klid. Jak se ale Jiřík začal víc hýbat, nevěděla jsem, jak si s ním hrát. Neuměla jsem si také poradit s příkrmy, aby nebyly jednotvárné, koupě botiček pro mě byla horor. Zkrátka všechno bylo nové, musela jsem to teprve objevit a to chvíli trvalo. Když jsem čekala Ondru, přečetla jsem si maximálně nějaký ten časopis. Byla jsem víc v klidu a kojila do půl roka. Pak jsem sáhla po osvědčených receptech na příkrmy, staré známé dobré mlíčko, z kapsy sypala jednu hru za druhou a teď zase říkám zpaměti říkanky. Jsem mnohem víc v pohodě. Spoustu věcí už neřeším. Jen mě trochu mrzelo, že na Ondru nebylo tolik času, přeci jen jsme se musela starat už o Jiříka. Ondra je dodnes rád za jakýkoliv kousek pozornosti, zatímco Jirka si ji zpočátku vynucoval. Nebyl zkrátka zvyklý na to, že se máma musí věnovat i někomu jinému.“

„Po narození Adélky se mi život obrátil o 360 stupňů, Johanka ho otočila jen o 180.“ Vypráví Marie, máma 5 leté a 7 leté dcerky. „Nikdy mě nenapadlo, kolik zodpovědnosti taková máma může mít. Rodila jsem až po třicítce a za sebou nechala rozjetou kariéru. Najednou jsem musela přestat kouřit, protože jsem nechtěla ublížit miminku v sobě, místo stresu v práci, života ve městě a nočních výletů do barů, jsem zatoužila po klidu vesnice, kde si můžou děti běhat jak chtějí. A tak jsme se měsíc před porodem stěhovali na vesnici a za pochodu rekonstruovali. Adélka mě také „donutila“ zkoumat složení jídla a nakupovat Bio. Co pak přinesla Johanka? Před jejím narozením jsem se zpětně zamyslela nad tím, co jsme udělala špatně u Adélky. Přišla jsem třeba na to, že kvůli oblíbenému seriálu vyháním Adélku do postele o hodinu dřív než by chodila normálně, prostě neposlouchám její biologické hodiny. A tak jsem televizi dali rodičům a teď je čas na všechno. Hlavně na opravdové naslouchání nejen dětem, na úklid i na lenošení u knihy.“

A jaký byl rozdíl ve výchově mezi vašimi dětmi?