Kočárkům vstup zakázán PDF Tisk Email
Pondělí, 08 Červen 2009 19:44

Jako nastávající maminka jste se těšila na procházky s kočárkem, na své voňavé miminko a všechny ty příjemné starosti okolo. Jenže když jste se poprvé vypravila se svou ratolestí ven, mnohdy jste narazila na to, že jste vlastně neplnohodnotný člověk a dokud se vaše dítko nenaučí chodit, máte sedět doma. Samozřejmě ne všude to tak je, ale tady jsou sesbírané příhody rozčilených čtenářek.

„Mě vlastně Sabinka naučila nakupovat kvalitnější oblečení.“ Krčí rameny Klára. „Předtím, než se narodila, mě nikdy nenapadlo sledovat přeškrtnuté symboly na obchodech. Zkrátka jsem věděla, že tam nesmím s jídlem a se psem a bylo. Že někteří obchodníci staví do stejné roviny i kočárky s dětmi, by mě v životě nenapadlo. A tak jsem s tříměsíční Sabinkou vyrazila do svého oblíbeného obchůdku s lacinými svršky, dokoupit výbavičku. V kapse mě hřály dva tisíce od manžela, které jsem tam rozhodně hodlala nechat za ty úžasné pidivěci alespoň ve dvou velikostech, abych měla zase na chvíli klid od nákupů. Jakmile jsem ale najela s kočárkem do krámu, vyběhla na mě prodavačka, jestli jsem slepá, že tam kočárky nesmí a ať si ho nechám před obchodem. Že se tam nevejdeme a mámy tam často kradly. Malá ale zrovna spala a i kdyby ne, rozhodně bych ji nechtěla při vybírání věcí vláčet na ruce. A nechat ji venku samotnou? To by snad neudělal nikdo! Odešla jsem s nepořízenou a doma vše s brekem řekla manželovi. Ten mě hned druhý den vzal do velkého obchodního centra se známými značkami a k mému překvapení se tu v akcích dalo nakoupit i výhodněji než v laciných obchodech a hlavně podstatně kvalitnější zboží. A tak už mě uvidíte nakupovat jen v nich. Zákazníků si tu totiž váží, prodavačky se na děti usmívají a já si nepřipadám jako nejhorší vyvrhel jen proto, že si chci nakoupit s miminkem v kočárku.“

„Asi nejhůř si připadám, když musím jet autobusem a to od těhotenství, ale i teď, když jsou Šimonovi 3 roky.“ Vypráví Alena. „To že mě nepustili v těhotenství sednout, jsem ještě nějak ustála, horší už to bylo s kočárkem. Rodila jsem v zimě, navíc nám kleklo auto, takže nezbývalo, než v mrazech s mimčem zvolit autobus. Snažila jsem se plánovat lékařské prohlídky na pozdější dopolední čas, ale stejně mi to nebylo moc platné. Veškeré autobusy byly pořád nacpané a když ne, vezly už dva kočárky, které byly maximum. Bydlíme totiž přímo uprostřed města, takže z prvních zastávek už stihly maminky nastoupit a na těch blíž k centru už neměly šanci. Kolikrát jsem se trmácela na zamrzlých cestách pěšky.. Nejvíc mě ale mrzelo, když v autobuse žádný kočárek nebyl a přesto jsme se nevešly kvůli lidem. Podle mě by měl řidič místa pro kočárky nechávat volné. No a když u začal Šimon konečně chodit oddechla jsem si, holt jsem ho tuhle poponesla, kousek ťapal a bylo, ubyl nám kočárek, ale ne starosti s autobusem. Lidi zkrátka netrkne se zvednout kvůli dítěti a dítě se samo neudrží. Vždycky si připadám hrozně trapně, když se musím prosit a kolikrát už se mi stalo, že nás zkrátka sednout nepustili. Řidič v těchto případech také nezasáhne. Nejraději jsem, když není venku zima a špatné počasí, to si radši těch x kilometrů dojdu s malým pěšky.“ Uzavírá Alena. „Mrzí mě, že u nás není žádná restaurace, kde by nevadily malé děti.“ Vypráví Veronika.

„ Už jen to, že do ní vedou schody, je pro mě znamením, že tam nejsme vítáni. Jídelní židlička? To byste si musela přinést vlastní. Přivítali mě v jedné ze dvou nekuřáckých restaurací u nás. V té druhé židlička je, ovšem je poněkud dražší a potrpí si zde proto na klid u jídla., takže ta pro nás také není. Potíže máme i v plaveckém bazénu. Ten sice zrekonstruovali tak, že je v něm hodně atrakcí pro děti, jenže žádné místo pro kočárek. Ke skříňkám si nezajedete z hygienických důvodů, to chápu, ale ani u pokladen si nemůžete kočár zamknout. Navíc když už se tam vydáme, dostaneme skříňku velmi blízko dalších návštěvníků, takže přitáhnout si do úzkého prostoru přebalovací pult, je nemožné a když mi děti položené na zemi, ostatní návštěvnice překračují, nemám z toho zrovna dobrý pocit. Někdy mi pokladní vyhoví, většinou má ale milion výmluv proč mi nemůže dát skříňku kousek dál.“ Rozčiluje se Veronika.

I mě čas od času rozčílí některá z těchto věcí. Kromě toho třeba dětská hřiště, která jsou většinou vhodná až pro děti od tří let nebo nedostatek uzavřených heren pro děti, když je špatné počasí. Ale na druhou stranu si říkám, že před dvaceti lety nebylo nic. Maminky mohly chodit tak akorát ven nebo do cukrárny a děti si hrály na zrezivělých nepříliš bezpečných prolézačkách, ale zase bezpečnějších houpačkách, než jsou dnes. Nezbývá tedy než doufat, že za pár let, budou mít maminky ještě lepší podmínky, aby si mohly svá miminka užívat bez rozčilování.

A co rozčiluje vás? Podělte se o to s námi..

Aktualizováno Pondělí, 08 Červen 2009 19:51