Kluci si hrají jen s... PDF Tisk Email
Čtvrtek, 04 Červen 2009 22:08

Kočárky jsou pro holky, auta pro kluky.. Ale vysvětlujte to dvouletému batoleti. „Ať si hraje s čím chce.“ Říkám já a opírám se o rady psychologů. „S kočárkem ho venku nikdo neuvidí.“ Zlobí se manžel. A s čím si hrají vaše děti?

Od první chvíle, kdy manžel věděl, že čekáme syna, měl jasno, bude z ně fotbalista. A daří se. Adík miluje všechno kulaté, rád kope do balonu a jeho kličky by mu mohlo závidět i starší dítě.. Tatínek nadšeně nakupuje fotbalové dresy a těší se, jak jeho krev bude dávat góly za slavné týmy. I já Adíka podporuji ve sportu, jakémkoliv, běhání, basket, hokej, kulečník.. Kromě balonů mu ale kupuji i jiné hračky, které rozvíjí jeho motoriku a inteligenci a samozřejmě také knihy. A nastal problém, v mateřském centru si rád hrál s kuchyňkou a jezdil s kočárkem, kuchyň mu půjčuji svojí, má zkrátka dovoleno krámovat hrnce a vařečky, ale ten kočárek. Nejdříve jsem myslela, že stačí cokoliv, co může vozit a dostal sekačku. Nezájem. Koupila jsem mu tedy růžové golfky za stovku a za další stovku malé miminko, které říká máma a táta. Nadšení bylo obrovské. Vozí miminko po celém bytě, mazlí se s ním atd. A to je ten problém. Doma to manželovi nevadí, ale jakmile chce s kočárkem vyrazit ven, začne dohadování, ať si raději vezme balon a jde si kopat, že si kluci s kočárky nehrají atd. Řvoucí batole nakonec ustoupí a vezme si balon, který pak stejně odloží. Pokaždé ale zkouší znovu vzít si ven kočárek a vzteká se, že nemůže.. Vzhledem k tomu, že plánujeme druhé dítě, jsem ráda, že Adík rád vozí a chce pečovat o miminko a kromě toho, já si také hrála s auty, protože je můj táta opravoval.. S manželem se kvůli tomu pokaždé pohádáme. Vždyť jeho chování už se pomalu oddaluje od zásady, „nebudeme ho do ničeho nutit, ať se rozhodne sám“. A tak jsem se zeptala i dalších maminek. Jak řeší „holčičí“ a „klučičí“ hračky?

Petra, maminka čtyřleté Amálky a dvouletého Pepíka to ani nezkouší řešit. „Amálka má samozřejmě kočárek, kuchyňku, panenky… A Pepík auta, letadýlka, motorky, garáže apod. Ale jak to u dětí bývá, samozřejmě chtějí zrovna to, s čím si hraje ten druhý a tak jsou u nás bitky jak o kočárek, tak o auta na denním pořádku. Kočárky už máme naštěstí dva a není výjimkou, když s oběma vyrazíme ven. Příteli se to taky moc nelíbí, ale uklidňuje ho, že si Pepík v tom svém kočárku veze auta a bábovky na písek, zatímco Amálka panenku..

„Sofinka je tátův vysněný kluk.“ Vypráví s úsměvem Magda. „Pořád manželovi říkám, že jeho přesvědčení, že nosím pod srdcem kluka, Sofinku poznamenalo.. Do těch 18 měsíců to vypadalo dobře, malé se líbily hlavně chrastítka a multifunkční hračky vhodné pro kluky i holky. Jenže potom se začala s tátou dívat na fotbal, který spolu i hrají za domem a spíše než panenkou ji potěšíte autem. Mě to nevadí a manžel je rád, že má doma konečně ženskou, která rozumí jeho koníčkům. I když občas když vidím načapané holčičky s kočárky, trochu mě zamrzí, že máme doma věčně ušmudlanou princeznu v teplákách. Na druhou stranu si ale říkám, že na holčičí věci má času dost a třeba jí klučičí záliby v budoucnu přihrají i skvělou partii.“ Směje se Magda.

„Jirka kvůli tátovo ambicím, skončil s plaváním.“ Kroutí hlavou Dáša, máma 13-letého nadějného sportovce. „Už jako malý rád plaval a my ho v tom podporovali. Jenže zatímco já chválila a povzbuzovala, zatímco na neúspěchy jsem říkala „nevadí, příště to zvládneš“, manžel Standa se rozhodl Jirku vycepovat. S Jírou jsme byli v bazéně zhruba od dvou let dvakrát týdně, to já ho učila plavat, to já s ním blbnula.. Standa už přišel k hotovému a ve čtyřech letech ho přihlásil do plaveckého družstva. Potom s ním začal chodit do bazénu, kde místo blbnutí, byl tvrdý trénink. Kolikrát jsme se hádali, že trénink má 3x týdně a měl by si taky užít zábavu. Standa byl neoblomný a místo povzbuzování byl Jirka „slaboch, pomalý, ten, co nikdy nevyhraje závod…“. Kolikrát jsem malého Jirku utěšovala. Některé závody vyhrál, ale bylo na něm vidět, jak moc je ve stresu. Standa si nikdy příliš nehrál, hračky se u nás nedělily na ty pro holky a pro kluky, ale zkrátka všechny byly pro mrňata, podle Standy samozřejmě. Hračky do vody ale Jíra měl.. A tak se teď stalo, že nám Jirka oznámil, že by se rád věnoval zálibám svých vrstevníků, fotbálku, PC hrám, randění s holkama atp. A já jsem ráda, konečně z něj bude normální kluk, co se nemusí stresovat. Standa s námi nemluví.“

Psychologové radí nechávat dětem volnost ve výběru hraček a prostor pro fantazii. Vozíte své děti v kočárku, vaříte v kuchyni, pečete, uklízíte. Vaše děti vás chtějí napodobit a je úplně jednno, jestli je činnost spíše pro kluky nebo holky. Proč by nemohl kluk péct a holka hrát fotbal?

Aktualizováno Pátek, 05 Červen 2009 07:23