Porod PDF Tisk Email
Pondělí, 18 Květen 2009 20:52

Když se sejdou muži, mluví se o vojně. Když se sejdou ženy, „rodí se“. Zvlášť pro nastávající maminky prvního děťátka, jsou někdy taková vyprávění jako horor, krev stříká doktoři jsou neschopní a maminka bolestí skoro umírá.. Ale jako se vším, záleží na mnoha okolnostech a co rodička, to jiný porod. Tady je vyprávění několika maminek. Napište nám i vy o svém porodu!

„Porodu jsem se neskutečně bála“, vypráví Monika, máma půlroční Markétky. „Moje máma měla dva těžké porody, jeden klešťový a druhý koncem pánevním. Myslela jsem, že mě čeká něco podobného a po hororových zážitcích kamarádek jsem spíš uvažovala, jak podmáznout doktora, aby mi udělal císařský řez. Nakonec mi ale pomohl porodní asistentka, která mě uklidnila a porod probíhal dobře. Bydlím v malé vesnici, takže jsme to do nejbližší, karlovarské nemocnice, měli pěkný kousek, a tak, když mi v noci praskla voda, během půl hodiny jsme se sbalili a vyrazili. Naštěstí nebyl sníh, což byla moje nejhorší obava, že napadne a my se nevyhrabeme pryč. Ve tři hodiny už jsem byla na příjmu. Přes pokročilou noční hodinu jsme se dočkali milého přístupu sester i doktora. Manžel si zaplatil poplatek a celou dobu mě podporoval. Bolest byla veliká, ale dalo se to vydržet a ten závěr stál za to. Porodila jsem v 10:20 a na mé přání mi Markétku hned podali a ošetřili na mém těle. Větší problém bylo kojení, ale potonu stráveném v nemocnici s ochotnými sestrami, jsem se vrátila domů jako plně kojící a se spokojeným miminkem. Porod je pro mě nejkrásnější zážitek.“ Uzavírá Monika.

Adéla má jeden z hororových zážitků. „Porodu jsem se trochu bála, ale na druhou stranu jsem si říkala, že to bude vlastně krásný den a hlavně úleva. Přenášela jsem a když už to vypadalo, že budu muset nastoupit do nemocnice, přišlo to na mě. Už když jsem byla na večeři s přítelem, cítila jsem takové slabé kontrakce, ale myslela jsem si, e to jsou opět poslíčci. Jenže v devět večer už kontrakce nabraly na síle a vydali jsme se do porodnice. Tam jsem dostala vynadáno, že to na porod ještě není, ale když už jsem tam, uloží mě na pokoji. Přítele poslali domů. Celou noc jsme pochodovala po pokoji a litovala, že jsem nezůstala doma. Nemohla jsem se tam pořádně uvolnit, nikdo si mě nevšímal, maximálně čas od času přišla sestra a napomenula mě, ať tolik nehalekám, že vzbudím miminka a maminky. Chtělo se mi brečet. V pět hodin ráno se byl na mě podívat doktor, řekl mi, že se neotevírám a dostala jsem čípek na urychlení. Udělali mi monitor a zase odešli. Na volání přítele mi řekli, že je ještě brzo, takže přišel alespoň v době návštěv. Když jsme v osm večer pořád nebyla dostatečně otevřená, píchli mi nějakou injekci. Prosila jsem je, ať mi dají něco na bolest, že už jsem vyčerpaná, ale sestra mi řekla, že bych to zvládnu a že tam o víkendu stejně nikdo není, tak to budu muset vydržet. Sáhla jsem si na psychické dno. Až do rána jsem brečela. Nakonec mi odtekla plodová voda, takže doktoři museli začít jednat a šla jsem na císařský řez. Volala jsem příteli, ale už nestihl dojet. Stresové prostředí jsem zažívala i po porodu, takže jsem přišla o mléko. Bylo mi řečeno, že stejně Davídka přikrmovali, když jsem nebyla schopná kojit. Chtěli bychom ještě jedno dítě, ale mám hrůzu z porodu. Po otřesném zážitku jsem měla tak velký strach z bolesti, že i banální odběr krve byl pro mě horor. Musela jsem k psychologovi, který mě dává dohromady ještě teď, tři roky po porodu.“

Darina má za sebou už dva porody. „Poprvé jsem rodila před 12 lety, tenkrát to bylo takové maminko vyskočte si na kozu, rodíme. No prostě porody jely jak na běžícím páse, nějaké desatero kojení, úlevové polohy apod. se u nás neřešily. Rodila jsem 15 hodin. Druhé dítko bylo na světě tak rychle, že jsem to skoro nepostřehla. Původně jsem chtěla epidurál, ale už jsme to nestihli. Káťa se akorát vrátila ze školy a já jí ohřívala oběd a najednou na mě přišly kontrakce, bylo to 14 dní před termínem, takže jsem to opravdu nečekala. Navíc byly po dvou minutách. Zavolala jsem manžela, aby odvezl Káťu k babičce a mě do porodnice. Jenže jsem začala mít povědomý tlak na konečník a raději jsem si zavolala taxi. Když mě taxikář viděl, letěl jak bláen, bál se, aby mě nemusel rodit on. V porodnici se na mě doktor podíval a zavelel. „Honem na kozu, vy už rodíte!“ Do deseti minut byla Natálka na světě! Nestihli mi udělat ani klystýr, holení, nic. Kdyby byly porody všechny takhle rychlé, rodím klidně každý den.Manžel, který chtěl být až u tohoto porodu, byl na mě naoko naštvaný, že si zase nebude mít o čem vyprávět s kamarády v hospůdce. Podle délky oslavy, měly ale na povídání určitě i dost jiných témat.“ Směje se Darina.

A jaký byl váš porod?