Na velikonoce se otevírají skály PDF Tisk Email
Napsal uživatel Soňa Šímová   
Pondělí, 14 Duben 2008 07:28

Přirozené prostředí uvnitř skály vzbuzuje kouzelně niterný pocit, že od doby, co tu někdo vytesal přímo do kamene stylové schůdečky (a zavedl elektřinu) sem v podstatě liská noha nevkročila. Snad proto tu umělohmotné židličky, vykukující spod převisu, působí poněkud nepatřičně a v návštěvnících vzbuzují jakési rozpaky, na které průvodci briskně reaguji: „Děti s astmatem právě ZDE nabírají léčivé síly a sbírají imunitu,“ vysvětlila nám zasvěceně nohatá rusovláska, zcela nepřesvědčivě posmrkla a zimomřivě se schoulila do služební bundy.

V Kateřinských jeskyních se v tuto dobu zhruba stejná teplota jako venku. V osmi stupních, které panují ve spletitých moravským krasem zní hodinu po hodině malebná ozvěna písní otroků. „Tak si postoupíme ke krápníkovému lesu,“ vyzvala nás víla ze skály a ohromila skutečností, že čas se v podzemí zastavil. Každý krápník rostl stovky let, každý se jinak jmenuje a každý ho vidí docela jinak, podobně jako barevné fleky v psychotestu.

Těsně pod tmavou klenbou spali pravěcí netopýři a hluboko pod našima nohama se proháněli skřítkové, šotci, plivníci a druidi. Pravidelně leštili originálně tvarované kusy ledu a chránili ukryté poklady. Jen několik tajných skvostů vystavili lidem na odiv a vdechli do něj kouzlo okamžiku. Jedním z nich byla studánka kropénka. „Kdo smočí dva prsty do vody a vysloví přání,“ ztišila průvodkyně tajemně hlas do šepotu, „tomu se mu do roka splní!“ Někomu k vysněnému stačí i devět měsíců...

Čtyřletý klouček ve frontě na kouzlo ponořil ručku do jeskynního bazénku, sotva pro ptáčky a zavřel oči. „Tak co by sis přál Kubíčku,“ ptala se ho důvěřivá maminka a veselí ji v těch osmi stupních nad nulou zmrzlo na rtech, protože chlapeček, který si právě své přání pojistil, čemuž věřil mnohem více než tatínkově píli, na celou jeskyni ulehčeně prohlásil: „Bratříčka!“

Buď maminko fešnou babou,unesenou Alibabou!