Psí hysterka PDF Tisk Email
Napsal uživatel Soňa Šímová   
Pondělí, 14 Duben 2008 07:26

„Ty hysterko, děsíš mi psa!“, promlouvala na oko rozlobeně panička k sestřině čubičce. Vlídně poplácávala své psisko neurčitého původu po masitém hrudníčku a sledovala záchvat nervózní feny. Kokršpanělka pobíhala po miniaturní čekárně doslova jak chycená v kleci. Pofňukávala, chvilkami si kecla na zadek, ve zcela nepřirozené poloze zalomila hlavu dozadu a protáhle zavyla. Děsila nejen pacienty, ale i jejich doprovod. Z ordinace vyšel statný lékař kulička přezdívaný mezi studenty řezník. Sjel pohledem ke chlácholenému psu, který překvapivě rychle pomžikával a věcně konstatoval: „Jsme vyžraní!“ panička pokývala hlavou. „Oba dva!“, dodal k tomu veterinář a panička znovu souhlasila.

Po konstruktivní kritice životosprávy vyzval doktor neurotickou čubinu k nástupu na plechový stůl a zavřel na kliku. Po deseti vteřinách začala kokršpanělka naříkat tak útlocitně a naléhavě jako by ji přinejmenším řezali za živa. V čekárně by byl slyšet spadnou špendlík. Dítě se mi schovalo pod kabát a slabším povahám se v očích zaleskly slzy lítosti. Blahořečila jsem si, že náš miláček si na své oční kapky sjednal donášku, jelikož by bolestnou situaci jen těžko rozdýchával. „Vy psiska, vy nám dáváte zabrat,“ bylo slyšet výčitky sestřičky a pak už rozrazil panty kaštanový čumáček.

Vyjančená fenka důkladně olízala čenich obtloustlému psisku, který při oslizlé koupeli apaticky hleděl „do blba“, zároveň stihla ublíženě poštěkávat. Lékař kulička stál znovu mezi dveřmi. Zpocený, dýchavičný, v ruce svíral kleštičky. „Tolik nářku pro stříhání, to svět neviděl,“ snažil se zachovat klid. Dívenka vedle mne té situace využila a nesměle pípla: „A krysám taky stříháte drápky?“ Doktor se na sotva postřehnutelný okamžik zarazil. Po náročném dni mezi chlupy, bobky a blechami byl zjevně na pokraji svých sil i možností, proto bez dalšího váhání mávl kleštičkami a prohlásil: „Kryse? Té ustřihnu třeba celou nohu!“ a vzal si dívenku i s potkanem dovnitř.