Energie nejen pro děti

Chystáte se na výlet s dětmi? Nezapomeňte do batůžku přibalit PIKNIK nebo PIKAO. Zahuštěným slazeným mlékem zajistíte doplnění energie, zaženete hlad a jeho chuť vás zaručeně nezklame.

 

Celý článek...

Aktuální číslo

2018_duben

ke stažení v pdf

Rodila jsem anonymně PDF Tisk Email
Neděle, 10 Květen 2009 07:55

Dítě jsem ještě nechtěla a na potrat už bylo pozdě. Co teď? Takovou otázku řešila před dvěma lety Jitka.

Poslední prázdniny před ukončením Vysoké školy jsem si chtěla pořádně užít. S kamarádkami jsme vyrazily na brigádu do Řecka. Bylo nám 24, byly jsme mladé, svobodné, celý život před sebou… Práce byla vždy 3 dny za barem a pak dva dny volna, pro nás to znamenalo před barem. Slunce, krásní chlapi, koktejly, to vše namícháno v té správné míře. Samozřejmě jsme si dávaly pozor před nemocemi a otěhotněním, ale s jedním snědým krasavcem se nám podařilo protrhnout kondom. Myslela jsem, že jsme to zachránili včas, ale…

3 měsíce po návratu mi bylo pořádně zle a v hlavě se mi začali honit myšlenky na HIV, které se zpočátku projevuje jako chřipka. Spolubydlící mě utěšovaly, že by se to projevilo dřív a že je to stresem ze zkoušek. Pak to najednou přešlo a já samým studiem zapomněla. A pak mě kamarádka požádala, jestli nemám u sebe vložku, že si jich nevzala dost a nestihne si je jít před přednáškou koupit. V klidu jsem jí řekla, že ne, že je teď co mám nervy, nepotřebuju. Vždycky jsem měla menstruaci slabou a když jsem ji nedostala vůbec, nepřekvapilo mě to, někdy se mi to prostě stávalo, když jsem měla nervy. Jenže pak mi to začalo v hlavě šrotovat a vytáhla jsem diář. Nedostala jsem to 4 měsíce! Běžela jsem do lékárny pro test a byly tam… Dvě čárky.

Co budu dělat? Dodělávat školu s mimčem? A co pak? Jít hned na mateřskou a nemít praxi? A ještě navíc žít jako samoživitelka? Co mi na to řeknou naši? S myšlenkou na potrat jsem zašla ke své gynekoložce. Jenže už bylo pozdě. Udělala mi všechna vyšetření a potřebné testy a uklidňovala mě, že to přeci zvládnu, když už se nedá nic dělat.. Ale dalo, rozhodla jsem se pro adopci.

Ano, hlavou se mi honily myšlenky typu: co když se ho nedokážu vzdát nebo že bych si ho přeci jen mohla nechat. Kopání miminka jsem obrečela, ale copak bych ho mohla přivést někam na ubytovnu? Nebo třeba nastěhovat se zpět k rodičům s cejchem svobodné mámy? Kdybych alespoň nevěděla o diskriminaci matek při hledání práce a já bych k tomu ještě byla matka bez manžela a bez praxe. Takže jsem se rozhodla na své miminko myslet tak, že je to dar pro nějaký pár, který po miminku už dlouho touží a bude mu moct dát mnohem víc než já. Vždyť já ani nevěděla, jestli bych mu to, že se rozhodlo narodit se mi tak brzy, celý život neměla za zlé. Místo na miminko jsem se soustředila na školu.

Polední měsíce těhotenství už bylo teplo a mě se čím dál tím hůř dařilo schovávat narůstající bříško. Kamarádky o tom věděli, ale rodičům jsem musela lhát, že jsem pro samé nervy jedla hodně čokolády. Myslím, že o tom máma věděla, ale nikdy mi nic neřekla.. Našla jsem si menší porodnici, ve které jsem se domluvila na anonymitě. Čekala jsem, že se na mě budou tvářit jako na největší hyenu, ale chovali se ke mně mile. Chápali i to, že nechci miminko ukázat. Sestřička mi při jednom povídání řekla, že je určitě každý lékař i každá sestra radši, když na svět přijde zdravé miminko, které si hned může někdo vzít, než stovky potratů, které miminku vůbec nedají šanci. Šestinedělí ale bylo kruté, dolehly na mě deprese, přemýšlela jsem, jestli se pro miminko nevrátit, navíc jsem musela brát prášky na zástavu laktace a stahovat si prsa. Musela jsem se ale vzchopit, čekaly mě zkoušky.

Mému děťátku budou brzy dva roky, věřím, že žije v nějaké hodné rodině, kde jsou nadšení z jeho úspěchů. Já jsem dodělala školu, našla si skvělou práci a mám přítele. Ten o mém porodu neví a ani nechci, aby to věděl. Jednou si třeba pořídíme rodinu spolu, ale to bude za hodně dlouho. Možná mě někdo odsoudí, ale já jsem ráda, že kousek ze mě, někde žije, jsem ráda, že je někde rodina, která je díky mému hříchu mládí šťastná a jsem ráda, že mu určitě dává vše, co by ode mě dostat nemohlo. Jestli ho budu chtít někdy spatřit? Možná… A proč vám to vlastně píšu? Možná proto, abyste věděli, že jsou i mámy, které své děti nevyhodí do kontejneru a které jim dají šanci žít (i když u mě to bylo hříčkou osudu) a možná proto, že to třeba maminka mého prcka čte a ví, že má doma právě děťátko ode mě a chci jí tímto poděkovat, že se o něj hezky stará
 
 
Stavění puzzle pomáhá rozvíjet mnohé dovednosti nejen u dětí

01Pro starší generace přináší puzzle možnost podpořit mozkovou aktivitu, postará se ale také o zábavu. Puzzle pomáhají nejen hravě a zábavně rozvíjet tvořivé dovednosti a jemnou motoriku, ale podněcují také zvídavost, touhu po dosažení cíle i radost z dokončeného díla.

 

Celý článek...

Kam s dětmi

Divadla
Kina
Města
Zoo