Energie nejen pro děti

Chystáte se na výlet s dětmi? Nezapomeňte do batůžku přibalit PIKNIK nebo PIKAO. Zahuštěným slazeným mlékem zajistíte doplnění energie, zaženete hlad a jeho chuť vás zaručeně nezklame.

 

Celý článek...

Aktuální číslo

2018_duben

ke stažení v pdf

Kdyby….. PDF Tisk Email
Pátek, 10 Duben 2009 14:41

Vím, že se má žít život, jaký máme a být za to rádi, ale koho by nenapadlo kdyby…. Kdybych studovala Vysokou, kdybych už se s ním rozešla dávno, kdybych v sobě našla sílu k odchodu, kdyby se nenarodila Terezka, kdybych mohla žít se svou láskou a mít děti s ní…. Koho by někdy nepopadla ta melancholie e představa, jak by to dopadlo kdyby… I já ač spokojená, mám několik 13. komnat, které nerada otevírám, ale někdy to na mě zkrátka padne, napsala nám čtenářka Alena.

Sobota večer, Anežka už spí, manžel se jde bavit s kamarády a mě čeká „zábava“ u televize a žehlení. A tak mě napadne, co by asi dělal v sobotu večer Mirek? Chodil by se bavit beze mě? Rozhoduji se odložit žehlení, nalévám si skleničku vína a zahloubám se do vzpomínek. Můj život vystihuje věta z filmu Samotáři, „Vy ten život nežijete, vy ho krájíte.“ Mým životním heslem by mohlo být „Dávej si pozor na svá přání, mohla by se splnit“. Větu i heslo až bolestně chápu, mám vše co jsem chtěla, ale chybí mi láska…

Když mi bylo 18 let, prožila jsem svou největší lásku, byli jsme spolu rok a pak mě kvůli jiné opustil. Byla jsem na dně, vykašlala jsem se na zkoušky na Vysokou a maturitu jsem udělala s odřenýma ušima. Všechno jsem zahodila, prostě už mě nebavilo plánovat budoucnost, když v ní nebyla moje láska. Přestala jsem věřit na lásku a začala jsem si užívat. Dlouhých 9 let byl jeden velký flám s muži na jednu noc a litry alkoholu. A pak se stalo, že se jeden muž, Pavel, ke mně domů stále vracel a tak jsme spolu začali žít. Po dvou letech jsme se vzali a rok na to se nám narodila Anežka. Pavla jsem nikdy nemilovala, ale někdy v té době jsem si říkala, že už mě nebaví prohýřené noci, zástupy anonymních mužů, a podivná probouzení. Toužila jsem po zázemí, rodině a Pavel hledal to samé. Splnilo se tedy, co jsem chtěla, muže pro život, bez bolestí lásky a založení rodiny. Ale….

Na naší svatbě jsem se dala do řeči s jeho nejlepším kamarádem, nikdy jsem ho nijak zvlášť neregistrovala, ale až na společného koníčka – squash, byli ti dva úplně jiní, ba co víc, my dva jsme byli jako dvě strany jednoho kamene. Miloval stejnou hudbu, stejné filmy, stejné knihy, stejná zvířata, výlet, procházky, děti, o víkendech chodil ven jen občas, měl skvělou práci, jistotu na několik let dopředu, rád tancoval, chodil do kina… Prostě měl všechno, co jsem kdysi u chlapa hledala. A byl svobodný… A můj čerstvý manžel všechno co já, neměl rád, stačilo mi, že chce děti a má mě rád… Nevěděla jsem, co mám dělat, a tak jsem se s Mirkem sešla a vše mu řekla. Nejdříve se lekl, že je Pavel jeho kamarád a naši schůzku ukončil. O dva měsíce později mi ale zavolal, že na mě nemůže přestat myslet, sešli jsme se a řešili, co dělat. Druhý den, při preventivní prohlídce na gynekologii, mi oznámili, že jsem těhotná, druhý týden..

Ano, miminko bylo další moje přání, mělo mi vymazat z hlavy všechny ty proflámované nepovedené dny a naplnit mé srdce láskou k někomu jinému než Mirkovi. Všechno ve mně řvalo, proč zrovna teď? Ale zůstala jsem s Pavlem, kvůli dítěti… Ani po porodu jsem na Mirka nepřestala myslet. Už je to 4 roky a stále mě při pohledu na něj píchne u srdce. Našel si ženu, mají dítě, odstěhovali se do vedlejšího města. Ale občas k nám přijde za manželem… A občas mi pošle sms, třeba k narozeninám.. Nikdy nezapomene připojit, že na mě stále myslí. Mám výčitky, že naší nenaplněnou láskou podvědomě podvádíme své partnery.

Většinou nad tím nemám čas přemýšlet, ale někdy mám pocit, že si jen hrajeme na ideální rodinu. Sterilní pořádek, teplý oběd i večeře, vzorně hodná dcerka a žena vždy připravena splnit všechna přání rodiny. Jako by jsme se já i Pavel snažili a čekali, kdo to řekne první.. Pak by se nám ulevilo. A nebo je to tak, že mě Pavel miluje a já bych mu ublížila? Někdy se dusím a chce se mi křičet, ale většinou si uvědomím, že prostě mám, co jsem chtěla a osud to prostě zařídil tak, abych neměla ani chvíli na rozmyšlenou a útěk. Má to tak být..

Kdybych mohla vrátit čas, udělala bych to jinak? Asi ne, protože pak by mi třeba chybělo zase něco jiného. A navíc mě trápí otázka, kdybych měla děti s jiným mužem, byly by to ty samé děti? Asi ne a taky bych neměla možnost poznat tak úžasného člověka jako je Anežka. To je můj smysl života. Chci svou rodinu a nechci si děti předávat jako kus hadru. Prostě vím, že dokud budou děti, bude i naše rodina a kdo ví, třeba mi časem dojde, že je to to nejlepší a ta „kdyby“ budou stále méně častá… Jen si někdy musím zopakovat prvé hodnoty, abych si uvědomila, že jsem vlastně šťastná. A kdoví, jak by to dopadlo kdyby….

 
 
Stavění puzzle pomáhá rozvíjet mnohé dovednosti nejen u dětí

01Pro starší generace přináší puzzle možnost podpořit mozkovou aktivitu, postará se ale také o zábavu. Puzzle pomáhají nejen hravě a zábavně rozvíjet tvořivé dovednosti a jemnou motoriku, ale podněcují také zvídavost, touhu po dosažení cíle i radost z dokončeného díla.

 

Celý článek...

Kam s dětmi

Divadla
Kina
Města
Zoo