For Kids
Zastavila mne endometrióza? PDF Tisk Email
Napsal uživatel Soňa Šímová   
Pondělí, 14 Duben 2008 07:14

Veronika je čerstvá třicátnice. Už od loňského března se s partnerem pokouší o miminko, ale nedaří se. Po všech babských radách, změnách prostředí, jídelníčku a počítání plodných dnů – a pravidelných návštěv gynekologické ambulance si už vážně nevěděla rady. Přesvědčila proto partnera, že vyšetření muže je mnohem příjemnější, rychlejší a iniciativně ho se známou odvedly na odměr semene. Před vojnou partnera totiž trápila jistá porucha, po léčbě a několika letech jeho spermiogram ovšem uspěl na celé čáře! „Pane doktore, co budeme dělat?“ hledala Verka znovu pomoc u odborníka, nyní bylo prokazatelně jasné, že vina je na její straně. Ale lékař jí jako každý měsíc oznámil jediné: „Vyčkáme…“ „Ani se při tom na mně nepodíval, diagnostikoval mne do počítače!“ stěžovala si Veronika, a protože poctivě zakoupené ovulační testy již několik měsíců neukazovaly žádnou plodnou aktivitu, nečekala - a konečně vyměnila ambulanci…

Nový lékař měl mezi ženami tak skvělé jméno, jako doktor Malátný, v ordinaci ovšem řešil rodinné problémy pouze svých pacientek: „A kdy jste měli příležitost styk vůbec provozovat?“ divil se doktor. Nechápal, že díky různým druhům výtoků, jsou pro jeho novou pacientku vložky samozřejmým hygienickým doplňkem. Krvácím totiž i mimo cykly, při menses mne sužují nezvladatelné bolesti podbřišku i v kříži a zároveň stačím i trpět nevolností i průjmem. Na druhou stranu, nejsem právě bolístka a právě s těmito neduhy jsem už před rokem hospitalizovaná a jen tak tak se ubránila výškrabu, který mi k mému věku vážně neseděl. Nechtěla jsem doktora už více děsit, ale musela jsem mu nutně přiznat, i při styku mi občas krvácí čípek… už od střední. Tehdejší paní doktorka vřídek chtěla odstranit až po porodu, ale k tomu jaksi ještě stále nedošlo. Lékař odložil klávesnici a během tří minut vyšetření ultrazvuku zjistil první podcenění svého předchůzce. „S tím výrůstkem na děloze si nebudeme dělat hlavu, ale ta cysta musí pryč nebo praskne. Koukejte jak je velká!“ poklepával rozhořčeně na obrazovku. A já zírala. Stroj naměřil neúprosných 3,6 desetin centimetru.

Mladý Malátný mi vysvětlil alternativní způsob operačního zákroku, který měl v první řadě odstranit cystu na vaječníku, jež dosud mohla bránit v cestě spermiím a pomocí šikovné miniaturní kamerky umožnit nahlédnout do mým útrob ženského lůna. Vše se jevilo pozitivní. Krevní testy slibovaly hormonální hladiny v rovnováze, a tak jen pro podporu cyklu mne lékař vybavil receptem na šikovné pilule - a pro dobrou věc pak i pozitivním placebem: „Tak slečno Smutná, uděláme všechno proto, abyste do roka a do dne tlačila kočárek, nebo alespoň otěhotněla,“ prsil se odhodlaně velel: „Sejdeme se na operačním sále.“ V nejbližším možném termínu mne čekala laparoskopie.

Na oddělení gynekologie v okresní nemocnici jsem nastoupila hned další pondělní ráno. Počasí na Vysočině bylo zcela zmatené, slunce ne a ne vykouknout za mraky a v předzvěsti očekávání probíhal i celý den. V nemocniční posteli zaujala polohu pacientky, zavedla si čípky a tlučena tvrdou taktovkou hladovky jsem v zájmu zachování důstojnosti a klidu otevřela první knížku. Od půlnoci už jsem nesměla ani pít, přesto jsem při operaci absolvovala cévkování, břišní dutina musela být zcela prázdná. Kupodivu jsem se nebála, cítila jsem, že konám správnou věc a jdu přímou cestou k vysněnému mateřství. Po pravdě jsem věděla, že chci-li být máma, nikdo jiný to za mně neudělá. Usnula s myšlenkou, že Hyneček, kterého si partner přeje, už příští rok touto dobou bude pást koníky.

Po narkóze jsem typicky zvracela a byla šokovaná bolestí v podbřišku. Co mne ale vážně štvalo byl bobřík mlčení, který zaujaly lékaři a sestry. Nikdo se k výsledku zákroku nechtěl vyjadřovat, prý až při výstupní zprávě se dozvím více. Po třech dnech nervozity jsem na chodbě chytila svého operatéra. „Cože, oni vám to ještě neřekli?“ hrál překvapeného a sám poněkud košilatě diagnózu zamlouval: „Cvičíte? Vy máte tak pevnou břišní stěnu, že jsem se do vás nemohl vůbec dostat?“, lichotil mi, odkázala bych ho nejraději někam, ale místo toho jsme mu doporučila poctivé kurzy břišních tanců a soustředěně lapala každé další slovo. Doktor byl ale očividně zklamán. Přiznal, že situace nevypadá příliš příznivě, naštěstí že jsou dnes již možnosti jak tu přírodu sakramentskou obejít! Z nemocnice jsem si přinesla tři malé jizvičky, modřinu kolem pupku, antibiotika, jelikož cévkování mi dokonale podráždilo močové cesty a ranec plný depresivních myšlenek. Sešli jsme se opět v ordinaci.

Proslzela jsem rovných sedm dní, spolehlivým senzorem - ženským smyslem, jsem tušila problémy a nemýlila se. Jeden vejcovod měla přirostlý a tedy zcela neprůchodný a druhý zasažený endometriózou. Částečky děložní výstelky se navíc rozrostly po celé pánvi. Tímto vejcovodem mohla ovária putovat z vaječníku jednou za dva měsíce… možná. Lékař už naštěstí nechtěl na nic čekat a rovnou odvelel nás na kliniku léčby neplodnosti. „Víte, nejlepší způsob, jak léčit endometriózu, je otěhotnět,“ pravil věcně a Veronika odcházela posílena vědomím, že umělé oplodnění nebude sice to, co si s partnerem představovali, na druhou stranu patrně budou mít za tu snahu děti rovnou dvě.

Jaká bude Veroničina cesta k miminku? Reprodukční medicína slibuje zázraky. Jakou metodu umělého oplodnění nabídne doporučovaná klinika Veronice a jejímu partnerovi v případě zákeřného onemocnění endometriózy?