Antibiotika málem zabila! PDF Tisk Email
Napsal uživatel Soňa Šímová   
Pondělí, 14 Duben 2008 07:03

Bára nebývala nemocná ani jako dítě. Netrpěla žádnými alergiemi a kromě acylpyrinu, ze kterého se jí spouštěla krev z nosu, snášela mimořádně podávané léčivé látky vždy bez problémů. Alergie prý ale číhá na každého z nás v jakémkoli věku a jakékoli tabletce. Je předem neurčitelná a o to více nebezpečná. U Báry se projevila ve dvaatřiceti poprvé a zároveň málem naposledy!

„Sestři, kolik ještě?“ praví očividně znavená medička. „Už mi sem nikoho neposílejte, nebo se vážně počurám…“ varuje svou pravou ruku v modrobílém úboru. Taky bych se sem raději neposílala, ale pokud chci přežít, nelze jinak. „Jste alergická na penicilin?“, předepisuje mi doktorka automaticky recept a teprve, když nejistě krčím rameny, zarazí se. „Už asi ano,“ odpovídám, čímž ji příliš neuklidním, ale je mi to jedno, jsem totiž poučená…

Před dvěma léty na jaře jsem dostala antibiotika na zánět nevylezlé osmičky, vyvolával u mne zvláštní druh průjmu, který jsem byla schopná řešit s dentistkou pouze telefonicky. Přes upozornění přiloženého letáčku jsem na její radu penicilin dobrala a nic zvláštního se nedělo. O půl roku později jsem musely mým leukocytům pomoci antibiotika znovu. Při honbě za svou tříletou dcerou jsem si omylem přivřela prst do dveří a ten mi zle zduřel. Po dvou dnech jsem ale otekla i na opačném konci těla, další den se mi zadní strana stehen a paží obsypala svědivými pupenci a ještě té noci jsem se začala dusit!

Bydlíme na vesnici pětačtyřicet kilometrů od města, a tak manželovi v panice nezbylo nic jiného, než vzbudit svého spolužáka místního lékaře a rychle mne k němu dopravit. Ten se na mne zběžně kouknul a už natahoval stříkačku, aby mi ji ospale vpíchnul do těla. „Patrně, jsi alergická na penicilin, no, tak si to pro příště pamatuj!“, počastoval mne diagnózou. „Alergická? Jak to? Vždyť jsem za celý život nebyla alergická ani na seno…“ divila jsem se upřímně a dozvěděla se, že průjmem alergie na penicilin často začíná, v době antibiotik je proto si dávat dobrý pozor na to, co do sebe soukáte, i když jak to kolem sebe sleduji, antibiotika se stala trendem doby. Bez nich to nejde a s nimi také ne, tak co budeme dělat?

Pacienta přeložíme na plicní

„Letos už mám třetí antibiotika a lékařka to vůbec neřeší,“ volala mi kolegyně. Měla za sebou perné tři měsíce a právě znovu putovala z ordinace. „Vrací se mi angíny pravidelně po čtrnácti dnech. Chytnu jakýkoliv bacil od dětí, či který kolem mne proletí v tramvaji, aniž bych se zhluboka nadýchla a dnes se přidal i zánět spojivek. Je to normální? Ráno jsem volala lékařce, zda by mi nepředepsala kapky, aniž bych musela znovu čekat mezi novými viry další dvě hodiny v čekárně, ale odeslala mne s klidným svědomím na oční!“

Zjevně nejen primářka, zvaná Kóča má svérázné přistupování k pacientům, ovšem je pravdou, že pokud v medicíně může mít minutka léčebný efekt, pak takový výtěr z krku odhalí bakterie, které zběsile řádí v těle a určí konkrétní domobranu s větší citlivostí na dané koky. Tento postup nás ochrání od opakovaného užívání silnějších a drastičtějších preparátů, ovšem než se tak stane, musí streptokok v laboratoři narůst, a po tu dobu jsme stále zapocení bolestí a příznaky angíny. Navíc jsme hotovou biologickou zbraní, jelikož zůstáváme infekční a musíme počítat s tím, že nakazíme všechny kolem sebe, a to nejen rodinu, ale i pracovní tým…

„Hlavně, ať můžu do práce, paní doktorko,“ naříkají pacienti, sužování horečkou. „A opravdu nechcete neschopenku?“ Kroutí nesouhlasně hlavou lékaři, rozčilují se, že není nařízena rozsáhlá vakcinace proti chřipce, která by nápor těsné čekárny zmírnila a předepisují svérázná antibiotika.s dvaceti čtyř hodinovým účinkem. „Jak jsou první tři dny neschopenky neplacené, všichni se jí brání,“ stěžují si doktoři „- a výsledek? Podívejte se do čekárny!“ Na židličkách nervózně poposedávají pacienti, kteří si odskočili v rámci polední přestávky. Šeptem probírají jaká antibiotika ještě neměli, jaká jim nezabrala a jaké mají alergie. Co se to s námi děje? Kam se poděl fungující imunitní systém člověka? Přežijeme vůbec antibiotika nové generace?