Energie nejen pro děti

Chystáte se na výlet s dětmi? Nezapomeňte do batůžku přibalit PIKNIK nebo PIKAO. Zahuštěným slazeným mlékem zajistíte doplnění energie, zaženete hlad a jeho chuť vás zaručeně nezklame.

 

Celý článek...

Aktuální číslo

2018_duben

ke stažení v pdf

Já mám, ty nemáš PDF Tisk Email
Neděle, 29 Březen 2009 20:52

Nedávno jsem se bavila se svou mámou o rozdílech mezi dětmi a o tom, jak je výchova rodičů ovlivňuje ve vidění sociálních rozdílů. Mě už to ani nepřijde, ale máma na mě zůstala s údivem koukat, že je to jako za první republiky, kdy se děti dělily podle toho, jestli má nebo nemá svačinu. Dnes je to třeba o mobilech nebo značkovém oblečení. Napsala nám svůj postřeh čtenářka Kamila.

Mám dvě děti, desetiletou Emu a dvouletého Jirku, takže můžu posuzovat očima mámy školačky i batolete. Řekla bych, že se řadíme mezi střední vrstvu, nemáme ani málo, ani hodně peněz, ale jsme spokojení. Jen mi občas přijde, že vlastně nikam nepatříme. Nejsem totiž z těch, která si pořád stěžuje, že by chtěla tohle nebo támhleto a nemá na to a ani z těch, která svým dětem koupí první poslední, jen aby bylo vidět, že na to máme.

A tak jednou přišla Ema domů, že by chtěla tu novou empéčtyřku. A na co? Ptám se jí, nevím totiž, co by na ní poslouchala, protože muziku nějak ještě nemusí. Ale Gábina jí má a je ve třídě hrozně cool, takže by ji chtěla taky, aby záviděli. Ale nejraději by chtěla ještě lepší, protože pak by předstihla i Gábinu.. Před Vánoci to byl zase mobil, protože žádné dítě ve třídě nemá starý po rodičích, ale hned nejnovější typ samozřejmě. Snažím se Emu usměrňovat a vysvětlovat, že to opravdu není potřeba. Jenže ona by tak chtěla být oblíbená.. Naštěstí se jí daří v tancování, takže mezi holkama vede alespoň v tom. A to zase já beru jako podstatné a snažím se Emě vysvětlit, že je lepší na člověku obdivovat to co umí než to co má. Ale mámy školáků, znáte to, dítě to prostě někdy nepochopí. Vzpomínám si, když já byla malá, zase se doma řešilo, kdo má a kdo nemá peníze, kdo je měl, byl vlezdozadek komunistům a basta. Ale my děti to tenkrát tolik neprožívaly, jako dnes. Prostě jsme se kamarádily nebo ne a jestli někdo bydlel v baráku nebo paneláku, nám bylo jedno.

A začíná to už u miminek. Dostali jsme od manželových kamarádů krásnou Adidas mikinku a vzali si ji do poradny k doktorce. Maminka podobně obléklého miminka se se mnou hned začala vybavovat a byl to celkem příjemný rozhovor. Po měsíci jsem ji potkala venku, Jiřík měl na sobě obyčejné neznačkové věci, já se na mámu usmála, pozdravila ji a ona jen polohlasně „Dobrý den“ a přidala do kroku, asi aby jí nebylo trapně před její kamarádkou značkově oblečeného mimča. Nu nic, říkala jsem si, nemá cenu se nad tím rozčilovat, ale jak prcek roste, pomalu nám ubývají kamarádky z „nižších sociálních vrstev“, které nám závidí auto (na leasing), že jezdíme každý měsíc na výlet, že si můžeme dovolit koníčky pro děti atd. A naopak, když jsme na pískovišti v teplákách, maminky od nás odhánějí své děti v těch pruhovaných nebo odškrtnutých soupravičkách. Nepřeháním. Jedna mi dokonce přišla vynadat, že se Jiřík otřel o Haničku a zamazal jí drahou teplákovou soupravu. Panebože, vždyť jsou na písku, se skvrnami a potrháním se počítá! Nebo ne?

A tak jsem ráda, že mám jednu dobrou kamarádku, se stejně starým dítětem, která nezávidí a nemá rozum zatemněný značkami. Jen mě občas zamrzí, když se taková batolátka chtějí kamarádit a máma přiběhne a odtrhne je od sebe. Vždyť těm dětem je úplně jedno co mají na sobě, tak proč je zbytečně peskovat?

Zajímavé ale je, že chlapi to tak neřeší. Když si manžel vezme Jiříka s sebou mezi kamarádky, kteří mají děti oblečené podle svého vkusu značkově i neznačkově, normálně si pokecají, děti si spolu pohrají a je to v normě. Proč takové nemůžou být i mámy dětí? Také si ráda popovídám s kýmkoliv a jsem ráda, když si děti spolu pohrají a opravdu je mi jedno, jestli si malý bude hrát s dítětem sociální mámy, která kouří jednu od druhé nebo s dítětem v Adidasu. Moje předsudky na něj nepřenáším.

Abych to shrnula, dětem, se snažím říkat, že raději jim nekoupím tunu značkového oblečení a elektroniky, ale místo toho si uděláme ten skvělý výlet do Zoo nebo jednou za rok k moři. Vždyť to jsou zážitky, které si budou pamatovat celý život. Pochybuji, že si za deset let vzpomenou, na tu krásnou mikinu, po které tak toužili, případně kterou jim máma koupila, aby se zalíbil všem dětem na pískovišti. Maminky, nesnažte se na dětech dokazovat všem, že na to máte, kazíte jim dětství, raději jim dejte odrbané tepláky a běžte si s nimi užít skvělý den, budou mít mnohem větší radost a vy určitě lepší pocit…

 
 
Stavění puzzle pomáhá rozvíjet mnohé dovednosti nejen u dětí

01Pro starší generace přináší puzzle možnost podpořit mozkovou aktivitu, postará se ale také o zábavu. Puzzle pomáhají nejen hravě a zábavně rozvíjet tvořivé dovednosti a jemnou motoriku, ale podněcují také zvídavost, touhu po dosažení cíle i radost z dokončeného díla.

 

Celý článek...

Kam s dětmi

Divadla
Kina
Města
Zoo