Energie nejen pro děti

Chystáte se na výlet s dětmi? Nezapomeňte do batůžku přibalit PIKNIK nebo PIKAO. Zahuštěným slazeným mlékem zajistíte doplnění energie, zaženete hlad a jeho chuť vás zaručeně nezklame.

 

Celý článek...

Aktuální číslo

2018_duben

ke stažení v pdf

Daneček v nemocnici PDF Tisk Email
Úterý, 24 Březen 2009 22:42

Je čtvrtek odpoledne, chystám se dát Danečkovi najíst s tím, že pak půjdeme na procházku, protože je venku moc hezky. Během jídla si Daneček odkašle, domnívám se, že asi špatně spolkl mléko a tak tomu nevěnuji žádnou zvláštní pozornost, během procházky také občas zakašle, to už si říkám, že asi není něco v pořádku, večer po koupání a papání ho dám do postýlky a všímám si, že se mu hůře dýchá, ještě víc zpozorním, ale říkám si, že to bude do rána dobré. Nebylo.

Volám kolem 9hod. ráno paní doktorce, protože Daneček ještě nebyl nemocný a nebyla jsem si jistá co mám s půl ročním miminkem přesně dělat, paní doktorka mi do telefonu sděluje, že chodit nemusím, že mu stačí koupit nějaké kapky do nosu a sirup na odkašlávání a odsávat mu nosánek, a že mám přijít až v úterý odpoledne na druhé základní očkování. Lékárnice mi poradí na rýmu Libenar, který je pro děti už od narození a na odkašlávání Mucosolvan, ještě koupím odsávačku na vysavač, kterou si maminky tak moc pochvalují, aby to měl Daneček vždycky co nejdřív odsáté a já ho moc netrápila. Přes víkend se nám podařila zlepšit jen ta rýma, ale kašel byl o trochu horší. Myslela jsem, že je to díky tomu Mucosolvanu a je to v pořádku. V úterý ráno se kašel ještě zhorší, tak se odpoledne vydáme k paní doktorce, tam dostávám vynadáno, že jsme měli přijít ráno, že je Daneček dušný a spoustu komentářů okolo. Hlavně, že mi v pátek řekla, že si mám na to něco koupit a pak nadává jako kdybych byla kdoví jak špatná máma a záměrně nechávala svoje dítě se dusit“. Když si Danečka poslechne, tak mu hned dává nějakou injekci a něco dýchnout, přesně si už nepamatuji co to bylo, a posílá nás do nemocnice, máme jet oakmžitě. Super, první nemoc a hned nemocnice. U příjmu jsou na nás moc hodní, jen se diví, že ještě dávám kojenecké mléko 1 a ne 2, které je od půl roku a taky že mi ještě moc nebaští příkrmy, protože o ně nestojí. Sestřička nás odvádí na pokoj, je na něm maminka s 3 měsíčním miminkem a se stejnou nemocí jako máme my. Naše diagnóza vyžaduje 4x denně kapat kapky do nosu a 3x denně inhalace se sirupem na odkašlávání.

První noc v jiné postýlce byla pro Danečka celkem stresující, malé miminko se poprvé budí o půlnoci a dožaduje se jídla, není nijak zvlášť hlasité, ale přesto to Danečka probudí, celý se rozklepe a hledá mě, uklidňuji ho, že se nic neděje a on znovu usíná. Ve 2 hodiny ráno se opět budí a to horkem, které na pokoji je, vyvětrám a zjišťuji, že je celý zpocený na zádíčkách, ta gumová madrace není nic dobrého, beru tedy Danečka k sobě do postele a Daneček znovu usíná. V 5 hodin ráno nás budí sestřička, že musí Danečkovi dát do pleny pytlíček na čůrání, aby mohli udělat rozbor moči. Daneček ospalý kouká co se to děje, ale drží a poté znovu usíná, ale to už jen na chvíli, protože před 7 hodinou přichází uklízečka. To byla noc. Ještě před vizitou si berou Danečka sestřičky na odběr krve, to zvládl bez mámy úspěšně. Vizita dopadla tak, že paní propustili domů a já tak zůstala na pokoji sama, hurá, říkala jsem si, žádné buzení atd.. Ale ouha, večer po vykoupání a napapání dávám Danečka opět k sobě do postele a on usíná, říkám si, že by měli přinést ještě inhalaci, tu přinesli, když už spinkal, takže se opět probudil, ale únavou po inhalaci opět usíná. I když jsme na pokoji sami, tak se stejně pořádně nevyspíme, oba na jedné posteli se vzájemně budíme, ale ještě se to dá snést. Daneček se hrozně roztahuje a putuje po posteli, takže ho několikrát za noc dávám zpět na místo kde má spinkat.

Třetí večer po všech úkonech, kdy už spinkáme mají sestry další příjem, maminka se 14ti denním miminkem, takže nás opět budí, ale je teprve 20hodin, takže to ještě jde. A tak si říkám, že to bude asi hrozná noc, takhle malé miminko bude pořád plakat a nevyspíme se vůbec, ale problém byl jiný, nejprve se za maminkou zastavili s věcma naši snědí spoluobčané, to už jsem trnula a poté se po pokoji začal linout nesnesitelný smrad, který budil v noci i Danečka a tak jsem pořád vstávala a větrala s ohledem na to malé miminko, které za to nemůže. Píšu ihned manželovi koho mi to dali na pokoj, ten celý hysterický mi volá, že tohle nemůžou myslet vážně, a že se s tím ráno musí ihned něco udělat a musí ji nebo mě dát na jiný pokoj. Paní měla ještě tu drzost, že mě požádala jestli bych jí nemohla půjčit jednu lahvičku pro malého, že jí nejde kojit a potřebuje do něčeho odstříkat, na to jsme jí odvětila, že naši lahvičku jí rozhodně nepůjčím, ale podávám jí erární. V noci jsem se vůbec nevyspala, protože jsem při každém šustnutí koukala co ta paní dělá a jestli mi nesahá do mých věcí.

Ráno byl opět budíček v 5 ráno, protože potřebovali moč od toho malého miminka, takže noc hrůzy byla za mnou. Netrpělivě čekám na vizitu kde chci oznámit, že chci na jiný pokoj. Na vizitu přišel pan primář, nechala jsem malého vyšetřit a chystala se ihned požádat o přeložení na jiný pokoj, ale primář mě předběhl a řekl sestrám, že mě mají dát jinam. Poté vyšetří to miminko a pěkně mámě vynadá, že pokud bude u malého kouřit, tak tu bude každých 14 dní ležet, že to co je miminku je jen díky její nezodpovědnosti atd. Pěkně se do ní pustil až z toho začala brečet. Cca za hodinu přijde sestřička a ptá se mě zda chci být na pokoji sama nebo zda mě může dát zase na dvoulůžkový pokoj, neváhám a říkám, že chci být na pokoji sama, aby nás nikdo nerušil. Sestřička se tak zvláštně podívá a vezme mě se na jeden pokoj podívat a říká mi, že tam je jen sprcha a umyvadlo, záchod je na chodbě a pokud bych na koupání Danečka potřebovala vaničku můžu přijít za sestrami a nechají mě vykoupat v místnosti kde koupou děti, které jsou tam bez mámy. I když tento pokoj není vybaven jako ostatní pokoje, tak neváhám a kvůli klidu, který tam budeme s Danečkem mít, přijímám. Stěhuji si tedy věci. Daneček poprvé za celou dobu začne lítostivě plakat, nechám tedy veškerého srovnávání věcí a věnuji se Danečkovi, když odpoledne dorazí táta je Daneček jako u vytržení, směje se a je moc spokojený, že nás má u sebe oba. Je konec návštěv a táta se chystá k odchodu, jako by to vycítil a začne zase natahovat, táta ho bere do náruče a tak se na chvíli uklidní, táta ho pokládá, Daneček si začne hrát s hračkami a táta využívá situace a odchází, jakmile to ten náš poklad zjistí, začne opět lítostivě plakat, beru ho do náruče a uklidňuju, nezabírá, hračky taky nezabírají, snažím se ho jakkoli rozveselit a nic, volám tedy tátovi a přiložím telefon Danečkovi k uchu, táta na něj chvíli mluví a je klid, no hurá. Pak už byl klidný.

Večer přemýšlím, kde budu koupat, mám jít přes celou chodbu za sestrami s rizikem, že můžeme nastydnout při tak dlouhém přenášení a případně ještě chytit nějaký bacil od dětí nebo si poradit jinak. Stojím tedy v té koupelně a dívám se na ten sprchový kout a umyvadlo. Sprchový kout se mi nezamlouvá a tak si říkám, že zkusím to umyvadlo. Posadím si Danečka na jednu ze žínek na kraj umyvadla tak, aby mi nespadl a celou dobu ho jednou rukou držím a druhou omývám, tekoucí voda a kohoutek se Danečkovi líbí a tak si tahá kohoutek směrem na sebe, takže voda mu teče na nožičky. Po opláchnutí celého těla ho dám do kleku do umyvadla a omývám mu zadeček, to už se mu tak moc nelíbí, ale já jsem moc ráda, že jsme to zvládli. Další ráno (sobota) přichází doktor na vizitu a sděluje mi výsledky všech testů, takže krev, moč a výtěr z krku je úplně čistý jako u zdravého miminka, jen v nosánku nám našli bacil. To se tedy divím, proč má tak skvělé výsledky a přitom nemůže dýchat a léčí mu tam průdušky, jediné co mě napadlo je to, že něco pustili do ovzduší a děti to špatně snáší, bylo totiž skoro plné oddělení dětí se stejným problémem.

V neděli ráno mi doktor oznamuje, že to vypadá, že půjdeme zítra domů. Jsem tedy nadšená, konečně jsme po týdnu v nemocnici vyléčení a doma se oba v klidu bez rušení od sester a uklízeček vyspíme. Je pondělí, už jsem se nemohla dočkat vizity, přichází primář a ten mi sděluje, že můžeme jít domů. Ještě ho požádám, aby se malému podíval na „pinďu“, že máme malou dirku a nejde nám přetahovat, primář se ochotně podívá a říká, že po vizitě mu toho pinďu obkrouží a tím mu to zvětší, aby to šlo přetahovat. Jak řekl, tak se i stalo, dostali jsme na to mastičku, aby se to zhojilo a byla jsem poučena, že ji mám dávat 3x denně a večer při koupání přetahovat tak, aby kůže dál povolovala, že zbytek už se poddá.

Sestřička se mě ještě přijde zeptat zda si pobyt zaplatím nebo zda chci darovací smlouvu od Kraje, na to odpovím, že chci darovací smlouvu, když za nic neplatí sociálně slabí, tak nechápu proč bych měla platit já když jsem před mateřskou pracovala. Sociálně slabí dostávají na dávkách mnohem víc než já, já mám nárok akorát na rodičovskou ve stejné výši jako ti co v životě nepracovali a ostatní na ostatní dávky nemám nárok protože jsem pracovala a vydělávala. Jinak by mě velice zajímalo kam jdou peníze, které platíme na zdravotním pojištění, když na nemocnici to není vůbec vidět. To jak byla povlečená třeba postel, no hrůza, nemocnice nemá ani na prostěradla, místo prostěradla nějaký kus látky a ještě děravý a zbytek povlečení obdoba. Jen doufám, že jsem byla v nemocnici naposledy a Daneček i zbytek rodiny do nemocnice nebude muset, protože stav nemocnic je v zoufalém stavu. Přeji si teď jen jediné zdraví pro celou rodinu a když nemoc, tak marodit doma a ne v nemocnici.

Aktualizováno Úterý, 24 Březen 2009 23:20
 
 
Stavění puzzle pomáhá rozvíjet mnohé dovednosti nejen u dětí

01Pro starší generace přináší puzzle možnost podpořit mozkovou aktivitu, postará se ale také o zábavu. Puzzle pomáhají nejen hravě a zábavně rozvíjet tvořivé dovednosti a jemnou motoriku, ale podněcují také zvídavost, touhu po dosažení cíle i radost z dokončeného díla.

 

Celý článek...

Kam s dětmi

Divadla
Kina
Města
Zoo