Dítě bez táty? PDF Tisk Email
Pondělí, 23 Únor 2009 22:16

Ještě loni se ve vládě projednávala možnost volby ženy pro početí bez partnera. To by pomohlo nejen ženám, které nemůžou natrefit na toho pravého, ale třeba i lesbickým párům. Je to ale správné?

„Mít dítě bez táty není žádný med, ale neměnila bych.“ Vypráví svobodná maminka pětiletého Ondry, Jiřina. Ta se sice nerozhodla být svobodnou matkou dobrovolně, ale naučila se s tím žít a je pro, aby se povolilo početí i ženám bez partnera. „Svobodná máma má pořád jakési stigma, většinou ji litují, ale já říkám, že lepší než žít s chlapem, který zahýbá nebo ženu bije a vystavovat dítě stresu a napjaté atmosféře, je vychovávat dítě sama. Jediné, co je složité, jsou finance, ale když člověk není náročný, dá se to zvládnout. A vlastně si připadám daleko svobodnější, než když jsem Ondru neměla. Na rozdíl od maminek kolem mě, nemusím celé odpoledne strávit u plotny a večer poslouchat, jak to bylo náročné v práci. Nemusím ani řešit, jestli můj muž nechá půl výplaty v hospodě a nechat si nadávat, že nestihnu uklidit. Zkrátka ráno jde Ondra do školky, ve čtyři ho vyzvednu, když se vracím z práce, Ondra je najedený, mě stačí něco malého a k večeři si dáme chleba. Místo pachtění v kuchyni si radši vyjdeme ven a Ondra má daleko spokojenější dětství. Nehoním se za vztahy za každou cenu, Ondra má jako mužský vzor mého bráchu a pokud si chci s někým vyjít, také to není problém. Klidně bych mu pořídila i sourozence a klidně zase bez chlapa. Máme se prostě fajn i sami.“ Směje se Jiřina.

Karolína se radši dítěte vzdala. „Pětiletého Matěje mám z předchozího vztahu. Nějak nemám na muže štěstí, když byly Matějovi 3 roky, našla jsem si přítele, který se zdál být jiný než můj bývalý. Po roce se k nám nastěhoval, staral se o mě i Matýska a já si odfoukla, že to nejhorší je už konečně za námi. Jenže když jsem zjistila, že jsem těhotná, obrátil přítel o 360 stupňů. Dítě nechtěl a já zase odmítla znovu se vrátit do role samoživitelky, obracet každou korunu, být neustále unavená a nemít možnost si chvíli odpočinout nebo vyrazit si. A tak jsem šla na potrat a přítele poslala k vodě. Matěj bude asi jedináček, žádného chlapa už nechci ani vidět.“ Rozčiluje se Karolína.

Mirka dítě chtěla, ale nechtěla k němu muže. „V mužích jsem se zklamala, žádný vztah nevydržel moje vysoké pracovní nasazení a co hůř, pro chlapy byla vždy veliká potupa, že jsem vydělávala víc než oni. Přitom jsem jim nijak nedávala najevo, že bych byla něco víc. Zpočátku byli rádi, že na nich nejsem závislá, že jim k Vánocům nadělím drahou dovolenou a podobně, ale časem jim začalo vadit, že nejsem puťka, která je vždy poslechne. A tak když mi ve 33 letech začaly tikat biologické hodiny a žádný pořádný chlap nebyl v dohlednu, rozhodla jsem se. Vyrazila jsem několikrát do svého oblíbeného baru a zkrátka sbalila toho nejhezčího. Po 4 měsících intenzivního milování, jsem otěhotněla a opustila ho. Možná to někomu bude připadat sobecké nebo jako podvod, ale pochybuji, že by měl zájem o naše dítě a i kdyby, zaručeně by mě někde podváděl, případně by se mi snažil mluvit do stylu života a to už jsem prostě nechtěla. Jsme šťastná máma dvouleté Nikolky a nikdy jsem nelitovala, že má v rodném listu „Otec neznámý“. Za 14 dní se vracím na půl úvazku do práce, pro malou jsem našla skvělou chůvu. Půl dne se ale o svoji holčičku budu starat já. Plánuji jí ještě pořídit sourozence, takže bych uvítala, kdyby schválili umělé oplodnění pro samotné mámy. Zatím uvažuji o jedné klinice, kde jsou vstřícní na jakékoliv požadavky a možná mi splní sen o důstojném početí i když jsem bez chlapa.“ Uvažuje Mirka.

A co vy? Jste samoživitelka nebo vás tato role čeká? Jak se s tím srovnáváte? Jak se vám žije? Stala byste se dobrovolně samoživitelkou?