Každodenní rituály PDF Tisk Email
Pondělí, 09 Únor 2009 20:39

Možná si to ani neuvědomujete, ale ve svém životě máte spoustu rituálů. I děti je mají a jsou pro ně natolik důležité, že jsou bez nich nesvé. Rituály totiž do našeho života vnáší jakousi pravidelnost a řád a s tím i jistotu. Jaké jsou ty vaše?

Občas si všímám lidí jak jedí v restauraci. Někdo si naloží bramboru pak napíchne maso a na to naloží zeleninu, další si vychutnává každý kousek zvlášť. Nebo takové plněné sušenky. Já nejdříve sním vrchní, pak náplň a nakonec zbytek, někdo je jí celé a další si je ještě máčí v čaji. Můj syn má zase rituál s rohlíkem, nejdříve sní obě špičky a pak se pustí do zbytku. Rituál je i večerní ukolébavka. Možná vám to přijde jako hloupost, ale rituály jsou důležité proto, abychom v této uspěchané době, měli alespoň kousek jistoty. Vaše rituály utváří vaši osobnost a ukazují vaši jedinečnost. Pozor ale aby nepřerostly v nemoc.

O tom by mohla vyprávět Dana. „Vždycky jsem měla velký strach z různých nemocí. Asi každá z nás zná záchodové rituály, kdy si obloží prkénko na veřejné toaletě papírem a pak stejně balancuje ve stoje, aby se něco nechytla. Potom ještě s ubrouskem v ruce chytit za kliku a kohoutek zavřít loktem. Měla jsem takových rituálů více, ale byly více méně neškodné. Jenže po porodu se to všechno zvrtlo. Začala jsem se bát, že Mareček chytne nějakou hroznou nemoc a před kojením jsem vždy drbala žínkou pět minut prsa ve sprše, kojit venku mě ani nenapadlo a když někdo v blízkosti malého zakašlal bez zakrytí pusy, seřvala jsem ho. Zpočátku si rodina myslela, že to přejde po šestinedělí, jenže se to začalo stupňovat. Vymyslela jsem si rituály, které nám ze života udělaly peklo. Nemohla jsem třeba s kočárkem přejet díru v chodníku, protože tam číhaly bakterie, když to ale jinak nešlo, alespoň jsem si třikrát 3x zopakovala, že se nic neděje a potom to zaklepala na zuby. Musela jsem vypadat jako blázen, ale nemohla jsem si pomoct. Když začaly první příkrmy, všechno jsem drbala kartáčkem, než jsem to dala vařit. I ruce jsem si pořád myla, až jsem je měla do krve. Šílela jsem, když manžel po práci šel hned za Marečkem a neumyl si ruce. Kolikrát jsem se také vracela domů s tím, že jsem zapomněla něco vypnout nebo zamknout. V noci jsem skoro nespala strachy, že se malý začne dusit. Když Mareček začal chodit a venku upadl, přestali jsme chodit ven a tak mě rodina poslala k psychiatrovi, který mi napsal antidepresiva a doporučil psychoterapii. Už je to rok a i když mám ještě občas nutkání, už je umím zaplašit. A Mareček je teď mnohem spokojenější batole, protože má spokojenou mámu. To je pro mě důležité.“ Usmívá se Dana.

Jsou ale i hezké neškodné rituály, které nás provází každý den. O těch vypráví Eva. „Nedokážu si představit začátek dne bez šálku zeleného čaje. Kdyby mě chtěl někdo vytočit, zaručeně by to bylo tím, že by mi nedopřál tenhle rituál. Ten šálek totiž začíná každý můj den a skvěle mě nastartuje. Všichni doma už vědí, že mě při mém rituálu nesmí rušit, jinak mám půl dne špatnou náladu. Pak udělám snídani dětem a manželovi a už s dobrou náladou je jdu vzbudit. Tohle dodržujeme i o víkendu. Pak už jen dodržujeme rituál pusy na rozloučenou a přivítanou a večerní pohádku dětem. Stalo se, že si manžel vzal děti na víkend a já byla jak bez ruky. Prostě tyhle rituály mě každý den drží.“ Směje se Eva.

O dětských rituálech své tříleté Kamilky mi vyprávěla i Lenka. „Kamilka má tři oblíbené panenky, které musí sedět podle nějakého zvláštního pravidla na postýlce ve zvláštním pořadí. První je hnědovlasá, druhá blondýnka a třetí tmavovláska. Také botičky si obouvá nejdříve pravou a pak levou a ve stejném pořadí je zavazuje. Když pospícháme a obouvám ji já, občas na to zapomenu a to pak ztropí scénu, dokud se neobují ve správně. No a na chodníku přeskakuje čáry. U stolu máme každý svou židli a když přijde návštěva, nesmí si na její sednout. Někdy je to o nervy, ale chápu, že chce mít svůj řád, který jí pomáhá utvářet osobnost.“ Uzavírá Lucie.

Zkrátka rituály jsou potřeba v každém věku. Někdy jsou zcela běžné, jindy trochu zvláštní. A jaké máte vy? Napište nám o nich.

Aktualizováno Pondělí, 09 Únor 2009 21:07