Kojíte na veřejnosti? PDF Tisk Email
Úterý, 27 Leden 2009 21:57

Některé maminky berou kojení jako velmi intimní chvilku s miminkem a v životě by třeba v cukrárně nevytáhly ven prso. Jiné maminky jsou zase pro otevřenost a nevadí jim nakrmit dítě třeba v parku. A jak to vidíte vy?

Ještě před 20 lety bylo kojení na veřejnosti hodně výjimečné a od takové mámy většina lidí nevěřícně odvracela zrak. „Že se nestydíte, takhle pohoršovat okolí!“ Takovou větu slýchala často maminka dnes už dospělých dcer, Jiřina. „Mámy okolo mě buď běhaly na kojení domů nebo prostě přecházely na Sunar. To jsem nechtěla a honit se co dvě hodiny domů? Vždycky jsem si cestu naplánovala tak, abych na kojení měla nějaký klidný koutek třeba v cukrárně. Nejvíce jsem samozřejmě pohoršovala starší dámy, muži spíš po očku pokukovali, ale mě to nevadilo, hlavně že se holky najedli.“ Usmívá se Jiřina.

Dnes je situace jiná, kojící maminky lze potkat v restauracích, čekárnách i na dětských hřištích či v parcích. Nejvíce jich je ve větších městech, do těch menších se tento trend teprve dostává. „Vždyť je to přirozené, když to bylo takhle vymyšlené, tak proč bych se za to měla stydět. Když má malá hlad, tak prostě zasednu na nejbližší vhodnou lavičku a nakojím. Teď v zimě je to trochu horší, ale to chodíme ven jen na chvíli a když se přeci jen zdržíme, zajdeme do cukrárny.“ Vypráví maminka půlroční Anežky.

Naopak Aneta, maminka ročního Kubíka je při kojení na veřejnosti obezřetnější. „Když jsme šli s Kubíkem ven, máme přesně vytyčenou trasu, aby bylo možné nakojit v klidu. Nikdy bych nevytáhla prso na místě, kde chodí hodně lidí a očumují. Vyhledávala jsem místa, kde měli koutky buď přímo pro kojící nebo to prostě bylo v ústraní. Kubík i já jsme měli rádi klid. I u lékaře jsme si řekli o možnost kojení v jiné místnosti, kde byl klid. Lékařka to chápala úplně v pohodě. Zato jiné maminky to nechápaly. Když jsem se s kamarádkou zdržela ve městě a Kubík už měl hlad, nechápala, proč prostě nezapadnu do první cukrárny a nenakrmím ho. Slibovala, že očumující lidi odkáže do oněch míst a bude. Naštěstí v cukrárně nikdo nebyl, tak to šlo, ale pak už jsem si na zdržení dávala pozor. Teď už kojím jen na noc a pomalu přestávám, takže jsem ráda, že už to máme za sebou. Kojení si budu pamatovat jako jedny z nejkrásnějších a hlavně intimních chvilek s Kubíkem.“

Já se jako maminka, které bohužel nebylo dopřáno kojit, nemůžu přiklonit k žádné z maminek. Kojení na veřejnosti mi přijde stejně přirozené jako přebalování a další péče o dítě. Jen se to asi nesmí přehánět, vzpomínám si na maminku z dovolené, která byla rozvalená na lehátku a když k ní přiběhla její dcerka, jen jí podala prso a holčička ve stoje pila, zatímco její máma se ani nehnula. To mi přišlo opravdu hodně divné. A pak je zvláštní, když si povídám s kamarádkou která kojí. Kam se mám dívat? Nebo se na ni nemám dívat vůbec? Ostatní maminky neokukuju a jen doufám, že u druhého prcka už nebudu jen tiše závidět, ale hrdě budu kojit klidně i venkuJ A co vy? Kojily jste na veřejnosti nebo to odmítáte? Napište nám o tom.

Aktualizováno Úterý, 27 Leden 2009 22:33